VĚŠTĚNÍ BUDOUCNOSTI

Duchovní zákony ovlivňují náš život podstatnou měrou a udržují člověka s vesmírem v harmonii. Když není něco v rovnováze, začnou se spouštět donucovací mechanismy, které tuto rovnováhu opět nastolí. Spiritualismus je protikladem materialismu, nelze se proto divit, že materialista víru zavrhuje. Duchovní věci nejsou hmatatelné, proto věda s nimi nepočítá, a z toho následuje, že mnoho věcí jí zůstávají nevysvětlitelné. Aby člověk mohl být spokojen, musí pro to mnoho učinit. Především musí zničit vše, co v něm tvoří překážky. Naše pravé já je duchovní, jsme ve své podstatě duchovními bytostmi, které na sebe vzaly fyzickou podobu. Nejsme lidské bytosti s příležitostnými duchovními prožitky, ale je to opačně: jsme duchovní bytosti s příležitostnými lidskými zkušenostmi.

Kdo je znalý zákonů psychologie, snadno pochopí, proč se potlačovaný duchovní princip projevuje především negativní formou. Životními zvraty často právě prochází lidé, kteří jsou duchovně neznalí. Jestliže určitý princip přijmeme, přestane se projevovat negativně, protože vítaný host se k nám nepotřebuje dobývat násilím. Často je to nemoc, která člověka inspiruje k tomu, aby se konečně pokusil porozumět svým duchovním potřebám, které v něm jsou zakódované, ale za normálních okolností (když se má člověk dobře) nefungují.

Obvykle si neuvědomujeme, jak stresující pro nás nepřítomnost je duchovní světa. Tento stres však skutečně existuje a podílí se na vzniku a rozvoji nemocí, které nás postihují. Nemoc, zvláště pak závažná, může náš duchovní stres ještě zvýšit. Bohužel někdy musí přijít neštěstí, abychom si to uvědomili. Dojde-li ke katastrofě, cítíme potřebu klást na místo nehody květiny; modlíme se za zemřelé a za truchlící pozůstalé; účastníme se zádušních mší. Na chvíli si uvědomíme duchovní rozměr své existence a povznese nás to. Z našeho života bohužel vymizel spirituální prvek a nahradila jej pýcha k

našim vlastním schopnostem.

Dítě přichází na svět s přirozeným smyslem pro zázračnost všeho, co kolem sebe v přírodě vidí; spiritualita je nám tedy vrozena. Materiální svět, do nějž vstupujeme, však duchovní rozměr naší přirozenosti rychle zničí. Je-li náš obzor omezen pouze na hmotu, je pro nás velice obtížné pocítit pokoj, jenž přesahuje veškeré poznání.

Existenci a působení vesmírných sil lze též přiblížit tímto příkladem: Každý se narodí v takovém prostředí, které odpovídá jeho budoucímu osudu. Hlavní příčina těžkostí v životě mnoha lidí je nedostatek informací. Smolaři mají málo znalostí o mechanismech zákonů úspěchu, zatímco poznání jiných propůjčuje náskok k úspěchu a štěstí. Neviditelné zákony protikladů nás učí lépe vnímat okolní svět. Život není boj, jak si lidé myslí, ale hra, kterou nelze bez znalosti duchovních zákonů hrát úspěšně.

Zákon duchovnosti

Tento zákon by se měl spíše nazývat "zákon stvoření". Jde totiž o to, že všechny součásti světa mají původ v energetických vzorech, nazývaných starou řečí "duch", jsou jimi proniknuty a organizovány. Nástrojem každé lidské bytosti je jeho podvědomí, které je hlavním kanálem ve spojení s vesmírnými energiemi, neboť je nositelem všech informací lidské duše. Podvědomí je schopno v určitém okamžiku vnímat všechny vibrace energetických změn myšlenek, slov i činů, zatímco naše smysly jsou schopny přijmout v takovém okamžiku jen jednu informaci. Nejhlubší vrstvy podvědomí skrývají nekonečné množství informací nových myšlenek a idejí. Je to pokladnice našeho nitra, které využívají všichni umělci - hudební skladatelé, básníci, spisovatelé, zpěváci, malíři atd.

