DUCHOVNÍ  TÉMATA 

Ze zajímavostí:

   1) Boha lidé viděli a zažili

   2) Blasfémie - rouhání 

   3) Jakou naději má rouhač?

   4)  Osud

   5)  O náhodách

   6)  ZÁZRAKY

   7)  Čím je vykonáván osud?

   8)  Swedenborg o myšlenkách

   9)  Vykonavatelé karmy

 10)  Svobodná vůle

 11)  ŽIVOTNÍ_ZKOUŠKY

 12)  JÓB

 13)  NEPŘÍZEŇ  OSUDU

 14)  Uzdravení skrze modlitbu

 15)  Proč zůstávají některé modlitby nevyslyšené
 16)  Otec, Syn, Duch Svatý

 17)  Pýcha a hřích - vysvětlení

 18)  Méně známé numerologie

 

    Výše uvedené odkazy jsou na této stránce, nebo pod stejným názvem na stránce jiné - opět na ně klikněte.

Argumenty o existenci Boha

Bible zdůrazňuje, že Boha v celé své slávě nikdo z lidí nikdy neviděl. Přesto od první do poslední stránky Bible hovoří o Bohu a lidech, kteří se s Bohem setkávají různým způsobem.  Když se člověk zamyslí, že je denně obklopeni tisíci "neviditelnými" vjemy, které považuje za naprostou samozřejmost, pak se námitka, že "Boha nikdo neviděl" rozplyne. „V axiome (v předpokladech pro příjímání tvrzení i bez důkazů) používané ve vědách je, že "neexistuje důsledek bez příčiny". Hledejte příčinu všeho, co není dílem lidí, a rozum dává odpověď. " Stačí se podívat na dílo stvoření, vesmír existuje, má tedy svou příčinu. Pochybovat o existenci Boha znamená tvrdit, že "nic může vytvořit něco". Harmonie vesmíru je založena na přesně určených kombinacích a tento fakt ukazuje na existenci vyšší inteligentní síly.  Síla inteligence se posuzuje podle jejího díla. Žádná lidská bytost nemůže vytvořit to, co tvoří příroda, prapříčinou je tedy inteligence, která je vyšší než lidstvo.

Porozumět vnitřní podstatě Boha neumožňují člověku jeho nižší schopnosti. Jsou věci, které přesahují i nejinteligentnějšího člověka, a věci, pro něž je lidský rozum omezen na jeho pocity a představy, pro které nemůže mít vysvětlení.  Ale v kostce: Bůh-Stvořitel je nekonečná nehmotná, všemohoucí energie řídící nekonečný vesmír, která prochází vším, tedy i námi. Boží jiskra je Bůh v nás, naše přímé „spojení“ s Bohem, které je uvnitř nás, neboť Duch svatý je Boží přítomnost, je to aktivně působící Boží síla (Micheáš 3:8; Lukáš 1:35; Jan 14:26; Marek 12:11; 1.Mojžíšova 1:2) Síla, která působí ve všech živých tvorech a dodává jim život > Jób 34:14,15,20 > "kdyby Bůh svého ducha i dech  stáhl zpět k sobě, tu  by všechno tvorstvo rázem vyhynulo a člověk by se obrátil v prach; Umírají v okamžení, třeba o půlnoci."

• Vidí např. člověk gravitaci?
• Zahlédli jste někdy lásku?
• A co myšlenku? Jak vypadá?
• Vidí lidé rádiový signál?
• Nebo viděli jste třeba Napoleona či Kleopatru, o jejichž existenci nikdo nepochybuje?

Podle této námitky by paradoxně neexistovalo mnoho naprosto samozřejmých věcí, které sice nikdy nikdo neviděl, ale přesto existují. Můžeme vnímat jejich projevy, sledovat jejich stopy, v některých případech je můžeme měřit, jindy stačí sesbírat důkazy o historických záznamech některé osoby či události. Nevidíme je, ale přesto nelze říci, že "neexistují".  Boha nevidíme, můžeme však vidět všude kolem sebe Jeho dokonalost, která se odráží v přírodě, vesmíru, fyzikálních, chemických a jiných zákonech, ekosystémech apod. To všechno potvrzuje i samotná Bible v kapitole Římanům 1:19 -20. Bůh však tímto nekončí. 

Ateisté věří jen tomu, co je vidět..., a protože Boha nikdo neviděl, tvrdí, že Bůh není! Je pravdou, že Boha nelze vidět přímo. Lze ale považovat některé závěry za jisté jen tehdy, co jiní lidé viděli? Jednoznačnou odpovědí je „Ano!". Ve skutečnosti se tak postupuje stále! Například soudcové. Při rozhodování o něčí vině nebo nevině se nespoléhají na to, co přímo viděli oni, ale na to, co viděli jiní („svědkové"). Skutečnost, že soudcové neviděli určitý čin, o kterém rozhodují, na vlastní oči, jim v žádném případě nebrání dospět ke správnému závěru. Všechny nauky o lidské historii a událostech, se dovídáme nepřímo, prostřednictvím svědectví jiných. Je-li důvěryhodné lidské svědectví platné pro naše vědomosti, pak empirická argumentace pro existenci Boha poskytuje stejné důkazy o Boží existenci...  

Prvním důkazem je existující vesmír, stačí se podívat na toto dílo stvořeni, které  má svou příčinu a  pochybovat o existenci Stvořitele znamená tvrdit, že NIC může stvořit NĚCO. Ateisté sice tvrdí, že vesmír vzniknul při náhodné kombinaci hmoty. Ale, co je to vlastně náhoda? Nic! Náhoda je slepá, nemůže vyvolat inteligentní účinky. I ty náhody jsou řízené Bohem> viz příklady "Náhody"

Již na prvních stranách Bible je: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi." Je to v souladu s principem biogeneze, že „život vzniká jen ze života."  Z něčeho mrtvého nikdy nemůže vzniknout život.  Ateisté věří, že všechny věci stvořila mrtvá hmota. Někteří kladou s posměchem i otázku: „Jak Bůh stvořil člověka, kdo stvořil Boha?" Neradi však slyší podobnou otázku: „Jak hmota stvořila člověka, kdo stvořil hmotu?" Ateizmus nemá pro svá tvrzení žádnou podporu v důkazech!

Druhým důkazem: Stvořitel do lidí (považujíc za svaté) vložil prorockého ducha a skrze ně zjevil svou podstatu, hodnoty, cíle, všechno. A vybízí je změně smýšlení a k obrácení. Proroci měli za úkol zvěstovat Boží vůli podle které mají lidé jednat,  hlásali trest, který může člověk změnou chování odvrátit. Prorokem byl: Abrahám, Jákob, Mojžíš... Ježíš Nazaretský. Mojžíš byl více než prorok, protože se setkal na hoře Sinaji tváří v tvář se Stvořitelem, který před jeho zraky vytesal ohněm do kamenných desek: "Zákon 10 přikázání". Očití svědkové na vlastní oči zažili, jak se Boží vzkazy od proroků vyplňují.  List Římanům 4:17 > dva hlavní znaky božství: „oživování mrtvých a to, co není, prorok povolává, aby se stalo." To je jasně mimo dosah lidských schopností. 

 Boha lidé viděli!

1)  Stvořitel přišel na tento svět v Ježíši Kristu, zanechal v Ježíši jedinečnost Bible s velmi průkaznými stopami. Písmo - Matouš 1, 18:25> Ježíš byl počat z Ducha svatého, tj. Duchem Stvořitele. Stvořitelův Duch svatý vstoupil do neposkvrněné Panny Marie a  narodil se Ježíš. Nikdy  neměla pohlavní styk.  Stvořitel Otec na sebe vzal podobu člověka v Ježíši Kristu. Kdo neuznává Krista, neuznává Stvořitele, neboť Ježíš je součástí Stvořitele... Velikonoce a Vánoce oslavují Ježíše státním svátkem. 

Za nejpřesvědčivější důkaz o Boží existenci je vzkříšení Ježíše Krista, což je výjimečným zjevením Boha-Stvořitele. Očití svědkové viděli, jak byl ukřižován, usmrcen, a přesto vstal z mrtvých. Realita nadpřirozených skutků, jakým je zmrtvýchvstání vede k přijímání existence nadpřirozených sil bez důkazů. Zmrtvýchvstání Ježíše dokazuje, že je Bohem. Když se mrtvý člověk vrátí k životu, právě On je nejvíce oprávněn interpretovat, že je Bůh – Stvořitelův Syn. A když Ježíš říká, že "Jeho návrat z hrobu dokazuje Jeho božství", kdo jsme my, abychom o tom polemizovali? Zmrtvýchvstání je tím nejdůležitějším potvrzením Ježíšova božství.  (1) Ježíšova smrt; (2) Jeho pohřeb; (3) prázdný hrob a  (4) svědectví, že Ježíš byl po smrti viděn, potvrzuje zmrtvýchvstání.  Ježíš před zraky svědků vystoupil vzhůru do nebes a oblak Ježíše zastřel > (Bible  - Skutky 1:9)   Jestliže někdo žádá vysvětlit důvod, proč lze věřit, že Bůh existuje, fakta o Ježíšovo zmrtvýchvstání jsou tím důkazem, že Bůh existuje.

2) Existence Stvořitele byla dokázána mnoha způsoby – právě Ježíšem Kristem. (1) Byl viděn,  jak činí skutky, které je možné vysvětlit jen na základě existence nadpřirozena. Mrtvý člověk se vzkřísit nemůže!  Obyčejný člověk nemůže konat  zázraky jak vykonal Ježíš? (2) Ježíš proměnil na svatbě vodu ve víno; (3)  Ježíš kráčel po moři; (4) Zmnožil chleby a ryby; (5) Ježíš vracel zrak slepým... Nikdo nemůže přejít zázrak navrácení zraku. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. (6) Vracel život mrtvému člověku... Zázraky, které Ježíše obklopovaly, rozhodně nejsou nahodilé jevy; šlo cca o 330 mesiášských vyplněných proroctví v jednom člověku!  

3) Empirické důkazy o Bohu se zabývají tvrzeními, která jsou pravdivá na základě převahy svědectví. Existence Boha je dokázána empiricky, a existuje nespočetné množství těchto důkazů, které potvrzují pravdivost Kristova tvrzení, že je Bůh. Jestliže Boha lidé na vlastní oči viděli, Bůh existuje. Když viděli Ježíše, viděli Boha. Ježíš poskytoval nezvratné důkazy, které  jeho tvrzení potvrzují.

4)  Ježíš byl ten, kdo se prohlašoval, že je Bůh. Písmo JAN 14:6,7,10,11 > Cesta, pravda a život: „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpovídá Ježíš apoštolu Tomášovi na dotaz, zda zná cestu. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“ Když Filip žádá Ježíše:„stačí, když nám ukážeš Otce.“ Filipe, jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?, odvětil Ježíš. Kdo viděl mě, viděl Otce.  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně?  To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.

5) Bible Jan 5:21-23> Syn dělá to, co Otec: "Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce."

    Ospravedlnění založené na Ježíši nejen dokazuje, že Bůh existuje, ale také říká, jaký Bůh je.  Když se řekne, že Ježíš je obraz Boha, znamená to, že Ježíš je dokonalým obrazem Boha Stvořitele. Ježíšovo sdělení „Kdo viděl mne, viděl Otce", bylo explicitní vyjádření svého božství.  V Janovi 8:58: Ježíš také sdělil: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, JÁ JSEM". (Abrahám byl první prorok, kterého Stvořitel oslovil). Důležitost tohoto výroku by byla ihned zřejmá Židovi, protože „JÁ JSEM" bylo jméno, kterým se Stvořitel představil Mojžíšovi u hořícího keře na hoře Sinaji“ (Exodus 3:14).  Ježíš také lidem řekl, že "jejich hříchy jsou odpuštěny" (Marek 2:1-12). „Kdo může odpustit hříchy, když ne Bůh?"   

Ježíš v čase svého působení poskytl lidem mimořádné důkazy, že  Bůh je.  Opřel je o konkrétní projevy své moci: „Když nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi, ale jestli je činím, i kdyby jste mi nevěřili, věřte těm skutkům, aby jste poznali a věděli, že Otec je ve Mně a Já v Otci" Samotný Ježíš za svého života na Zemi oživil mrtvé, navracel zrak slepým, proměnil vodu ve víno, chodil po vodě, aniž by se namočil atd., což může dělat jedině Bůh.  První list Petrův 1:21: Význam oživení mrtvých jako základu víry v Boha pro potvrzení existence Boha, je podtržen Petrovým citátem o vzkříšení: "Skrze Ježíše věříme v Boha, který Ho vzkřísil z mrtvých. Věříme v Boha, protože Ježíš vykonal něco, co může udělat jen Bůh: Prorokoval Svou smrt a vzkříšení, a potom vstal z mrtvých přesně tak, jak předpověděl!“ (Matouš 16:21; 17:23; 20:19) Ježíšova smrt napravuje vztah mezi Bohem a lidmi. Ježíš Kristus umožňuje smíření člověka se Stvořitelem Otcem.

