VĚŠTĚNÍ BUDOUCNOSTI

Tvář je mapa našeho života

Číňané s výkladem z tváře začali více jak před 3 000 lety. V současné Číně byli jak Čiang Kai-šek (Čankajšek ), tak i Mao Ce-tung známí tím, že si nechávali věštit z tváře. Mao ce-tung (1893 – 1976 ), velký čínský vůdce, šest let před svou smrtí rád recitoval návštěvám hlav států slavnou větu, že „ve věku sedmdesáti tři nebo osmdesáti čtyř let člověk nejspíše půjde k hlavě pekel dobrovolně, aniž by byl peklem pozván.“ Jako by tímto dokládal svou předvídavost, protože zemřel přesně ve věku 84 let (podle čínských výpočtu se dítě rodí již rok staré)

V Evropě se začal zabývat výkladem rysů obličeje řecký filosof Empedokles, který již v pátém století před Kristem poukazoval na spojitosti vnitřního stavu člověka s jeho vnější podobou. Tento svérázný génius – myslitel, básník, lékař i státník hlásal, že duše hříšníků jsou po smrti odsouzeny obývat další smrtelná těla tak dlouho, dokud se neočistí natolik, aby si zasloužili opustit tento hmotný svět. Sám dospěl k přesvědčení, že prožívá své poslední převtělení a že jeho duši čeká cesta do království Bohů. Aby tuto svou cestu urychlil, skočil do ohnivého jícnu sopky ETNY.

Z jeho myšlenek vyšel i Hippokrates (asi 377 - 460 let před Kristem ), zakladatel lékařství, který se zabýval zdravotními poruchami, výchylkami temperamentu a tělesnými zvláštnostmi - sangvinik ( klidný, optimistický, rád se směje, miluje a je inteligentní ), cholerik (přebytek energie, snadná vzrušivost a agresivita, je nejvýbušnější), flegmatik (mírný, tichý, nevzrušivý a apatický) a melancholik (smutný, zádumčivý a depresivní)

ARISTOTELES ( 322 – 384 let před Kristem ) napsal první písemné dílo o fyziognomii, jež se jmenovalo: „Obraz tajemství přírody ve fyziognomice“. Zde popisuje, co lze vyčíst z jednotlivých částí lidského těla.

Osud a budoucnost je vepsaná do tváře, jejíž jednotlivé místa ukazují věk a dobu, která cosi předpovídá. Některé partie obličeje se zdají, že zůstávají stejné, ale to je zdání. Již od narození je zde vidět celá řada informací, které se týkají ega, zdraví a věcí, které se v průběhu jednotlivých let s největší pravděpodobností projeví. Učení o tajemstvích osudu člověka započala ve staré Indii a již první informace o luštění Štěstěny osudu, jsou obsaženy v jedné z Upanišad (staroindické nábožensko-filozofické kom.) staré více jak 5 tisíc let.Také staří Římané se věnovali čtení z tváře a Arabové používali rozbor charakteru a výklad osudu po celá staletí Dokonce ještě dnes je v buddhistickém Tibetu znovuvtělený Dalajláma rozpoz-náván podle tělesných znaků, které jsou se považují za příznaky božství.

Vrásky, znaménka, tvar, výstupky kostí na hlavě, i barva jednotlivých částí tváře tvoří kolem 600 znaků, které vypovídají o inteligenci, talentu, vlohách a charakteru, o finančních schopnostech, vůdčích ambicí, jaké budou vztahy, o mládí, středním věku a stáří, o zdraví a dlouhověkosti.

Tvář bývá naši maskou, kterou používáme v povoláních úřednických, vojenských, učitelských.Zvláště u osob výše postavených se jeví taková několikerá maska velmi zajímavě. Ve svém rodinném kruhu, mezi nejbližšími ji odkládáme a zase jsme tím přirozeným člověkem.

Existují pěkné tváře, které nevyvolávají žádný pocit nebo vyvolávají i určitý odpor. Bývá to vlastností ducha, který modifikuje lidské orgány, jež se vtlačují do tváře a dává jasnou pečeť lidskému charakteru. Již od pohledu a očí člověka lze poznat, zda se určitých lidí máme obávat a být ostražití, nebo v nich cítíme něco přitažlivého. Tak je možné pod nejponíženějším vzhledem člověka objevit výraz jeho velikosti a vznešenosti, zatímco pod oděvem tváře boháče někdy i výraz podlosti. Tvář vypovídá o charakteru člověka a jeho osudu, který je s jeho povahou úzce spjatý. Nikdo na světě nemá dokonalý charakter.

Lidé se nerodí sobě rovni, někteří ve své kariéře a vztazích postoupí vpřed bez velké námahy, jiní úspěch nepřekročí s velkým úsilím. Někdo se během určitého období může udřít a veliký úspěch se nedostavuje, zatímco v jiné době to jde s mnohem menší námahou. Je to proto, že máme různý osud, v různých dobách, říká se tomu individuální osud. Zatímco osud jako takový se týká štěstěny celého života jedince „individuální osud“ se vztahuje k osudu v přesně stanoveném období.

Neexistuje dokonalý člověk, nemůže proto existovat ani dokonalá tvář. Pokud by existoval, musel mít dokonalý charakter, v takovém případě by oplýval dokonalým zdravím a prožil by dokonalý život, nikdy by ho nic netrápilo. To většinou nikomu nehrozí.