V duchovním vývoji člověka se dotýká svobodné volby skrytého smyslu vlastní existence. Platí zde pravidlo : odhal, co tě činí jedinečným, nezaměnitelným, zkoumej, jak lze svůj jedinečný talent využít pro blaho ostatních. Hledat sám sebe, najít se a učinit z vlastní jedinečnosti dar světu, to je seberealizace, zažehnutí boží jiskry a šíření světla života.

Zákon analogie

"Jednou nahoře, jednou dole". Čím měně je vyvinuté vědomí a vnímací schopnosti, tím více pro něj musí být smysl nějaké činnosti, předmětu nebo události předložen určitou zkušeností. Jestli člověk měl v nějaké oblasti života jen samé neúspěchy, bude nejspíš přesvědčen, že je neschopný. To se dá změnit soustředěním své pozornosti při každé příležitosti na svůj úspěch a dbát o to, aby se v něm zesílil pocit úspěšnosti. Tato vynikající pomoc umožní přece jen splnit úkoly, které se člověku dříve nedařily.

Zákon vibrace

Čím je něco ve světě jevů hmotnější, tím jsou jeho vibrace pomalejší. Náš organismus byl obdarován pěti hlavními smysly, ale lze ještě rozvinout i šestý smysl, který pracuje na jemnohmotné úrovni. Všechno na světě kmitá - tedy i člověk ze sebe vyzařuje neviditelné vibrace, jež vychází z jeho bioenergetického pole (z jeho životní energie). Po duchovní stránce to můžeme nazvat aurou, běžně tomu říkáme energie.Čím vyšší energie, tím zdravější člověk, v opačném případě náchylnost k nemocem, slaboduchost, nízká vitalita atd. Energie vibruje, vysíláme ji ze sebe ven, ale také přijímáme tyto signály i od jiných lidí.

Když je protikladná energie jiného člověka pro nás škodlivá poznáme to tím, že druhá osoba je na první pohled nesympatická nebo naopak. Dodnes se klade důraz na efekt prvního dojmu - ať je to u přijímání do zaměstnání, výběr funkcí, v partnerských vztazích atd. Výzkumy potvrzují zkušenost, že je velmi obtížné změnit negativně kolorovaný první dojem na pozitivní odhad osobnosti druhého. Je-li první dojem naopak pozitivní, získává partner v našich očích vyšší kredit a jsme spíše ochotni tolerovat v navazující komunikaci určité projevy nevstřícnosti.

Energie se buď odpuzují nebo se přitahují a když naše energie je totožná s druhou, obě dosahují jednoty, přestanou kmitat a my to pociťujeme vzájemnou náklonností a láskou ( viz. partner, děti přátelé atd.). Energie tak přechází z jednoho stavu do druhého, a to je příčinou možnosti se setkávat a vytvářet nové a vzájemné vztahy nebo je nevytvářet. Schopnost přijímat tyto neviditelné vibrace nám dávají vnímavost a citlivost mít soucit s druhými lidmi, být milý, laskavý, velkorysý atd. Pokud máme tuto schopnost sníženou, tak se to projevuje chladností, bezcitností, egoistickou vypočítavostí, sobectvím atd.

Schopnost dostatečně vnímat a přijímat tyto rezonance nemáme všichni stejné. Někteří mají tuto schopnost silně omezenou a to se projevuje necitlivostí k sobě i ostatním, chováním se jako "slon v porcelánu", sklonem ke konzervatizmu. Pud sebezáchovy může být vlivem nedostatečného vnímání života, přátelských a nepřátelských podnětů téměř umrtvený. Kdo nemá schopnost vnímat jemnohmotné životní síly, nemůže s nimi ani zacházet. Tito lidé jsou ochotni se změnit jedině tehdy, když je stihne nějaká pohroma, se kterou se nedovedou vyrovnat s obvyklou otrlostí.