SHRNUTÍ:

Existence Boha je charakterizována tímto:

A) Když lidé viděli Ježíše, viděli Boha.
B) Jestliže Boha viděli, potom Bůh existuje.
C) Ježíš poskytoval nezvratné důkazy, že je Bůh.

Kdo chce vidět, jak vypadá Bůh, stačí se podívat na Ježíše, tím se neviditelný Bůh stává viditelným.   

Několik vět o Bibli

Bible sama o sobě tvrdí, že je inspirována Bohem, což znamená, že Bůh vedl a směroval při psaní její pisatele. Má přibližně čtyřicet pisatelů, avšak pouze jednoho autora - Boha. Proto je Bible nazývána „božím slovem“; z Bible mluví Bůh. Tvrzení o inspirovanosti Bohem se nachází v celé Bibli. Proč vedl Bůh lidi k tomu, aby sepsali Bibli? Přál si, aby o něm věděli jisté věci. Něco málo víme, že je Stvořitelem vesmíru... Může se také říct, že je mocný a moudrý... Ale nikdy by se lidé nedozvěděli, jestli si přeje odpustit hříšníkům... nebo jakým způsobem by ho lidé měli uctívat... nebo co se stane potom, až zemřou? Jediným způsobem, jak se tyto věci dozvědět, bylo, aby je Bůh člověku zjevil. To udělal prostřednictvím svých proroků a apoštolů. Bůh si vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. "Proroctví však nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží svatí lidé mluvili, jak byli unášeni Duchem Svatým."> Bible - 2.list Petrův 1:21; „Každé písmo je vdechnuto od Boha...">Druhý list Timoteovi 3:16;  Na tomto místě je řecké slovo theopneustos = „Bůh vdechl" (viz Genesis 2:7).

Bible obsahuje odpovědi na mnohé důležité otázky – například: Kde se vzalo zlo, bolest a utrpení, zda-li a jaké existuje jeho řešení; Zda-li existuje posmrtný život či ne; Co nás (ne)čeká po smrti; Proč je na světě tolik zla, neštěstí, katastrof, nemocí a jak jim čelit, odolávat nebo je lépe zvládat; Kde jsme se zde vzali a jak vzniklo lidstvo; Proč jsme zde a jaký má náš život smysl, cíl a význam – je to náhoda nebo záměr; Jsme ve vesmíru sami;  Existuje vůbec nějaká spravedlnost; atd.  Významná americká spisovatelka konce 19. a počátku 20. století Ellen Gould Whiteová k Bibli napsala: „Jelikož Bible obsahuje mnoho různých stylů a dotýká se velkého množství témat, je schopná oslovit každou mysl a zasáhnout každé srdce."

      Žádná kniha jako Bible nemá takovou moc povznést myšlení a posílit duševní schopnosti, jako hluboké pravdy Bible. Největším důkazem pro Bibli jsou lidé, které Bible změnila, lidé, kteří byli zlí, podváděli, lhali a vraždili. Díky Bibli se stali jinými lidmi. Písmo svaté v Bibli je neomylné zjevení Boží vůle. Není jich málo, kteří se dávají na víru ve vězení, vězeňský pobyt se stal jejich pokáním při kterém cítí sílící kontakt s Bohem. Mimochodem zná to každý, koho potkalo těžké období, vážněji onemocněl, přihodilo se neštěstí v rodině, někdo blízký mu umíral atd. Když selžou pozemské jistoty, člověk začne hledat spásu v Bohu a prosí o pomoc v nouzi, o záchranu života svého nebo bližního... Vypořádání se s osudem vždy vede k setkání s Bohem.

BIBLE  NENÍ  NÁBOŽENSKOU  KNIHOU!

Nejstarší části Bible je Starý zákon, pochází až z 9.−12. století před našim letopočtem. Druhou částí Bible je Nový zákon, který vznikal něco přes 50 roků během prvních 2 století našeho letopočtu  a líčí život a učení Ježíše z Nazaretu. Spousta stránek zvlášť ve Starém zákoně není až tak životně důležitá, např. dlouhé kapitoly pokynů, které dostal Mojžíš od Hospodina na poušti. Ty věci je možno prozatím vynechat a soustředit se na pravdy, které platí stále; na pravdy které se z Bible projevují jako skrytá Síla v našich životech.

Bible - 2. Petr 1:20-21

Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Stvořitelovo Duchem svatým; 2.Timoteus 3:16-17:Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti. Židům 1:1-2:  Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh k otcům skrze proroky, ale také skrze svého Syna Ježíše Krista, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil  celý svět.  Stvořitel mluvil někdy s lidmi přímo svým hlasem; někdy prostřednictvím andělů, jindy měli proroci vidění – zvláštní stav těla a mysli, ve kterém vnímali Boží sdělení. Proroci častokrát ani nerozuměli významu zpráv, které jim Bůh sdělil. Jindy je psali vlastními slovy podle obrazů, které jim byly ukázány. Židům 4:12: Boží slovo je živé, mocné a ostřejší, než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.

Vírou nejde o změnu  vnějších okolností, způsobuje zázrak v lidské povaze a tím ve svém štěstí, zdraví a duševním klidu. I když prosby o hmotné dary si zasluhují modlitbu, nejvíce ze všeho člověk potřebuje samotného Boha, aby byl v jeho životě přítomný a aktivní. Níže uvedený odstavec napovídá proč? 

Bible – Deuteronomium 7:9,10,1415:
Poznej, že Hospodin, tvůj Bůh, je věrný, zachovávající milosrdenství těm, kteří ho milují a dbají jeho přikázání.Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. (14) Budeš požehnaný, nevyskytneš se neplodný nebo neplodná, Hospodin  od tebe odejme každou nemoc, a nevloží na tebe žádnou ze zhoubných chorob, ale uvalí je na všechny, kdo tě nenávidí..." 

To jsou  slova Stvořitele (ve Starém biblickém zákonu), kterými Mojžíšovi přikázal. Bůh je věčný a tudíž jsou věčná i Jeho slova a zákony, jako modlitba: "Otče náš..."  Výše uvedená slova, která Otec-Hospodin sdělil Mojžíšovi platí stále, přestože žijeme v jiné době. A budou platit, dokud svět a život na zemi existuje. Lidé, kteří se dali na víru v Boha, se ze svých zranění uzdravili a stali se šťastnějšími, protože jejich psychika se uzdravila a oni se znovu dokázali radovat ze života.

Boží zázraky existují

Zázraky se dějí, což existenci VYŠŠÍ  MOCI potvrzují:

(1) Po modlitbě jeptišce přes nos zmizela nevyléčitelná Parkinsonova choroba;

(2) Co se považuje za zázrak a kdo za svatého;

(3) Vatikán shromažduje zázraky;

(4) Zázraky papeže Jana Pavla II;

(5) vědec Doc. Ing. Miloslav Král několik nemocí najednou zmizely ze dne na den. 

Blasfémie - Rouhání

Rouhání neboli blasfémie je hrubá urážka Boha nebo osoby, požívající náboženské úcty; Zpravidla je pácháno slovy nebo jednáním, mezi něž patří "pohrdání, urážka, hrubost nebo zesměšňování Boha > Otce Stvořitele - Syna Ježíše - Ducha Svatého nebo Bible, je rouháním.  Bůh tím pamatoval na lidi, kteří chtějí za každou cenu Bibli zpochybnit. Kdo se Bibli vysmívá, padá do vlastní pasti. „Je cesta, která se zdá člověku správná, ale na jejím konci čeká smrt (fyzická i duchovní).  Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout.“  Bible > Přísloví 14:12,27

Termín „rouhání“ znamená vzdorovitý projev neúcty vůči Bohu, stavění sama sebe nad Boha, proklínání Boha nebo zneucťování Božích věcí.  Kdo Bohu přisoudí zlo nebo odepře spravedlivost a dobro, je na cestě na které neví dne, kdy ho (za hrubou urážku) stihne neštěstí, což  dokazují i níže uvedené události, které se kvůli rouhání staly.  Zákaz rouhání se vztahuje i na slova proti Kristově církvi, proti svatým a posvátným věcem. Bible je Písmo svaté a je zjevením Boha, z Bible promlouvá Bůh> Zesměšňování Bible je zesměšňování Boha.

Nezáleží na tom, jak moc je člověk nevěřící, pokud to tak chce, ale měl by si zapamatovat, že Bůh a boží tématika nemá být vysmívaná..., co zaseje, to sklidí - viz. níže uvedená fakta.

Bible praví: „Kdo se povyšuje bude ponížen..."

Nic není  Bohu tak odporné a pro člověka tak nebezpečné jako pýcha – namyšlenost, neboť je kořenem všeho ZLA. Hněv s nenávistí, lakota, chamtivost a podobné věci jsou ve srovnání s pýchou pouhým "bleším štípnutím" > LEWIS, C. S; GRAHAM, B.> "Sedm smrtelných hříchů"  

1)  John Lennon z Beatles

Legenda John Lennon se skupinou The Beatles  vládli skvělou hudbou v šedesátých letech hudebnímu světu  téměř 10 let, když v roce 1966 Lennon poskytl americkému časopisu rozhovor v němž uvedl: "Křesťanství skončí, zmizí. Nemusíme se o tom hádat. Jsem si jistý. Ježíš byl v pořádku, ale jeho osoba byla příliš jednoduchá, dnes jsme slavnější než On." Tato rouhající slova vzbudila u lidí nevídaný hněv, lidé na protest s rozhořčením pálili na ulicích hudební desky a jeho plakáty, což vedlo v roce 1970 k rozpadu Beatles. V prosinci 1980 (14 let poté) si jeden z fanoušků prohlížel fotografie skupiny Beatles, jenže u Johna Lennona dostal myšlenku, že ho musí zabít (a zrovna u Lennona? že?) Čekal celý den, aby se mu Lennon u svého domu podepsal na foto a poté ho šesti ranami usmrtil. Náboje kulek byly napilované, aby ho vnitřně roztrhaly a nemohl jej nikdo zachránit. Posmíval Bohu, opravdu děsivý konec života. 

2) Marilyn Monroe

Měla senzační život, každý by si takový život s velkým množstvím bohatství a slávy přál. Jednoho dne, když natáčela a Marilyn Monroe navštívil Billy Graham, který ji řekl že  ho poslal Duch Boží, aby jí kázal. Po vyslechnutí uvedeného kazateli sdělila: "nepotřebuji tvého Ježíše". Jen o týden později byla nalezena mrtvá ve svém bytě. 

3) Thomas Andrews (stavitel Titaniku)

Thomas postavit velkou loď, mnohem větší než byla kterákoli jiná všech dob. Po vybudování mocného a slavného Titaniku se ho reportér zeptal: "jak moc je loď bezpečná?" V odpovědi na otázku Thomas řekl: "Ani samotný Bůh nemůže potopit tuto loď'. Po tomto prohlášení se Titanic vydal plavbou na moře a témě všichni z filmů o Titaniku znají, co se stalo s lodí a kolik lidí zemřelo.

4) Tancredo Neves (prezident Brazílie)

Během své prezidentské kampaně řekl, že "pokud dostane 500 000 hlasů pro svou stranu, ani Bůh ho z jejího předsednictva neodvolá". Získal hlasy, ale den předtím, než měla proběhnout inaugurace na prezidenta, onemocněl a zemřel.

5) Cazuza (brazilský skladatel, zpěvák a básník)

Během kouření cigaret a show v Riu zpěvák Cazuza vyfoukl kouř do vzduchu a řekl: "Bože, to je pro tebe." Zemřel ve věku 32 let na rakovinu plic ve strašných bolestech.

6) Jamajská novinářka a tanečnice Christina Havitt

Jednou řekla: „Bible je nejhorší kniha, jakou kdy byla napsána!“ Brzy v červnu 2006 byla v autě nalezena spálená na uhel.

7) Herec PETR ČEPEK

 Jan Švankmajer herci Petru Čepkovi nabídl na podzim 1992 titulní postavu ve filmu Lekce Faust. O Faustovi se mezi herci ale traduje, že je to role, která se nemá přijímat, že si tím člověk skutečně zahrává s ďáblem, dává se mu všanc. Pro Petra Čepka bylo Švankmajerovo originální pojetí výzvou, a tak roli muže, jenž se spolčí s ďáblem proto, aby se povýšil na Boha, přijal. Čepek řekl, že na fámy nevěří, roli přijal šel si ji řádně nastudovat. Na jaře 1993 se u Čepka začaly projevovat velké bolesti, musel podstoupit operaci po které mu sdělili diagnózu – rakovina. V létě roku 1994 už Petr Čepek žil v ukrutných bolestech a uchýlil se dožít na svou chalupu v Horní Kalné. Jeho nemoc již byla v posledním stádiu. 20. září 1994, pár dní po svých 54. narozeninách Petr Čepek umírá. 