- Nenajde se člověk, který by neměl nějaké chyby

- Nenajde se nikdo, kdo by všechno znal a uměl

- Nenajde se osoba, která by do své smrti neměla žádné zdravotní potíže

- Nenajde se nikdo, kdo se ve svém životě nedopouštěl omylů

Obličej zobrazuje charakter i osud, jako důkaz lze uvést příklady, které poskytují identická (jednovaječná) dvojčata. Výzkumy prokázaly, že zcela stejné tváře identických dvojčat, vykazují i zcela stejné vzorce chování. A ještě pozoruhodnější je, že jejich životy jsou v mnohém podobné, a leckdy tato dvojčata prožívají i stejný osud. Nezávisle na sobě většinou žijí stejným stylem života, mívají stejné zájmy i zlozvyky, dožívají se obdobného věku, a dokonce velmi často umírají v tentýž den a téměř ve stejnou dobu. Nejvíce to platí u dvojčat, která byla rozdělena adopcí a o sobě vzájemně nevědí, protože která vyrůstají společně, se snaží odlišit od svého sourozence a usilovně si pěstují svou nezávislost.

Například americká dvojčata Jim Lewis a Jim Springer adoptovaly v prvních týdnech po jejich narození dvě různé rodiny . Celých 37 let o sobě nevěděli. Když se tito bratři nakonec setkali, s úžasem zjistili, že mají shodné povahové vlastnosti, záliby a jejich osudy si jsou velice podobné.Oba například byli silní kuřáci a kouřili stejnou značku cigaret, pili stejnou značku piva, vlastnili vozy stejných značek, okusovali si nehty, milovali matematiku a jezdili rallye. Každý z nich prodělal dva infarkty, oba trpěli nespavostí, hemeroidy, oba se oženili a rozvedli se ženou jménem Linda a pak se znovu oženili s Betty. Jim Lewis pokřtil prvního syna James Alan, zatímco jeho bratr Jim Springer dal svému prvorozenému jméno James Alen. Oba vlastnili psa Tonyho. Oba trávili s rodinami dovolené na stejné pláži na Floridě, i když každý z nich v jiné době.

Identická dvojčata se často dožívají stejného věku a velmi často umírají v tentýž den a někdy téměř ve stejnou dobu. Např. newyorští lékaři Cyril a Stewart Marcusovi (identická dvojčata) byli nalezeni mrtví téhož dne v různých částech města, oba spáchali sebevraždu, kdy požili větší množství barbiturátů. Přesto mezi těmito úmrtími nebyla naprosto žádná spojitost. Podobně zemřela dvojice identických sester, v rozmezí několika minut v psychiatrické léčebně v Severní Karolíně, kde byly léčeny na schizofrenii. V osudnou noc spaly sestry v různých částech nemocnice, takže žádná z nich netušila, co se děje s tou druhou. Takových příkladů je hodně.

Důkaz stejných povah a stejného osudu, jež vyplývá z podobných tváří, zrcadlí podobnost jejich temperamentu, vkusu, a tím i podobnost životních příběhů - osudů. Je také obecně známo, že lidé, kteří nejsou příbuzní, ale jsou si fyzicky podobní, mívají společné charakterové vlastnosti. Často také lze pozorovat, že manželé, kteří spolu žijí dlouhou dobu v harmonickém svazku a mají společné zájmy, si postupně začnou být natolik podobní, že je lidé považují za sourozence. TV Nova v pořadu „Na vlastní oči“ vysílala v roce 2004 dva příběhy identických sester, které se sešly až téměř po 30 letech. Jejich chování, zájmy atd., se podobaly tomu, co jsem již uvedl.

Z oční duhovky se dá také určovat diagnóza o zdraví člověka, protože oči jsou spojeny s mozkem a každá změna v těle se objeví změnou na oční duhovce. Všechno, co působí na organismus člověka, nemůže zůstat bez vlivu na oko. Iris-diagnóza (odezírání z očí) má velký význam, protože dává možnost zabránit "připravujícím se" chorobám. Lze tak často odhalit nemoc, která teprve přichází a nemocný ji ještě nepociťuje.

Na tváři je vidět budoucnost v jednotlivých dobách, budoucnost, charakter, skony, nadání, talent i schopností člověka lze číst i z fotografie.

Lidé se dokážou přetvařovat, nasazují si různé masky.... Průkopníkem výzkumu fyziognomie a frenologie byl Cesare Lomroso, vojenský a později vězeňský lékař, psycholog a psychiatr soudního lékařství v Turíně, který položil v roce 1876 základní kámen k učení kriminologie, která se doposud vyučuje na vysokých školách. Pořekadlo: "Kdo má rád zvířata, ten má rád lidi". to nemusí vystihovat vždy správně. V televizních zprávách vídáme případy, že někteří mučí zvířata hladem, velkou lásku ke zvířatům např. projevoval vražedný římský císař Caligula, diktátor Adolf Hitler, někteří váleční zločinci se doma pečlivě starají o zvířata, přičemž k lidem se chovali krutě. Neposuzujte druhé jen podle toho, zda mají rádi zvířata.