Částečná schopnost vnímat vibrace: Tento člověk sice vnímá city, ale k jeho omezujícím smyslům jsou nutné silné vnější popudy. Tělo nemůže snadno vyjadřovat city, a proto je trápí trvalý přetlak pocitů, hledají nějaký ventil, kterým by vše mohli vypustit ven. Výsledkem je vyhledávání bojovných hádek všeho druhu. Mnoho těchto lidí má egoistické cíle a v podstatě jim jsou ostatní lhostejní, rádi provokují až do krajnosti, vyhledávají situace a vyvolávají nejprudší city, protože stále potřebují silné tělesné vzrušení. Do této skupiny lze zařadit hysteriky.

Stav vyšší citlivosti a zranitelnosti vzniká z vyvinutějších schopností vnímat spojení ducha s živým tělem. Člověk bývá velice citlivý (spíše přecitlivělý), nesnáší vnitřní ani vnější nesoulady jakéhokoliv druhu, protože jsou pro něj příliš bolestné. Necítí jenom své duševní rány, ale cítí i rány ostatních.

Zákon protikladů

Magnet má dva póly, světlo je provázené stínem, mužské ženským, dobré zlým, prázdné plným, úspěch neúspěchem. Když pochopíme a přijmeme pravidla štěstí, harmonie a duchovnosti, budeme se snažit o doplnění své bytosti vztahy s ostatními. Přírodní zákony magnetismu jsou příčinou toho, že pokud dva lidé sledují stejný předmět zájmu, vzájemně se odpuzují jako dva souhlasné póly, pouze opačné póly se přitahují.

Například po prvním opojení láskou vidí mnozí ve svém protějšku "strašnou" bytost, která má hrozné charakterové vlastnosti. Z toho pak plyne závěr, že potkali toho nepravého. Ten druhý ale obvykle bývá stejného názoru. Obě nevědomé bytosti pracovaly správně a našly patřičné doplnění. Jen stykem s ní lze stín osvětlit, záporné vykoupit láskou a přeměnit v kladné.

Díky protikladům lze lépe vnímat okolní svět. Beze stínu nelze rozeznat obrysy. Bez poznání špatného nelze poznat, co je dobré. A není tomu tak jenom v mezilidských vztazích. Domnělé protiklady se vždy přitahují, protože tíhnou k jednotě, dokonalosti a doplnění. Kdo chce jen soulad, bude stále vyvolávat spory. Kdo touží jen po úspěchu, přitahuje magicky neúspěch.

Zákon rytmu

Všechno na světě vibruje různým kmitočtem a má svůj rytmus. V hudbě, dechu, bušení srdce, ročních obdobích, mořský příliv a odliv, bdění a spánek a v mnohém jiném Malý rytmus je to, co všechno denně prožíváme. Velký rytmus je např. roční období, den a noc, úplněk a nov. Lidské tělo reaguje na všechny rytmy velmi silně. Měsíční fáze vyvolávají jemnohmotné energie = pocity, roztržitost, různé nálady, úzkost atd. Roční doby pomáhají stále znovu se přizpůsobovat životním cyklům zrození, růstu, zrání a smrti. Astrologie a numerologie na základě pohybů a vztahů různých planet určuje, ve které době budou určité vlivy působit na člověka dobrým či negativním vlivem a jak to může ovlivnit jeho život atd.

Začneme-li pozorně vnímat základní aspekty života, postřehneme, že životní změny lze často vnímat jako změny pravidelné. Jako by se všechny události vracely po určité době ke svému počátku. Při uvedené pravidelnosti můžeme v biorytmech najít jistou zákonitost, která vymezuje, co v naší budoucnosti nezbytně nastane. Tam, kde biorytmy zcela chybí, tam již musí chybět i jakýkoliv život.