Bible a další literatura sděluje, co je rouhání, a nejhorší je, povýšit se na Boha, byť slovy, jednáním, moudrostí, hrou a čímkoliv jiným, se stává hrozbou smrti. Kniha Mojžíšová Exodus 20,2-3: "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi..., nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval." Bible je Boží Zákon, kterému když se člověk nepodrobí, sklízí utrpení nebo smrt, obzvlášť povýší-li se na Boha. Varování sděluje Deuteronomium 28:15,58,59,61: "Nebudeš-li poslouchat Hospodina, nebudeš-li dodržovat jeho přikázání a slov jeho Zákona, a mít úctu ke svému Bohu, pak Hospodin rozmnoží tvé rány i rány tvého potomstva, rány velké a trvalé, nemoci hrozné a neustálé, o kterých není v knize Zákona nic psáno." Slova Hospodina k Mojžíšovi, která platí napořád pro každého. Trest přijde, jen člověk neví kdy? Bible – JÓB 27:8-11,20,22, 36:13,14: "Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? Najde blaho ve Všemocném, když bude přivolávat Boha v každém čase? Chci vás poučit o Boží moci, netajit,  jak tomu je s Všemocným. Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci. Tím  ho  Bůh  postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.

* Jsou také dvě (nezávisle na sobě) české pohádky ve kterých dva herci přijali roli Pána Boha, a dopadlo to podobně jako s hercem Petrem Čepkem, ne sice tak rychle, ale dopadlo. Hrát si na Boha a představovat všemohoucího Stvořitele ve směšné pohádce s rouháním (projevem neúcty, pohrdáním a zesměšňováním Boha) souvisí. Herci se v pohádkové parodii povýšili na Boha, zneuctili Boží jméno ke všemu, co v pohádce hráli: "Pán Bůh se (v jedné z pohádek) zjevil i v "hospodě", aby šenkýři vyplatil několik zlaťáku za dobré jídlo, které hostům připravil", nehledě toho, že stejná osoba současně hrála i Lucifera – satana, vládce pekla. Bible: "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho..." a "Nezneužiješ jména Hospodina...Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo jeho jméno zneužije"; Dva herci, kteří takové role přijali, onemocněli rakovinou mízních uzlin, tedy stejnou diagnózou, byť až za několik let po natáčení filmu; Jeden ve 2014>za 9 let, nemoc byla zaléčena, ale po dalších 9 letech nemoc udeřila znovu, definitivně = po 18 letech. Druhému se rakovina objevila ve 2015> po 14 letech (14.dne se narodil), nemoc byla zaléčena, a po dalších 4 letech udeřila definitivně znovu, také po 18 letech.  Nikomu se to nezdá divné?  Shodné role, a rok po sobě (2014 + 2015) u každého stejná rakovina; a doba, kdy nemoc udeřila definitivně naposledy, opět stejná doba = po 18 letech. Každý tyto pohádky zná, a ví, kteří role Pána Boha hráli a zemřeli. Podivných věcí se děje mnoho, viz.> "10 podivných tragédií po natáčení..." nebo "Nepřízeň osudu"  Věřím, že kdyby filmové role "Pána Boha" herci nepřijali, žili by podstatně déle.

      Pakliže si někdo myslí, že je nesmysl, aby šlo o rouhání a zhoubná nemoc s tím souvisela, žije v duchovní prázdnotě, je nevěřící, Bůh ho nezajímá. Skutečností je, že takové pohádky existují, oba herci Pána Boha hráli, u obou se objevila stejná rakovina, která po stejné době udeřila definitivně znovu a vzala životy. Bůh a Bible existují také i s varováním, že Bůh to nenechá bez trestu. Také existují příklady události, které se staly ve spojení s tím, co souvisí s Biblí a rouháním.  Neznalost Božích zákonů neomlouvá, jsou zde a kdo se jim nepodrobí, sklízí utrpení. Autor světově známého díla "Diagnostika karmy" sám onemocněl rakovinou (melanom s invazí 2.stupně), lékaři mu dávali tak dva roky života. Uměl se však duchovně očistit, rakovina zmizela bez léčení. Zmizela jako u Marie-Simon-Pierre nevyléčitelný Parkinson.  

Nic není Bohu tak odporné a pro člověka tak nebezpečné, jako postavit se nad Boha, čímkoliv, i tím, že Všemohoucího hrají ve filmu, nebo kritizuji, neboť i to je snažení postavit svou moudrost nad nesmrtelného Boha, který ho stvořil a dává mu život. Tato pýcha je ze všech hříchů nejhůře léčitelná a nejvíce beznadějná, protože je prvním hříchem ve vesmíru. Lucifer 5x za sebou říká: „Chci“. „Chci být nad Bohem". Kromě toho Stvořitele kritizoval, že "špatně uspořádal svět", moudrost postavil nad Všemohoucího, který ho stvořil. Jestli tyto věci člověk nechápe, je to jeho problém, ale lidé ve spojení s tímto umírají. Kdy, co nastane, o tom rozhoduje Bůh, ale určitě to nastane, až bude mít člověk velké plány a bude to nejméně čekat., protože i Bible říká, že každá událost čeká na svůj čas. Bible>Kazatel 3: "Vše má svůj čas. Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas" a vyjmenovává 16 situací, které se v životě člověka dějí. Mluví také o "umírání". To vysvětluje, proč někoho zasáhne Boží trest dříve a jiné po delší době."I když Bůh předvídá, že hříšník pokání činit nebude, poskytuje některým dost příležitosti k milosti, aby se změnili, nebere jim svobodnou vůli; nezmění-li se, je to jejich vina"> viz.také Modlitby

Pamatuji si několik významných osobností z TV obrazovky, kteří tvrdili, že Bůh není, nebo vyprávěli vtipy, které se dotýkaly Pána Boha, a tyto osoby se nedožili důchodu. Zemřeli na rakovinu, našetřený peníze si neužili. Nespoléhal bych se, když se v mládi nic neděje, že Boží zúčtování nepřijde před důchodem, nebo do 67 let věku. To se totiž děje často. Když si člověk myslí, že má našetřeno, a bude se mít dobře, zemře a peněz si užívá někdo jiný, jak říká Bible v Sírachovec 11:14,18: "Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina. Někdo bohatne šetrností a chamtivostí, ale toto je pak podíl, jímž  bude odměněn: Řekne si: Konečně si odpočinu a budu hodovat ze svého majetku, ale neví, kdy mu uplyne vyměřený čas, a to, co měl, zanechá jiným a umře." Všemohoucí sílu nelze vědecky zkoumat, je neviditelná a nehmotná, (viz.odstavec níže), ale o čem se mluví, píše a je v Bibli, to se projevuje viditelně různými způsoby. Člověk doplácí nejvíc na svoji pýchu, souvisí s padlými anděly.

Bible – Kniha Moudrosti, Hlava 9> "Co na nebi jest" oproti tomu "co na zemi jest" se lidé jen dovtipují, dohadují se, činí si tolik pravděpodobných domněnek, ale nejisté toho, co jistě ví jen o věcech pozemských, tj. smyslům přístupných. To, co na nebi je, jsou zákony kosmické, hvězdářské, ale spí tu také tajemství nebeská, zejména vnitřní život duchů nebeských, popředně pak vůle Boží. Co Bůh si přeje, aby člověk v tom či onom případě činil, je výsostí nebes." 

Člověk by si konečně mohl uvědomit, že když celý svět věří v existenci Boha, a důkazy k tomu jsou, pak Bůh existuje, a "Všemohoucí má právo seslat na svého tvora, třebas nevinného, bolesti a hrozné nemoci, aniž by chápal proč?">Bible-JÓB 1-45. O Jóbovi je i samostatná kniha, a v Bibli je Jób ve třetí skupině posvátných knih. Bůh dopouští bolesti, aby vyléčil člověka z pýchy, kterou snad nepostřehl, ale je nebezpečná. Boží zásah v podobě utrpení a nemoci nemusí být tak rázné, když je zkušební, očistné a ochranné. Jde-li o  rakovinu, která je zaléčena, a člověk pokání nečiní... a k Bohu se neobrací, nemoc udeří znovu, bez ohledu, zda jde o faráře nebo vyšší postavení v církvi. Každé utrpení má svou příčinu, svůj původ. Stačí příčinu objevit a odstranit, nebo ji alespoň pokorně přiznat, a vše se může napravit... Stačí se jen o duchovní tématiku zajímat. Je absurdní, když člověk říká, že Bůh není, ale na duchy věří; duchovní negramotnost.

8) Mladík nevěřil, že Bůh existuje a vystavil na na webu lživé parte, že zemřel, přesně na  den a měsíc do 1 roku  

     > uhořel v autě > důkaz ZDE

9) Mladík Richard T., který v srpnu 2017  podpálil (v 17.letech) vzácný dřevěný kostel Božího Těla z 16.století v Třinci-

      Gutech, po propuštění z vězení v polovině června 2021, v den maturity, náhle zemřel, bylo mu 21 let...

CO  ŘÍKALI  PŘED  SMRTÍ  SLAVNÍ  ATEISTÉ

10) Voltaire (jméno při narození Francois Marie Aruet),  

       *21.11.1694 – 1777; filozof, básník, prozaik, historik, publicista. Svá literární díla věnoval boji proti církvi a Ježíši. O Bohu prohlásil:  "Neexistuje žádný Bůh, ale můj pěšák a manželka by to neměli vědět, protože nechci, aby mě můj pěšák zabil a moje žena vyšla z poslušnosti." V době umírání se o filozofa starala milosrdná sestra, která prohlásila, že nekřesťana již ošetřovat nebude, protože na smrtelné loži Voltaire zažila to, co by již u dalšího umírajícího ateisty zažít nechtěla. Bylo to něco hrozného, svíjel se bolestí a křičel.: „Bůh a lidé mě opustili. Půjdu do pekla. Ó bože! Ó Ježíši Kriste!" "Boj Voltaire proti Kristu  skončil naprostou porážkou.  Za života Voltaire prohlásil, že "100 let po jeho smrti už nebude křesťanství. Ale místo toho byla po jeho smrti ve vlastním domě založena Britská a zahraniční biblická společnost, která začala tisknout Bibli na lisy, na kterých byly tištěny knihy Voltaire.

11) David Hume – ateista;  

     *26.4.1711 – 25.8.1776, skotský filozof,  považován za   jednoho z největších anglicky filosofů 18.století.  Před smrtí neustále křičel:  "Jsem v plameni!"  Jeho zoufalství bylo hrozné...

12) Lavrentij Pavlovič Berija – šéf sovětské tajné policie 1889–1953:

V prosinci 1953 byl odsouzen a popraven. Před svou smrtí prohlásil: "Musí existovat Bůh; Trestá mě za mé hříchy."

13) Napoleon  Bonaparte - císař 1769–1821

 Byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel. Jeho lékař napsal: „Císař zemřel sám, jeho umírající boj byl hrozný...". 

dalších 10 podivných tragédií > klik na obrázek

originál byl na tomto webu > ZDE

O  lidském  osudu

Osud je tvořen z událostí, které k nám přicházejí zřejmě tím, co nám stanovila vyšší síla. Člověk si většinou ani neuvědomuje, že je omezen svým vlastním osudem. Protože ho nevidí a nevnímá, myslí si, že kráčí, kam si přeje a jak daleko si přeje. Přitom na jediné události, jednom rozhodnutí a jedné okolnosti může záviset celý osud člověka. Jediná příčina může ovlivnit všechna další následující léta.

    Některé události můžeme změnit nebo jim zabránit, jiné se nacházejí mimo naši moc, zasáhne-li Vyšší síla, která ovládá náš život. Karma je souborem charakterových zvyklostí duše, a osud je výsledkem volby ke které jsme směřování vlastní mysli. 

Osudové události ovlivňují nejen jednotlivce, ale i celé národy. Pohlédnou-li lidé nazpět do historie, zjistí se, že v různých psychologických obdobích se objevují výjimeční lidé, aby inspirovali nebo poučili svou dobu. Jsou to lidé osudu. Tito významní lidé jsou nástroji osudu, který je používá, aby splnili jeho cíle, aby vyvolali změny k lepšímu nebo horšímu. Tím jim osud zajišťuje úspěch nebo je zničí. Za každou významnou událostí můžete najít člověka a jeho osud. Doba vyžaduje znalost vyšších zákonů, které vládnou životu a osudu lidských bytostí.

    Nelze oklamat osud, který si člověk sám vytvořil, a který zasáhne i do těch nejlépe připravených plánů v nejméně očekávanou dobu. Když se události nevyvíjejí tak, jak bychom si představovali, nechceme si připustit, že je to naše vlastní chyba. Jakmile jsou události příznivé, přivlastňujeme si zásluhu na jejich vyvolání.

O  NÁHODÁCH

Když se řekne, že se cosi stalo náhodou, výroku rozumíme. Co je náhodné, nebylo naplánováno. Nemá to prostě žádný smysl, žádný význam, a když, tak jen pro nás. Nikdo za to nemůže, nikdo to nezařídil a není to výsledek žádné zákonitosti. Prostě se to stalo jen tak. Bez důvodu. Nemá to žádnou souvislost s ničím. Je to přeci náhoda. Ale je to opravdu tak?  A přece tak nazýváme skutečnosti, které existují, a události, které se skutečně stávají.

Přišla náhoda z hlubin zákonitosti "vesmíru", které jsou pro nás nezbadatelné? Či žijeme ve světě plném nesmyslných náhod, tedy ve světě uspořádaném jen do určitého stupně? Existuje náhoda nebo je vše předurčeno? "Člověk nic netušíc jde ulicí a je náhle zasažen padající římsou..."  < Tato předešlá věta je zde od 2021, a v přesné podobě se 08.08.2024 stala. "Muž v Praze v Lazarské ulici se šel na tramvajové zastávce schovat před deštěm do budky, z budovy vedle se uvolnila římsa, pádem prorazila střechu budky a sedícího muže (lékaře) na místě usmrtila."  Co bylo příčinou náhody?  Zaúčinkovala kosmická náhoda?

Řada z nás chápe, že existuje něco, co nás přesahuje. Někteří to nazývají kosmickou inteligencí, jiní tomu říkají Bůh. A tato inteligence tomu všemu dala řád. Část lidí je přesvědčena, že náhoda neexistuje. Vysvětlit náhody které nemají žádnou příčinu, se ale dosud nikomu nepodařilo, protože bez příčiny nenastane následek, i když, jako zdánlivě podivná "náhoda". Běžný člověk se však nad tím  nezamýšlí, řekne "blbá náhoda", ale osud je i  o takových "náhodách".  Měl to člověk určené? Mohl se tomu vyhnout?  To už je otázka pro jiné téma. Nejčastěji nastane to, s čím člověk nejméně počítá, např. jako 8.8.2024 v Lazarské ulici v Praze... Někdy však velmi pozitivně, když jsou lidé jakoby zázrakem uchráněni před velkou ničivou katastrofou, jako je zemětřesení, záplavy, anebo nestihli autobus, vlak, letadlo a tím jim byl zachráněn život. Nebo jsou náhle odvoláni z nějaké naplánované cesty; místa, kde má něco tragického nastat,  a je zachráněn život zdánlivě náhodnou příčnou. Existují síly s vyšší mocí než disonujeme my, nevidíme je, můžeme to jen nazvat osudem, Boží mocí nebo "nekonečnou Sílou", která  řídi  chod celého vesmíru... 

Čím je vykonáván osud?

Všechny zákony vesmíru a přírody jsou Božími zákony, jakož i "Zákon karmy".  Bůh je tvůrce všeho. Nad vším stojí Bůh Stvořitel, původce, udržovatel a svrchovaný Vládce celého Stvoření. Jeho moc a vlastnosti jsou také projeveny v Ježíši Kristu  a Duchu svatém, vše jsou zjevení  Otce–Stvořitele; Stane se jen to, co chce Bůh, neboť On zavedl všechny zákony, které řídí vesmír a život v něm. Písmo sv. je zjevením Boha, z Bible promlouvá Bůh> Zesměšňování Bible je zesměšňování Boha; viz. blasfémie

Osudový pořad je řízen Bohem; Bible - Genesis 2,7: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života.“ Náš dech pochází z Božího dechu, a tedy náš život z života Božího. „Dech Boží lásky ustavuje člověka jako člověka, jako tvora oživeného dechem – Duchem Božím.“ Bible – Kniha Moudrosti, Hlava 12> "Protože Bůh vše stvořil a zachovává, jest pánem všeho. Milovník života lidí, zvířat i rostlin. Duch Boží v lidech a zvířatech je "dech života", protože je v nich duch Boží, proto jsou jeho majetkem, kterého si Bůh chrání jako každý jiný vlastník, pokud se mu to líbí. Protože je tento duch "nesmrtelný", žijí tvorové, dokud jim Bůh dech života nevezme. Bůh ukazuje svou moc těm, kteří v něj nevěří." Bible Filipským1> Světla ve světě 13: Bůh ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!  K vykonávání Boží Vůle jsou využity (1) přírodní zákony a zákonitosti, a síly: (2) energie vesmírných hvězd a planet; (3) služba duchů s Božskou prozřetelnosti, (4) andělská síla; (5) síly démonické k vykonání Božího trestu.  

Zjevení sv. Jana 1.1: "Nic se neděje bez Boží Vůle a bez Božího dopuštění." Bůh má v moci i zlo, ačkoli ho nekoná, užívá zlých duchů k potrestání zlých lidí a vyzkoušení těch dobrých; satan je pokušitelem lidské touhy a vášní. Zlý duch je užit jako služebník k vykonání Božího trestu > Bible> 1. SAMUEL 16–20;  JÓB 1-2;  také 1. Korintským 5, 5: "Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen"; také 1. list Timoteovi 20: "Mezi nimi je i Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanovi, aby se odnaučili rouhat";  také Svatý Augustin: "O milosti a svobodném rozhodování";  Tím je vyřešena věčná záhada, proč Bůh trpí satana, je zároveň "čističem ulic od pozemské špíny a zla..." Bible – List Jakubův> Zkoušky a pokušení: "14 Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč."

Vykonavatelé karmy: jsou bytostí, pro nás neviditelné, leč spolehlivě pracující ku prospěchu Stvoření.“  Působí skrze naše myšlení.  Nejsou to jen síly neviditelné, ale i ty viditelné, trápení přichází i skrze druhé lidí (též od osob blízkých či nedávno blízkých). I to jsou mechanismy "spolehlivě pracující ku prospěchu Stvoření“.  

O myšlenkách: 

Emanuel Swedenborg 1688–1772: fyzik, teolog, mystik, filozof, jasnovidec, otec nových znalostí o nadpřirozených věcech: "Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše, ačkoliv lidé neví, že myšlenky jsou také ovlivňovány mocnými duchy". Svět duchů je stav, v němž se v jedné mysli střetávají vlivy z nebe i temnoty. Za svého života na zemi se člověk mezi nimi rozhoduje". Duchovní svět (myšlení...) je světem příčin, zatímco hmotný svět (život) je světem účinků> výsledek osudu."  Mimosmyslové vnímání (telepatie) existuje, často se stává, že dva přátelé, manželé, milenci se přesvědčují, že oba měli stejnou myšlenku ve stejné době. To je případ přenesené myšlenky, a je důkazem, že u jednoho to byla myšlenka původní, kdežto na druhého se přenesla.

Vrah zpěváka Johna Lennona si jako fanoušek prohlížel fotografie skupiny Beatles, ale u Lennona dostal myšlenku, že ho musí zabít; Lennon se rouhal, sdělil, že "Ježíš byl příliš jednoduchý..." 

Bible o andělích:   (1) Andělé jsou podřízeni Bohu svou  poslušnosti a vyplňování příkazů (Židům 1:14); Anděly posílá Bůh na pomoc věřícím;  (2) (Skutky 8:26; 10:3) Jsou nápomocni při přivádění lidí (modlitbami) ke Kristu (Skutky 12:5-10) a přináší odpovědi na modlitby; (3) (Zjevení 7:1; 8:2) Jsou také nástrojem Božího trestu> Bible

Severinus Boëthius, 25.10.480-524 (v Římě), první filosof středověku a teolog (považován za svatého), napsal pět knih:  o Boží prozřetelnosti, LÁSCE, LÉČBĚ, DOBRU, OSUDU.  

"...svět neovládá Štěstěna, nýbrž boží prozřetelnost, ač si to lidská mysl, zkalená nesprávnými názory, často nehodlá připustit; Lidské štěstí nelze hledat v nahodilostech, v bohatství, hodnostech, moci a slávě; I nepříznivý osud bývá lidem prospěšný;  svornost a  láska  jsou pevné základy blaha; Stane se jen to, co chce Bůh, protože On zavedl všechny zákony, které řídí vesmír. Všechny přírodní zákony jsou Božími zákony,  Bůh je tvůrce všeho. Boží zákony obsahují všechny životní situace. Hrozí-li člověku nebezpečí, jeho tvůrcem není člověk, ale Bůh, jsou prostředkem k pokroku a znovunastolení rovnováhy ducha. Když se něco změní, je to Boží vůle; 

    Boëthiův význam v dějinách by značný, zasloužil se o  zprostředkování antické filosofie a antického myšlení  generacím středověku. Završuje antickou vzdělanost z nichž se napájela středověká filosofie. Měl vysoké postavení při dvoře krále Teodoricha v záležitostech obchodu a správního jednání, přičemž také šířit křesťanskou víru, zabýval se teologickými otázkami. Později však byl křivé obviněn z podílu na spiknutí proti králi Teodorichovi kvůli podezření ze sympatií k byzantskému císaři Justiniánovi. Neprokázaný důvod jej přivedl 23. 10. 524 v Pávii k popravě, bylo mu 44 let. Je označován jako mučedník, jelikož důvodem popravy byla pravá víra. Mezi svaté byl zařazen papežem Lvem XIII. v roce 1883.

Astrofyzik a vědec Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR - RNDr. Jiří Grygar, CSc

napsal knihu "O vědě a víře" (vyšla ve 2001) ve které odůvodňuje "Proč začal věřít v Boha?" > "Začal poznávat Boha prostřednictvím svého bádání a poznávání kosmu..." Moderátorce Barboře Tachecí se o víře... vyjádřil, že "existuje něco, co je našemu zraku skryto; astronomii se podařilo v kosmu  zjistit existující skrytou látku, o které ale neumí věda nic zjistit; a pak, že ještě existuje i skrytá energie, o které ví věda ještě méně...". Významný vědec potvrzuje působení sil (energií), které nesouvisí jen s hvězdami a planetami... 

Mnoho lidí v Boha nevěří, ale když selžou pozemské jistoty a objeví se vážná nemoc, VŠICHNI (nemají-li Alzheimera nebo duševní nemoc) najednou procitnou a začnou volat a prosit Pána Boha o záchranu. Zajímavé, že? Jakmile se člověk dostane na psychické dno, mizí pýcha a objeví se, že Bůh by mohl zachránit – "tonoucí se stébla chytá!"     

EXISTENCE  DUCHŮ

kdysi odvysílala TV Nova + Prima > 2 videa níže

                         

< 1. video         2.video >

 

 

3.video

Záhada po nehodě při níž zemřel člověk

Židovská kabala například věří v putování duší. Toto přesvědčení vychází z tradice  dvou učení – "o tělesném vzkříšení mrtvých (viz. zmrtvýchvstání Ježíše Krista) a pokračující existenci individuální duše po smrti a na věčnosti.“ „Základ židovské eschatologie tvoří doktrína o posmrtném životě pro každého Žida.“ „Od dob Talmudu až podnes judaismus učil, že lidé mohou očekávat jakousi formu života po smrti. „Učení o duchovní nesmrtelnosti a „putování“ duše po smrti se stalo ústředním tématem židovské mystiky, a v moderní době je přijali liberálně smýšlející Židé.“ Gillman, N., Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení, Vyšehrad, Praha, 2007, s.31 + s.88-89, 192.  Není to tedy téma, které by bylo tabuizované; O židovské mystice, nebo-li kabale se se např. Otakar Zachar vyjadřuje  takto: „Stěžejní kniha kabaly „Jezirah“ nazývá se též „Sephirot“ pojednává o základních silách, které jsou mediemi a zprostředkují spojení mezi Bohem a ostatním hmotným světem v okruhu deseti sfér... Zachar, O., Z dějin spiritismu v minulosti, Půdorys a Lege artis, Praha, 1994. s.20-22.

    Mluvit o posmrtném životě se tak zdá mnoha lidem zpátečnické, jakoby tato myšlenka patřila spíš k  pověrečné minulosti než vědecké přítomnosti.“  Moody, R., Život po životě, Úvahy o životě po životě, Světlo po životě, Odeon, Praha, 1991, s.74.  Reakce na posmrtný život ze strany vědy, jak minulého století, tak i současného, začalo výzkumem médijních jevů. Výsledky experimentů, publikované formou brožurek, které šly na dračku, to začalo zajímat seriózní odborníky. Nejslavnějším badatelem světa duchů na základě vlastních zkušeností byl Emmanuel Swedenborg – syn švédského biskupa, talentovaný matematik, chemik, anatom, fyzik, fyziolog a teolog. Další nejdůležitější vědeckou osobností z hlediska této tématiky byl Francouz Allan Kardec (1804-1869), doktor lékařských věd a členem mnoha vědeckých společností. Viděl v tom novou vědu, která se může počítat k empirickým (založenou na zkušenostech). „Z vědeckého hlediska lze tvrdit, že bádání, zda existuje "duchovní svět"  se staly základním kamenem v dějinách vědy, směřující k parapsychologii a psychotronice.“ Je známo, že ještě ve 2010 profesor Archie Roy a Tricia Robertsonová dělali výzkumy k prokázání života po smrti. Pracoviště PRISM těchto vědců je ve Velké Británii.  Musíme přijmout, že existuje spousta věcí, kterým dosud nerozumíme. Ale to, že jim nerozumíme, neznamená, že nejsou. Kübler-Rossová, E., O smrti a životě po ní, Aquamarin, Praha, 1997, s.17. Vědecký materialismus neuznává nic, co mimo přírodní zákony neleží. Nabízí se ale otázka, zda tento materialismus zná tyto zákony všechny? Každý nový zákon, který věda odkrývá, posunuje meze nadpřirozeného dál navenek.

 Emanuel Swedenborg

Duchovní svět existuje (Bible...) a naše osudy jsou s ním svázány;  Emanuel Swedenborg  švédský mystik, vědec, teolog, filozof 18. stol.  je unikátní vstupem do duchovního světa a jeho popisem. Je skutečně velmi málo dalších, zvláště v buddhismu, kteří se tomuto rozsahu přibližují jako Swedenborg. Již z definice mystik vyplývá, že všichni mystici mají přímé zážitky s Bohem, které popisují. Vydal knihu „Svět duchů a posmrtný stav člověka“ jako samostatně vydanou prostřední kapitolu nejznámějšího díla Nebe a peklo, ve kterém se zabývá posmrtným osudem člověka v duchovním světě. V celé mystické literatuře nebylo nalezeno žádné dílo takového formátu, jako je jeho "Nebe a peklo; Genesis; Exodus", ve kterých Swedenborg předkládá duchovní a nebeské záležitosti a snaží se je lidem objasnit.  Odborníci to označují za indikaci božského zdroje, neboť pravdy, které Swedenborg učí, zasahují tak mocně do života, jako žádné jiné náboženství na Zemi.  Ukazují člověku tu nejkratší cestu, jak se zbavit nedokonalostí způsobující utrpení.  Nauky vedou ke světlu a odnímají veškeré hrůzy, které pomáhají dospět k jistotě o nesmrtelnosti duše a existenci duchovního světa.

E.SWEDENBORG byl jedním z nejučenějších polyhistorů své doby, a dobře známý svými spisy z oblasti kosmologie, fyziologie, anatomie, krystalografie, vědecké filozofie a dalších vědních oborů. Byl jasnovidec, vynálezce, autor spisů o matematice, pohybu planet; otec nových znalostí o nadpřirozených věcech. Také biskup a kaplan královské rodiny, rovněž přísedící Královské horní rady, člen švédského parlamentu. Velký švédský vědec, Emanuel Swedenborg, vyslovil některá tvrzení, která jsou otcem nových znalostí o věcech nadpřirozených. Dnešní vědci uznávají, že objevy Swedenborga také otevřely cestu k základům nervové a smyslové psychologie. Je také ceněn za pochopení funkce žláz s vnitřní sekrecí, zvláště pak hypofýzy... Své mystické a vizionářské zkušenosti popisuje a vysvětluje v teologických dílech.  

Swedenborg na sebe upozornil, když jedné soboty koncem září 1759 kolem šesté hodiny večerní z Göteborgu popisoval, jak v asi 400 km vzdáleném Stockholmu vypukl požár. Jmenoval i ulici, v níž požár začal, později popisoval, jak požár postupuje. Asi o dvě hodiny později (kolem osmé hodiny) oznámil, že požár je již uhašen. Listy, které posel ze Stockholmu během požáru vyslaný a který do Göteborgu dorazil až dva dny nato (v pondělí večer), přesně potvrdil pravdivost jeho vizí. Jeho vizionářské schopnosti potvrzuje řada událostí, které Swedenborg podrobně popisuje, ačkoli byl od dějiště vzdálen stovky kilometrů. Takto například popsal výše uvedený požár ve Stockholmu nebo násilnou smrt Petra III. v Rusku a jiných událostí. 

29.března 1772 (84 let) Emanuel Swedenborg umírá. Švédská královská Akademie věd vydala znovu jeho vědecké spisy a švédská vláda uctila r.1908  jeho památku převezením ostatků z Londýna do Upsaly, kde byly v katedrále pohřbeny poblíž hrobky slavného Linnéa a nad nimiž zbudován r.1910 nádherný katafalk, odhalený za přítomnosti královny. Téhož r.1910 se za protektorátu švédského krále konal v Londýně světový kongres Swedenborgových ctitelů. Pokud by Swedeborgovo dokazovaná tvrzení nebyla pravdivá, nebyl by králem a královnou uctíván, ani by mu nebyl zbudován katafalk. Takové úctivání se děje velmi vzácně.

Swedenborgovým pokračovatelem se stal Allan Kardec, vlastním jménem H.L.Rivail (*3.10.1804 - ϯ 31.3.1869), narozen v Lyonu v rodině advokátů, studiemi získal titul profesora a doktora medicíny.  

Vědci potvrdili (a vyfotili) duši, která neumírá > ZDE   

Zákon reinkarnace

Tento pojem označuje opakované převtělování individuální duše, tedy - hrubě a velmi zjednodušeně řečeno - vstup duše do těla při jeho početí a opakování tohoto aktu opět po tělesné smrti, kdy duše po smrti opouští své dosavadní tělo,a po určité době opět vstupuje do nového těla.Tato nauka je v různých odstínech a variacích vlastní hinduismu, buddhismu, pozdější židovské  mystice  (kabale). Kabala věří v putování duší, jež patrně převzala z učení a náboženstvích hypothes bramínů, Egypťanů, a snad i později i od neoplatoniků a má za to, že "duše se lidským vtělováním a putováním očišťuje a zušlechťuje.“  

 „Tajemství reinkarnace“  vysvětluje nepochopitelné nespravedlností života, rozebírá je jako nástroj osudového pořadu, který vychází z Boží vůle... a odpovídá na různé proč.., a např. i to, proč mohou být minulé životy vyjádřeny pouze v životě žitém nyní, jinak se žádný život nestává pro člověka významným.

Očistec byl uznán církvi v roce 593. Očistec je trest za omyly střední důležitosti, a to se právě týká REINKARNACE. Každý život je příležitostí pro duši, aby se mohla očistit od nánosů hříchů z minulosti. Na vůli duše záleží zda její krok bude kratší nebo delší, zda postoupí dopředu... Pozemský život je zkouškou, duchové jsou dílem Boha, a podrobeni Boží Vůli. Aby duch dosáhl stavu dokonalosti, musí z Boží Vůle podstoupit  život v tělesné existenci. Čím méně je duch dokonalý, tím více útrap na zemi prožívá. Tělo je schránkou duše, a bez duše živé tělo nemůže existovat.  Znovu vtělení jsou početná, protože pokrok je téměř nekonečný. Všichni duchové se snaží o dokonalost (jen každý duch ve hmotě to tak nemusí chtít), ale Bůh jim k tomu  poskytuje tělesný život jako prostředek zkoušky. Ve své spravedlnosti jsou však žádáni, aby v novém životě uskutečnili to, co nemohli udělat nebo dokončit ve zkoušce předchozí.  

ŽIVOTNÍ  ZKOUŠKY

Bůh dal lidem svobodu volit mezi dobrem a zlem, svobodu milovat a svobodu nenávidět, ale touží po našem rozhodnutí k lásce. U svobodné vůle se tudíž nedá vědecky popsat a ani vypočítat, zda si konkrétní člověk vybere dobro nebo zlo. Příroda se dá popsat rovnicemi, pravděpodobností a pravidly, svobodná vůle však ne. Takže ZLO a UTRPENÍ je jen následkem vlastních rozhodnutí. Mění se každou vteřinu na minutu, každou minutu v hodině a každou hodinu dne v závislosti na okolnostech. Myšlenka a přání je základnou v mysli, která má přímou souvislost s DUCHEM těla. K pokušení slouží> lákadla, svody, nástrahy, klamy, přeludy.

SVOBODNÁ VŮLE: „Svobodná vůle je vložena v každou lidskou bytost. Jestliže někdo touží obrátit se na cestu dobrou a spravedlivou, má moc tak učinit. Jestliže někdo se chce obrátit na cestu zlou či být špatný, je mu svobodno tak učinit.  Bůh chtěl, aby měl člověk svobodnou vůli a stvořil ho do života k dobru, jenže člověk svobody zneužívá ve prospěch sobeckých tužeb, a proto Bůh rozhodl, že se člověk sám stane (díky svobodné vůli) tím, kdo si zlo a dobro zvolí a určí svévolně – to jsou životní zkoušky.

Kdyby Bůh ovlivňoval všechna lidská rozhodnutí, nebyl by člověk schopen milovat, protože skutečná láska vychází ze svobodného rozhodnutí pro ni. A to je záměr Božího stvoření – dát člověku lásku a mít s ním vztah. Bůh ví předem, jak se zachováme., protože Boží jiskra je v nás. Ale my to nevíme. On chce, abychom poznali a zakusili Jeho moc v naší bezmoci. Dokonce nám z každé zkoušky ukazuje cestu ven a dál.  1. Korintským 10:13>„Bůh je věrný,“ píše apoštol křesťanům v Korintu: „nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ 

JÓB

Utrpení a bolest jako cesta k poznání Boha popisuje nejen Písmo svaté – Bible, ale i Starozákonní kniha Jób, která patří mezi klenoty světové literatury. Kniha Jób není zdaleka jedinou starověkou knihou zabývající se otázkou lidského utrpení. Z biblických knih lze zmínit některé žalmy (Ž 22; 27; 31; 69; 109) či knihu Izajáš (zvláště v kapitolách 40-55),  S tímto tématem se setkává každý člověk, v prvé řadě však ti, kteří pracují na místech, kde je lidské utrpení nejvíce na očích – v nemocnicích, hospicích, v místech s pečovatelskými službami apod.

Že byl JÓB skutečnou osobou, vyplývá z Ezechiel 14, 14–20; kde je přiřazen k dějinným osobám Noemovi a Danielovi. Latinská církev koná jeho památku dne 10. května, církev řecká dne 6. téhož měsíce.  

K  Jóbovi: V zemi Hus žil muž jménem Jób, byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Měl sedm synů a tři dcery, jeho stáda čítala 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného. Jeho synové, každý ve svůj den, pořádali ve svých domech hostiny a zvali také své tři sestry, ať přijdou jíst a pít s nimi. Jednoho dne, když přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan. Satan byl původně jedním z Božích dětí, a upozornil Boha na jednání Jóba, že není bohabojný, poctivý a prostý všeho zla, což lze dokázat tím, že když Bůh vztáhne ruku na všechno, co má, uvidí, jak Jób bude proti Hospodinu zlořečit. Bůh, který Jóbovi věří a je přesvědčen, že Jób je Bohu věrný a obstojí v životní zkoušce, vydává Jóba satanovi v jeho moc, s tím, že nesmí sáhnout na jeho život. Boží hněv a vydání do spárů satana vzplanul proti Jóbovi také proto, že se pokládal za spravedlivějšího než Bůh… Jób řekl: "Jsem spravedlivý, a Bůh mi upírá právo.“ (32,2; 34,5); Satan Jóba nezabil, ale vzal mu všechno: majetek, zvířata, zbořil jeho dům ve kterém zemřelo jeho 10 děti, a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy, které tak bolely, že Jób seděl v popelu a škrábal se střepem. Satan trpitele stíhá strašnou nemocí, Jób trpí největšími bolestmi, opouští ho žena, která s ním odmítá sdílet jeho utrpení a vyzývá jej, aby Bohu požehnal a zemřel. Podle Bible má ďábel schopnost sesílat na lidské tělo různé neduhy a choroby. Kniha Sirachovcova> Hlava 22: "Stihne-li bezbožného neštěstí a přičítá-li je satanovi, zapomíná, že je má přičítat sám sobě, ježto sám si je zavinil. Satan sice pokoušel, ale nenutil, aby člověk hřešil a Boha urazil. Člověk dobrovolně se rozhodnul pro hřích, zavinil si sám vzniklé následky."

Výsledek stanovo působení popisuje osobní tragédii, kterou však Jób dokázal v utrpení s pokorou přijmout a zůstal k Bohu stálý, přestože Hospodinu své tresty vyčítal. Bůh  jej nakonec odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál také, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté Job ještě žil 140 let.> Bible_Jób 1-42 

NEPŘÍZEŇ  OSUDU

Bible – Genesis> „Věčný Stvořitel podle zcela svobodného a tajemného záměru své moudrosti a dobroty stvořil celý svět a rozhodl se povznést lidi k účasti na božském životě.“  A tak je každý jednotlivý člověk součástí Božího plánu spásy a je na každém, zda tento Boží dar přijme a bude s ním spolupracovat. Bůh využívá nepřízně osudu, aby člověka změnil. Prostřednictvím utrpení vstupuje do života neviditelná SÍLA jako OSUD. Buď se člověk změní k lepšímu, nebo zvolí nechtěný život v utrpení, anebo to Bůh vyřeší násilným odchodem "na onen svět". Mnoho lidí (kteří to pochopit nechtěli) nad utrpením nezvítězili, nepoučili se z něj, ba dokonce utrpení nepřežilí. Ti, kteří jsou vedení zlem, prožívají mnoho těžkostí, potýkají se s nepřízní osudu a životními prohrami – útrapy je udolaly a dovedly až ke spáchání sebevraždy nebo k jiným úmrtím. Ti, co jsou dlouhodobě šťastní, třeba mají dobrou povahu, a tak si užívají štěstí, zdraví a klidu...  A těm, jímž se nedaří a smůla se stále lepí na paty, mají povahu, která to přitahuje, sami sebe uvrhli do prokletí.

Možná čtenář namítne, že existují lidé, kteří nejsou dobří, jsou nevěřící, nemodlí se a přece se jim daří... I na tuto otázku Bible pamatuje: „Ano zbohatli... Je však nutné vyčkat konce. Draze zaplatí za štěstí, které si nezasloužili. Čím více dostali, tím více budou muset svému osudu vracet.“ Bible-Kniha moudrosti, Hlava 12>"Pozemský panovník nemá vždy zločince v moci, ne tak jako Bůh všemohoucí, který má hříšníka vždycky v ruce, a jemuž nikdo nemůže utéci."  JÓB 34:10,11,20-24,26:  "Bůh přece nic zlého nedělá,  Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží. Uprostřed noci náhle umírají, i mocní se zachvějí a musí pryč, odstraněni jsou bez lidské pomoci." Všemohoucí sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí. Není temnoty a není příšeří, kde by se zločinci před ním schovali. Bůh nemusí shromažďovat další důkazy, aby se k němu člověk na soud dostavil. Mocné rozdrtí bez ptaní, jiné pak dosadí místo nich. Ztrestá je za jejich zločiny veřejně a všem na očích." A to se děje: Ti, jež si štěstí nezasloužili, trpí depresemi ze soudních procesů, ve vězení; těžce onemocněli, zemřeli..., stále to je v médiích.

Uzdravení skrze modlitbu

V Boží knize (1 Kor. 6: 19-20) je psáno: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a který jste obdrželi od Boha. Boha oslavujte  ve vašem těle a ve vašem duchu, neboť patří Bohu! “  Božské uzdravení těla a duše: "Čtrnáct projevů od ducha současného Krista" ukazuje řadu přesvědčivých argumentů, že božské uzdravení je biblické. Evangelium uzdravení je zahrnuto do Kristova posledního mandátu. Kniha s názvem Göttliche Heilung (Božské uzdravení) od J. Grant Andersona pojednává o Božském uzdravení těla a duše: čtrnáct projevů od Ducha současného Krista, jsou přesvědčivé argumenty, že toto uzdravení je biblické...  Lidé popisují, jak byli skrze modlitby uzdraveni. Tato kniha uvádí  kolem 70 případů vyléčení z rakoviny a z  jiných zhoubných nemocí právě díky modlitbám. "Ženě, která měla rakovinu zad, při které sedm let nikdy neležela na zádech, ale seděla na židli, a jídlo sestávalo z chleba a horké vody po celá léta, lékaři řekli, že její případ rakoviny je beznadějný. Avšak duchovní, kteří věřili v božské uzdravení a modlili se pro její uzdravení, pocítila, jak jejím celým tělem prochází silné vibrace a byla úplně uzdravena ze všech nemocí. Od toho šťastného dne nikdy neměla bolesti. Jí, co chce, a dělá domácí práce, za což je Bohu strašně vděčná a každý den mu děkuje. Bůh nás udržuje při životě, je našim palivem, které naše duše spalují; je potravou, kterou se duše sytí... NIC nemůže Boha nahradit.

Blázen ve svém srdci říká: „ Neexistuje žádný Bůh! (Ž 14,1 a Ž 53,2) Stejný člověk může o atomu říci to samé. Obránce atomové teorie však poskytuje vysvětlení a zdůvodňuje řady jevů v souladu s jasně stanovenými fakty. Stejně tak je ve všem ospravedlněna existence Boha. Všemohoucí Bůh v každém věku použil všechny možné prostředky, aby odhalil sebe a svou lásku ztracenému světu. Přistoupil k lidem, a ve hřbetu horského svahu ukázal mocnou sílu a milostivou lásku v jevu mraků, ohně a při zemětřesení.

Dary uzdravení patří mezi dary Ducha svatého, přičemž není možné posuzovat důležitost jednotlivých darů. Z Bible je jasně vysvětleno, že každý věřící je součástí Ježíšova těla (církve), a že podobně jako je tomu v každém jiném těle. Při sledování jednotlivých případů uzdravení je vždy možno pozorovat klíčovou úlohu víry. Ve většině případů se jednalo přímo o víru nemocného, v několika případech o víru „autority“ nemocného (obvykle otce nebo matky). Aneb jak stojí v dopise Židům 11, 6: "Bez víry však není možné se Bohu zalíbit, protože ten, kdo k Bohu přichází, musí uvěřit, že Bůh je, a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.  

Eva přijala v ráji ďábla jako boha, rodíme se s ďáblem v těle, tělo je hříšné, duch patří Bohu. Někteří v sobě vyživují ďábla, jiní ho tlumí vírou k Stvořiteli a Ježíši Kristu.

PROČ  ZŮSTÁVAJÍ  NĚKTERÉ  MODLITBY  NEVYSLYŠENÉ?

Lékař Dr. Dossey shrnuje ve své knize téměř 300 studií, které potvrzují účinnost modlitby.

Největší tragédií není nevyslyšená modlitba, nýbrž nevyslovená modlitba-F.B.Meyer

Modlitba je osobní rozhovor s Bohem, je to zoufalé volání k Bohu. Zoufalé proto, že "v zoufalství voláme to nejskrytější, co je v našem srdci, protože najednou jdou na povrch věci a oblasti našeho života, které jsme mohli skrývat nejen před lidmi, ale i před Bohem."  V modlitbě můžeme jak prosit, tak i děkovat. Někdo skrze modlitbu přistupuje k Bohu jako k automatu na kafe... „Pane Bože, dej mi tohle“ a očekává, že to hned dostane. Modlitby mnohých věřících se zredukovaly na: »Bože dej, udělej, uzdrav a znovu dej, víc a rychleji.«     Jenže modlitba je něco víc, je to něco, co nám Bůh dal, abychom s Ním mohli mít vztah! Modlitba má moc měnit nejen modlitebníka, ale i ty, za koho se modlí, za koho děkuje, za koho prosí, či se přimlouvá. Člověk si potřebuje vybudovat určitý návyk pro modlitbu. Máme možnost Bohu děkovat za to, co nám dal. Můžeme se zamýšlet nad tím, co všechno nás ten den potkalo a kde všude jsme jednali tak, jak Bůh chtěl a kde zase jsme jednali tak, jak jsme chtěli my. Jestli modlení „nefunguje“, je to proto, že se lidé neumějí modlit. Na každý pád nejsou důležitá slova, ale hnutí ducha, to je žádost z celého srdce, rozechvění celé bytosti.

Biblický odkaz: "Posilněte se v Pánu a v jeho nesmírné moci:  Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.” (Efezským 6,10-12)  Uvedené říká, že hlavní způsob, jak se připravit a zapojit do boje s neviditelným zlem, je modlitba a umět se modlit. Bible na více místech mluví o lidech, kteří mají oslepenou mysl, neslyší a nevidí, a nemohou uvěřit. Zbraní, která způsobuje odstranění těch závojů, je modlitba. Na uvedených příkladech lze vidět, že tím, kdo odstraňoval tu duchovní slepotu a hluchotu byl sám Ježíš. „Kristus žije ve mně“ (Galatským 2:20). Kristus není jen v nebi, ale je v každém z nás, neboť to byl On, který vykoupil lidstvo před zahynutím. Chce-li člověk, aby byla modlitba vyslyšena, musí nejdříve uvěřit v Krista, neboť je mostem k Otci Stvořiteli, bez Ježíše zůstávají modlitby nevyslyšeny.

Dr. John G. Lake 1870-1935, kanadsko-americký misionář, léčitel vírou, zakladatel kostelů a "léčebných místnosti"; z jeho kázání:

     Kristus  přebývá v v každém lidském srdci, je to tajemství všech tajemství veškerého zjevení o Bohu a nakonec všech divů, které existují. Kristus je ve vás s určitým záměrem, chce vám zjevit samotného Sebe, skrze vás a ve vás. Bez přestání tolik opakovaná fráze: „církev jenž je Jeho tělo“, ale kdyby si lidé v církvi uvědomili, že jsou hmatatelným, živým pulsujícím tělem – tělem, kostmi, krví a mozkem Ježíše Krista – a že Bůh se projevuje skrze ně každou minutu a snaží se o to dokončit Svoji vůli skrze ně, nejen pomocí určité části těla, tak by pak mnozí porozuměli křesťanské úloze a službě. Ježíš Kristus působí prostřednictvím nás. Nepůsobí nezávisle na vás; On působí skrze vás. Člověk a Bůh jsou jedno. Toto je to tajemství skutečného spojení; vědomé spojení mezi člověkem a Bohem. Tento vztah se nedá ničím nahradit. Člověk si může vymyslet rituály a symboly, přes všechno stejně musí hledat a najít Boha.

Jerry Sittser: Když nebe mlčí (a Bůh neodpovídá na Vaše modlitby): Uvedený autor knihy se musel vypořádat s problémem nevyslyšené modlitby, když mu v minulosti při autonehodě zahynula: matka, manželka a dcera, přestože se za jejich ochranu téhož dne v kostele modlil, tak jako každé jiné ráno. Autor zde nastiňuje, proč může docházet k nevyslyšení modliteb, na různé pozitivní aspekty modlitby i na jejich úskalí a možná nebezpečí.

Mnoho lidí přitahuje otázka: Proč trpíme? A jak objevit Boží vůli, když se budoucnost zdá být nejasná? Zdrojem trápení může být pro věřícího: Proč Bůh nevyslýchá naše modlitby? Pro věřícího patří modlitby ke křesťanským disciplínám, v nichž se stávají na Bohu zcela závislí, tedy i zranitelní, když Bůh jejich prosby a potřeby nenaplní. Někdy se lidé modlí za věci na kterých jim záleží a prosí např. za to, aby je Bůh zbavil závislosti na alkoholu;  za uzdravení nemocného dítěte... modlí se s vírou a vkládají do toho tolik důvěry, jako by na tom závisel celý jeho život - a on na tom pravděpodobně závisí. Co si však počít, když Bůh mlčí v okamžiku, kdy člověk zoufale čeká na Boží pomoc? Je těžké přijmout, že Bůh ignoruje modlitby, na kterých člověku tolik záleží, a ještě těžší je v takovém případě na modlitbách vytrvat. Výše uvedený autor knihy začal hledat důvody nevyslyšených modliteb, "proč jeho rodina zemřela, přestože se modlil každé ráno za ochranu rodiny, přestože autonehodu nezavinili, zavinil ji opilý řidič".

Vyslyšení modliteb nám slíbil samotný Ježíš Kristus;  autor knihy Jerry Sittser závěrem knihy "proč se tak stalo" uvádí:

 Zaprvé: Je-li člověk nevěřící – anebo málo věřící, pak je zbytečně prosit o něco, když tomu nevěří a pochybuje, že modlitba pomůže. Nelze proto očekávat, že když se člověk začne modlit, že obdrží ihned veliké úspěchy. Začátečník nemá dost nutného stupně víry, a svými pochybnostmi omezuje přitažlivou sílu svých přáni. Proto jsou u mnohých lidí výsledky a počátku malé a někdy na ně čeká dost dlouho: Nejhorší, překážkou výsledků  modliteb jsou pochybnosti. To je nejhorší jed, kterými člověk okamžitě umrtví modlitby.

Zadruhé: Možná, že se člověk modlí jako pokrytec, protože v sobě živí zášť, vědomě hřeší, má lehkovážná přání nebo je sobecký. Pokrytci předstírají něco, co ve svém srdci jako pravdu neprožívají. Tváří v tvář svému nadřízenému jsou samy úsměv, ale za jeho zády ho pomlouvají; na veřejnosti předstírají, že jsou šťastní, zatímco doma jsou neustále rozmrzelí; jejich činy nejsou v souladu s tím, co říkají. Pokrytci si v neděli ráno hrají na věřící a potom po celý týden Boha ignorují.  Může jít o modlitbu PÝCHY, která v člověku probouzí pocit, že je lepší než druzí, a odvádí ho od Boha.

Zatřetí: něco není v pořádku s jeho vírou. Může mít dostatek víry k tomu, aby se modlil a prosil Boha o něco, na čem nám opravdu záleží, ale nemusí jí mít tolik, kolik je třeba k přijetí jeho odpovědi. Může se modlit s mnoha pochybnostmi v srdci. Může například prosit Boha o peníze, které nutně potřebuje na nákup jídla, na zaplacení dluhů, chodu domácnosti atd., ale nemusí mít dostatek víry v to, že Bůh jeho modlitbu vyslyší. Semínko pochybností vždy vyroste znovu, protože se nemodlí zcela upřímně, což je dáno buď tím, že nevěří, že Bůh jeho modlitby vyslyší, anebo pochybuje, že si vyslyšení modliteb vůbec zaslouží.

Začtvrté: Možná své modlitby nesprávně formuluje. Nepoužívá ta správná slova, nezná správné obraty, neprosí správným způsobem, nemodlí se s dostatečným odhodláním. Je  zapotřebí, aby člověk dokázal pohlédnout do temnoty své duše a nepřestal se modlit, i když se zdá, že pro to nemá důvod. K modlitbě potřebujeme více srdce než jazyk. Jedním z důvodů, proč modlitby zůstávají nevyslyšené, je skrytá touha po hříchu, např. živená zášť či nenávist. V modlitbě Otčenáš Ježíš říká: „A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“ Když neodpouští člověk, neodpouští ani Bůh. Různé postoje duše člověka vnitřně rozdvojují; touží po Bohu, a proto se modlí; ale zároveň touží po hříchu> viz. karmické dluhy, které ho od Boha  oddělují.  Rozdvojenost myšlení je  příčinou nevyslyšených modliteb. 

Jestliže jsme již žili dříve, proč si to nepamatujeme?

Písmo sv. říká: „ať strom padne na jih nebo na sever, zůstane tam, kam padne“ (Kaz 11,3); nazpět se nikdo nevrátí ani proto, aby to nemohl říci svým bližním. Z uvedených důvodů Bible o minulých životech nemluví, Bůh nechce, aby člověk věděl, co v minulých životech dělal a čím byl, pozbylo by to smyslu životních zkoušek. Z minulého života zůstává TALENT a NADÁNÍ, člověk začíná vždy na tom stupni, na kterém život opustit - podobně jako žák ve škole, když postupuje výš, anebo propadá. Z toho se rodí talenty, kteří v dětství umí hrát na housle či jiné hudební nástroje, anebo jsou  v dětství zázrační v něčem jiném.  

BŮH JE JEDEN > OTEC, SYN a DUCH SVATÝ

Otec - Stvořitel:

Bůh Otec, je Stvořitel, Původce, udržovatel a svrchovaný Vládce celého stvoření. Moc a vlastnosti projevené v Synu a v Duchu svatém jsou zjevením Otce. (Genesis 1,1; Zjevení 4,11; 1. Korintským 15,28; Jan 3,16; 1. Jan 4,8; 1.Timoteus 1,17; 2 Genesis 34,6.7; Jan 14,9).  Bůh k záchraně lidstva musel najít takovou cestu, která je absolutně spravedlivá! To znamená, že záchrana bude dokonána skrze zastoupení! Někdo musel zástupně zaplatit dluh lidstva a vzít trest na sebe. Zahyne pouze zástupce na kterém bude trest vykonán.  Ve své lásce byl Stvořitel připraven přijít na svět v Ježíši Kristu, aby zástupně zemřel na kříži a byla znovu obnovena „spravedlnost“. „Stvořitel byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou“ (2 Kor 5, 19, B21)  Zástupně za lidstvo nemohl zemřít nikdo jiný než sám Bůh, jehož část "Duch svatý" vstoupil do Panny Marie, aby se narodil Ježíš Kristus. Protože pouze „nevinný a spravedlivý“ může zástupně zaplatit a obnovit spravedlnost. Stvořitel ve své lásce nechtěl, aby šlo lidstvo se svou vinou do pekla. vzal na sebe podobu člověka skrze těhotenství Panny Marie, v narození Ježíše Krista, svého Syna. Kdo neuznává Ježíše, neuznává Stvořitele,

Syn - Ježíš Kristus:

Většina historiků klade Ježíšovo narození mezi roky 4 a 7 př. n. I. Panenské početí Ježíše Krista je učení, podle kterého matka Ježíše Nazaretského Marie otěhotněla bez pohlavního styku s Josefem. Těhotenství nastalo vstoupením Ducha Svatého do Panny Marie, která zůstala pannou až do své smrti i po Ježíšovo narození. Písmo sv. LUKÁŠ 1> Nic není nemožné: "26) Bůh poslal anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27) k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28) Když k ní anděl přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ 31) Počneš a porodíš syna, dáš mu jméno Ježíš. 32) Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího. 34) „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ 35) „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 37) U Boha není nic nemožné.“ Tehdy od ní anděl odešel."

Panna Marie není matkou člověka, který se spojil s Bohem, ale člověka, který je od první chvíle svého početí opravdovým Bohem.  Ježíš Kristus je ve skutečnosti Stvořitel vesmíru! Cena Ježíšovy krve spočívá v tom, že je Stvořitelem a v tom, že je „bez úhony a poskvrny“!  A Bible mluví jasně: „Tento Ježíš bez úhony a poskvrny je Stvořitelem!“ „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá…On je středem všech dimenzí “  (Kol 1, 13–17)

     Skutečností je, že Ježíš mnohokrát předem ohlašoval své utrpení a smrt, ale také vzkříšení. Jednou řekl: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (J 10, 17) Bible nám podává zprávu o tom, že na kříži je zjevena Boží láska, Ježíš za nás zástupně zemřel, protože to byla jediná cesta, jak vyvrátit lži ďábla o náboženství a Bohu. Ježíš je jedinou cestou k Otci. Ježíš hříchy lidstva vzal na sebe, svou smrtí je vykoupil ze satanovo pekelných řetězů. Je to Ježíš, kdo se stal mostem (nad propastí) a jedinou cestou k Bohu Otci (Stvořiteli): „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“, praví Kristus v Bibli. (J 14, 6)  Žádný vlastní skutek a žádné náboženství světa nikoho nevytrhne z ohnivého jezera a nezachrání pro nebe. Kdo přichází k Bohu  bez Ježíše, ten půjde se svou vinou vstříc věčnému trestu = peklu. Milost a spása existují jen skrze Ježíše Krista. „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž by mohl být člověk spasen.“ (Sk 4, 12)

    To je všeobecně přijímáno v křesťanských církvích i v islámu. Katolická církev toto uznává podle apokryfů ze svaté Anny. Ježíš (arab. Jasů' či ísá) je pro muslimy jedním ze čtyř velkých proroků (Abrahám, Jákob, Mojžíš, Ježíš), kteří předcházeli poslednímu a největšímu poslu Božímu, Muhammadovi. Při Ježíšovo křtu u řeky Jordán  se z nebe ozval hlas a označil Ježíše za vyvoleného Božího syna (Mk 1, 11 + Král, ČEP) Pro křesťany je Ježíš Kristus očekávaným Mesiášem, Spasitelem, Bohem, který lidem přinesl spásu. Je jediným prostředníkem mezi Stvořitelem a lidmi, je vyvrcholením Božího zjevení. Tvoří "most" pro vstup k Otci, bez Ježíše vyslyšení modliteb k Boží pomoci... není možné.  V Bibli je zaznamenáno mnoho příkladů zázračného uzdravení, jak tělesných, tak  duševních > horečky, chromé lidi, slepotu, malomocenství a jeho příznaky, navrácení života mrtvému a další. Ježíš uzdravoval  dotykem či modlitbou.

     Učedníci a jeho přátelé, kteří chodili s Ježíšem tři roky, s ním zažívali tři roky plné života, naděje, tři roky Božího království přicházejícího na zem! Viděli to, že Ježíš v sobě má moc, které se nedokáže nic postavit, křísil mrtvé, uzdravoval všechny nemoci, dokonce přikazoval bouři a přírodě! Co řekl, to se stalo! Měl slova, která dávaly život! Dokonce i jim Ježíš propůjčil svoji moc, takže sami uzdravovali nemoci, vyháněli z lidi démony, kteří je ovládali. Po Ježíšovo smrti, ukřižování vstal Ježíš 3.den z mrtvých (Lk 9,22), prošel smrti, sestoupil až na nejhlubší dno, zažil oddělení duše od těla, za nás si prošel peklem a rozrazil tak bránu smrti, z které vyrval lidstvo před záhubou. „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou;  ukázal se Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně: Apoštol Pavel" (Bible, 1.Korintským 15:3-4).  Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a slouží v nebeské svatyni v náš prospěch. Nanebevstoupení Páně, o události, kdy se Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání naposledy zjevil apoštolům a v oblaku se vznesl do nebe. Stalo na hoře Olivetské> Sk 1. 9 - 1, 12 (Král, ČEPé⁵) Jan 1,1-3.14; 5,22; Koloským 1,15-19; Římanům 6,23; 2 Korintským 5,17-19; Lukáš 1,35; Filipenským 2,5-11; Židům 2,9-18; 1 Korintským 15,3.4; Židům 8,1.2; Jan 10,30; 14,1-3; 14,9;

Ježíšovo z mrtvých vstání je důkazem  pravdivosti Bible a Hospodina jako Jediného Boha Stvořitele. Tím, že Bůh vzkřísil Krista, dal svoji pečeť na Ježíšovo vykupitelské dílo! Ježíš je tím, kdo má dnes „klíče od hrobu i smrti“, je středem stvoření, svými zázraky projevil Boží moc a prokázal, že je Boží Mesiáš. Dobrovolně za lidi zemřel na kříži, za jejich hříchy.

 Matka Boží Panna Marie nezemřela jako ostatní lidé, byla vzata do nebeské slávy i se svým tělem. V křesťanské víře je smrt následkem hříchu a Maria je dle katolického vyznání uchráněna jak hříchu osobního, tak prvotního (neposkvrněným početím). Zároveň je oslavení jejího těla při nanebevzetí předzvěstí a zdrojem naděje pro katolíky, neboť ti věří ve vzkříšení těl všech lidí na konci věků k poslednímu soudu.

Duch svatý:

Stvořitelovo věčný Duch Inspiroval pisatele Bible, spolupůsobí s Ježíšem-Synem při stvoření, vtělení a vykoupení.  Za života Ježíše na zemi naplňoval Kristův život mocí. Po Kristovo na nebe-vystoupení Ježíš zmocnil církev k zastupování a vydávání svědectví o Kristu a v souladu s Písmem uvádí do veškeré pravdy. (Genesis 1,1.2; Lukáš 1,35; 2 Petr 1,21; Lukáš 4,18; Skutky 10,38; 2 Korintským 3,18; Efezským 4,11.12; Skutky 1,8; Jan 14,16-18.26; 15,26.27; 16,7-13)

DARY DUCHA SVATÉHO:  

1) MOUDROST: (srov. 1Král 3,9),

    Jde o milost  umět se dívat na každou věc Božíma očima, viděním světa, viděním situací, okolností, problémů a všeho. Někdy hledíme na věci podle svého zalíbení či podle stavu svého srdce, tedy s láskou či nenávistí, se závistí… To není Boží vidění. Je-li člověk ve společenství s Pánem, Duch Svatý jako by proměňoval jeho srdce a dával mu vnímat veškerou svoji vřelost a náklonnost. Ví všechno, ale ve smyslu, že umí rozeznat, co je Boží a co nikoli, má moudrost, kterou dává do našich srdcí Bůh. Nasloucháme-li Duchu Svatému, učí nás moudrosti, obdarovává nás moudrost Božího vidění, Božího slyšení, milovaným srdcem Boha, souzením věcí Božím soudem. To je moudrost Ducha Svatého.

2) ROZUM: (1Kor 2,9-10).

    Nejedná se o lidskou inteligenci a intelektuální schopnost, kterou můžeme být nadáni více či méně. Jde o milost, která v křesťanovi probouzí schopnost překročit vnější aspekt reality a probádat hlubiny Božího myšlení a Jeho plán spásy. To neznamená že křesťan může porozumět všemu a mít úplné poznání Božích plánů, ale umožňuje intus legere, tedy „čtením zevnitř“ rozumět věcem v Božím porozumění. Chápání situace do hloubky, jak ji chápe Bůh, protože Ježíš k tomu seslal Ducha Svatého, aby se tímto darem dařilo porozumět věcem, jak jim rozumí Bůh. Někdo může číst Bibli, evangelium a něčemu rozumět, ale čte-li evangelium s darem Ducha, může porozumět hloubce Božích slov. A to je velký dar, o který mohou prosit všichni: Dej nám Pane dar rozumu.

3) RADA: (Žl 16,7)

    Duch Svatý otvírá mysl, otevírá nás, aby člověk lépe chápal věci Boží i lidské, situace a všechny věci.  Skrze tento dar rady Bůh osvěcuje Duchem naše srdce, aby nám dal pochopit, jak máme správně mluvit či jednat a kterou cestou se ubírat. Jak v nás tento dar působí? Duch Svatý, jakmile jej člověk přijme a uhostí ve svém srdci, ihned jej vybavuje vnímavostí ke svému hlasu a usměrňuje jeho myšlenky, cítění a úmysly podle Božího srdce. Duch Svatý uschopňuje lidské svědomí učinit konkrétní rozhodnutí ve společenství s Bohem podle Ježíšovy logiky a jeho evangelia. Takto Duch Svatý dává člověku vnitřně a pozitivní růst ve společenství a pomáhá nepropadat egoismu a vlastnímu způsobu vidění věcí. Podstatnou podmínkou uchování tohoto daru je modlitba. Modlitba vytváří prostor pro příchod Ducha, aby člověku v oné chvíli pomohl, poradil v tom, co má konat. Nezapomínat na modlitbu. Nikdo si nevšimne, když se člověk modlí v autobuse, na ulici; když se modlí mlčky, srdcem. S Duchem svatým člověk zakouší, jak pravdivá jsou Ježíšova slova z Matoušova evangelia: „Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit“ (Mt 10,19-20). Duch Svatý radí, ale člověk mu musí dát prostor, aby mu mohl poradit. A dát mu prostor znamená modlit se, aby přicházel a stále mu pomáhal.

4) SÍLA: (srov. Mk 4,3-9; Mt 13,3-9; Lk 8,4-8)

     Ne každé sémě, které člověk zaseje přináší plody.Pokud ho člověk zaseje na neúrodnou půdu, plody to nepřináší. Sémě často narazí na vyprahlost lidského srdce, a třebaže je přijato, hrozí mu, že  plody nepřinese. Duch Svatý osvobozuje půdu našeho srdce od apatie, nejistot a všech obav, které jej brzdí, aby Ježíšova slova byly opravdově a radostně uváděna ve skutek. Tento dar  pomáhá, dodává sílu a zbavuje mnoha zábran. Stane se, že se vyskytnou také obtížné chvíle ve kterých se dar síly projevuje mimořádně, příkladně.  Pomyslete na ony rodiny, muže a ženy, kteří se perou s těžkým životem, aby zajistili rodinu a vychovali děti... Je  to dar síly, který jim pomáhá. Pán nás nezkouší více, než jsme schopni snést. Je vždy s námi. „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“

5) VĚDĚNÍ:  

    Mluví-li se o vědění, jde o schopnost člověka stále lépe poznávat skutečnosti, která jej obklopují, a objevovat zákonitosti, jimiž se řídí příroda a veškerý život - chápání Boží lásky a  hlubokého vztahu ke každému tvoru. Oči osvícené Duchem Svatým a otevření kontemplaci Boha v kráse přírody a velikosti kosmu objevuje, že všechno mluví o Něm a Jeho lásce. To vzbuzuje velký úžas a hluboký pocit vděčnosti! Je to dojem, který také zakoušíme, když obdivujeme umělecká díla nebo jakýkoli div, který je plodem génia a tvořivosti člověka. Duch Svatý nabádá chválit Pána z hloubi srdce a rozpoznávat ve všem,  co máme a co jsme, jako nedocenitelný Boží dar a znamení Jeho nekonečné lásky k nám. Dar vědění člověku umožňuje spatřovat tuto krásu. Proto chválíme Boha a děkujeme mu, že nám daroval tolik krásy, a učinil mnoho krásného pro to nejkrásnější, čímž je člověk.

6) ZBOŽNOST

    Toto spojení s Pánem se nemá chápat jako povinnost, je to spojení, které vychází z nitra, jde o vztah žitý srdcem, je to naše přátelství s Bohem, které nám daroval Ježíš. Duch Svatý nám dává vnímat Pánovu přítomnost a veškerou jeho lásku k nám. Dar zbožnosti znamená mít opravdovou schopnost radovat se s radujícími, plakat s plačícími, být nablízku tomu, kdo je osamocen či znepokojen, napravovat pomýlené, těšit zarmoucené, přijímat ty, kdo se ocitli v nouzi, a pomáhat jim. Dar zbožnosti darovaný Duchem Svatým nás činí mírnými, klidnými a trpělivými, přivádí nás k pokoji s Bohem a k ochotě sloužit druhým.

7) BÁZEŇ  BOŽÍ

    Není to strach z Boha, umožňuje uvědomovat si, že všechno dostáváme z milosti a že naše pravá síla spočívá jedině v následování Pána Ježíše a v tom, že dovolíme Otci, aby nás zahrnul svojí dobrotou a svým milosrdenstvím. Otevřít srdce, aby k nám mohla vejít Boží dobrota a milosrdenství. To činí Duch Svatý darem Boží bázně: otevírá srdce, aby Otcovo odpuštění, milosrdenství, dobrota a něha vešly k nám, neboť jsme Jeho nekonečně milovanými dětmi. Žije-li člověk ve zlu, rouhá-li se Bohu, získává peníze podvody, vykořisťuje-li druhé a tyranizuje je, žije-li jen pro peníze, pýchu, ješitnosti, moc či hrdosti, pak se spouští známé "Boží mlýny". Bůh je jeden, ale nebe „nemůže být složeno z lidí jediného náboženství, potřebuje lidi mnoha náboženství." Popírání Boha – Pána Božství vytváří peklo. Kdo nejde k Bohu, jde cestou do pekla.

Bible mluví o svatém duchu také jako o Božích "prstech" a "rukou" (Žalm 8:3; 19:1; Lukáš 11:20; srovnej s Matoušem 12:28); Tak jako řemeslník svýma rukama a prsty vytváří nějaké dílo, Bůh použil svého ducha ke stvoření vesmíru (Žalm 33:6; Izajáš 66:1,2); k napsání Bible (2.Petra 1:20,21);  k tomu, aby dal svým služebníkům ve starověku moc vykonávat zázraky a sílu horlivě kázat (Lukáš 4:18; Skutky 1:8; 1, Korinťanům 12:4-11); k tomu, aby pomáhal svým služebníkům projevovat pěkné vlastnosti, což dělá i dnes (Galanťanům 5:22, 23) Duch Svatý je naši přítomnost při modlitbě a uctívání Boha; povzbuzuje nás a radí v našem každodenním životě; dává nám schopnosti, abychom mohli sloužit druhým...

PÝCHA a HŘÍCH

1. PÝCHA je na 1.místě ze sedmi smrtelných hříchů. Definice pýchy: Existuje jedna neřest, kterou se proviňuje každý člověk. Každý ji nenávidí, pokud ji spatří u druhého. Pýcha či namyšlenost je základní neřestí a největším zlem,  prvním hříchem ve vesmíru, je kořenem všeho zla.  Lucifer 5x za sebou říká: „Chci“. „Chci být nad Bohem“ (Jk 4,6).  Písmo svaté mnohokrát ukazuje pýchu, jako hřích směrovaný přímo proti Bohu> např. Sírachovec 10,7 / 10,12-13 / 13,20. Nic není Bohu tak odporné a pro člověka tak nebezpečné jako pýcha" Je ze všech hříchů nejhůře léčitelná a nejvíce beznadějná. Pýcha je od počátku světa hlavní příčinou neštěstí, je postojem duše s nezřízenou touhou po vlastní nadřazenosti. Vyvolává iluze a připravuje životní tragédie.  (TONDRA.F. > Proto se říká: „Pýcha peklem dýchá“, nazývá se matkou všech hříchů). Pýcha je odmítnutí uznat a připustit, že je tu se mnou ještě někdo jiný, kdo je mi roven, nebo kdo mě dokonce převyšuje. Pýcha je tendence považovat se stále za toho, kdo je v právu a svalovat vinu ve všem na druhé. Psycholog dr.JERONÝM KLIMEŠ > Od obyčejného hříchu se liší tím, že člověk má snahu si namluvit, že k pádu nedojde, proto si namlouvá nesmysly a svaluje vinu na druhé > "Pýcha předchází pád".

LEWIS,C.S. > Pýcha je duchovní rakovina. Pýcha lidi rozděluje, pokora (skromné chování, nesobeckost, která respektuje druhé) lidi spojuje. Skutečně temná, ďábelská pýcha je spojena s takovým pohrdáním druhými, že už nám na jejich mínění ani vůbec nezáleží. Někdy říkáme, že člověk je „pyšný“ na svého syna, otce, školu... Je taková pýcha hříchem? Není. Pýcha patří k nejtěžším hříchům, připravuje lidi o možnost milovat, být milován a spokojený, a dokonce o zdravý selský rozum. Na pýchu se doplácí. většinou ztrátou všeho, co bylo předmětem pýchy; TESSORE, D.; GRAHAM, B. >"Sedm smrtelných hříchů"; TOMLIN, G. > "Sedm hlavních hříchů... MORNEAU.R.J.  "Když potřebuješ neuvěřitelné vyslyšení modliteb"> viz. také John Lennon z Beatles a další...

Symbolem lidské pýchy v Bibli se stala Babylonská věž (karta v Tarotu označena jako > VĚŽ č.16). Je výrazem kolektivní pýchy, která sděluje, že i ty nejsilnější civilizace jsou odkázány k pádu, pokud postupují proti Boží vůli a Božímu právu (Př 12,16). Výtažky z Bible o "pýše": Přísloví 8:13  "nenávidím povýšenost, pýchu, zlou cestu, proradná ústa. 16:18  "Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu."  Izajáš 2:11 "Ponížen bude hrdý pohled člověka, lidská pýcha bude sražena" Izajáš 2:17 "Sehnuta  bude  zpupnost  člověka,  ponížena bude lidská povýšenost".  

Pýcha je lidská povýšenost, zpupnost, uplatňování vlastního "já" > EGA a bezohledná honba v sebeprosazování vedoucí k bolestným důsledkům.  Pýcha  směřuje ke kořenům  lidského srdce, tam má svůj počátek, a právě tam se hromadí se snahou prosadit se za každou cenu > násilím, vykořisťováním, opovrhováním nejslabšími a nejchudšími, nespravedlností a zneužívání moci všeho druhu. Chlubení, jako například: "Jedeme si v hokeji (fotbale) pro zlato; Zítra budu mistr v MMA; Porazila jsem rakovinu atd., jsou typické znaky. Určitě jste si všimli, že takové chlubení téměř vždy dopadlo opačně - prohrou. A co se týče nemocí, nemoc se může kdykoliv vrátit, a jakékoliv předčasné chlubení o výsledku vítězství také není jisté...  Pýcha předchází pád.

2. Hřích je něco co se týká vztahu k Bohu, nebo vztahu k bližním. „Pokřivené nitro, bezbožnost, vědomé odpadnutí od Boha, které sídlí v srdci člověka, nepřátelství vůči Bohu. Hřích je zlem člověka. Dobrý člověk je ten, který je obrácen k Bohu, je zbožný; zlý člověk je bezbožný, odvrácený od Boha. Bůh ale hříšníkovi nabízí možnost obrácení se k Bohu. Rozlišují se dva druhy smrti. Zaprvé, smrt duše jakmile se člověk odvrací od Boha. Zadruhé, smrt těla opustí-li ho duše. "Hříšník" je ten, kdo ubližuje, obětí se tak často stávají i ti nejbližší...

Lidé říkají: "Kdyby BŮH existoval, nebyly by války a  vše nespravedlivé, co se ve světě děje.." Duchovně znalí naopak ví, že Bůh stvořil vesmír a vetkal do něj dokonalý řád, aby i svět jako součást kosmu fungoval v harmonii. A kdo je ten, co do světa zavedl války a ostatní neřád? Je to člověk! Byl obdarován svobodnou vůlí, jíž zneužívá k násilí, vraždám a válkám... Takže nesvádět chtíče na Boha! 

Už někdo viděl gravitaci nebo rádiový - televizní signál  nebo jak vypadá myšlenka?

Neviděl, přesto nelze říci, že to "neexistuje". Zrovna tak jako nelze hledat hodináře v hodinkách,  nelze ohraničit Boha  žádným  prostorem ani časem.  Můžeme Jej vidět všude kolem sebe: v přírodě, vesmíru, fyzikálních, chemických zákonech, ekosystémech  a jiných, a také v Ježíši Kristu, který žil na Zemi.  Stvořitel o sobě zanechal velmi průkazné stopy v Ježíši Kristu a v jedinečnosti Bible, a v neposlední řadě Jej  také můžeme zakoušet ve svých životech.