VĚŠTĚNÍ - JASNOVIDCI

1) Stabilní téma: Láska a rozchody

2) Láska, vztahy, karmické souvislosti, duchovní zákony života

3) Biblický zákon "setby a žně"

4) BOŽÍ ZÁKON ŽIVOTA

5) Životní nehody, ztráty a skryté působení nevědomí

6) Životní nehody se vztahem ke karmě

7) Co tvoří základ, že člověk přijímá úmysly k nechtěným událostem a neštěstí?
8) Podvědomí je karmickou nádobou

9) Bůh existuje, lidé Boha viděli
10) Problém nemocných duší rapidně stoupá

11) Co mocně působí na duši člověka?

12) Osudový pořad je řízen Bohem

13) ŠTĚSTÍ A ÚSPĚCH
14) Karma je elementem času
15) Zákon života je matematickým zákonem

16) Nedoporučuji věštit cyklickými (osobními) roky

Partnerské vztahy

Duši nejvíc zraňují vztahy.

Američtí vědci Thomas Holme a Richard Rahe kdysi sestavili na základě 20 letého výzkumu "Tabulku životních událostí a vliv na nemoc" – tj. stresovou tabulku s bodovým ohodnocením, která ukazuje míru stresu při životních zatíženích. Tabulka obsahuje 24 položek různého stresu. Nejvyšší počet bodů je 100. Úmrtí manžela má plných 100 bodů; rozvod 73 bodů; rozpad vztahu 65 bodů; vážné neshody s partnerem 35 bodů. Tabulka má 24 hodnocení, nejnižší hodnocení má 11 bodů za "malé porušení zákona", tyto věci lidi "netrápí". Význam bodového ohodnocení spočívá v tom, že slouží ke zjištění, zda člověk neonemocní. Mělo by se sečíst počet (stresových) bodů těch událostí, které se v průběhu minulého roku člověka týkaly, a pokud je součet bodů vyšší než 150, znamená to 50% pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde ke změně zdravotního stavu... Stres má vliv na zdraví, a jde-li o vztahy, tak ze všeho nejvíce.

Nejvyšší vzlety, ale i nejhlubší pády lze prožít v partnerských vztazích.

Člověk stále vytváří příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a je spoluodpovědný za štěstí i utrpení blízkých, kteří se mu otevřeli. Až příliš rád a ukvapeně se pouští na cesty nejasných cílů a jasné myšlení hází přes palubu. Touha je hnacím motorem, někteří myslí při hledání jen na sebe, ale většině je i to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí hledají ještě jinde, a neodradí je od toho ani opakující se rozvodovost, rozpady vztahů, ani zkušenost, že láska málokomu vydrží po celý život. Někomu to však nevadí, jsou i tací, kteří se 7x rozvedli, ale dát se dohromady s někým, s kým nikdo dlouho nevydržel...

Přitahujeme osoby se shodným charakterem, je to díky zákonu rezonance a přenosu energií. Neboť vibrace energii jsou přenášeny na těla, která vibrují stejně a jsou naladěny na stejnou frekvenci. Díky tomu zažíváme podivné "náhody" a poznáváme lidi, kteří se stávají našim osudem. Těžko si budeme rozumět s těmi, kteří stojí na jiné frekvenci, protože mluví o tom, co nechceme slyšet, a oni zase nechápou nás. Proto si se všemi nerozumíme. Autoritativní partnerka si myslí, že bude ve vztahu "domácnosti a rodině vládnout", a její partner nebude chápat, proč by on měl zrovna poslouchat manželku, když "hlavou rodiny byl odjakživa chlap". V takovém případě bude každý stát na jiné vlnové frekvenci a nebudou si rozumět, protože zákon rezonance (neboli zákon přírody) ovlivňuje touhu, aby silnější ovládnul slabšího a přizpůsobil si ho. V tom případě půjde o to, kdo ustoupí nebo ze vztahu uteče.

Lidské ego je sociální maska, a role, touží po ovládání druhých a udržuje se při životě prostřednictvím moci. Jungovo temná stránka s názvem "Stín" je onou příčinou. Klameme sami sebe, jaký, kdo je, se pozná až při psychických zátěžích, když jeden přestane plnit přání a očekávání toho druhého, mnohé se změní z minuty na minutu. Život stále nabízí, stačí změnit zaměstnání..., jít někam na večírek... a milostná jiskra přeskočí jinam, a je po vztahu...

Chod a harmonie vesmíru nefunguje na náhodách, ve vesmíru náhody neexistují, nemůže být náhodné ani setkání s partnerem. Jsme přitahování a sami přitahujeme takové protějšky, kteří odpovídají vibracím našeho myšlení. To naplňuje staré známé přísloví: "Rovný rovného si hledá, a proto vrána k vráně sedá". Dvě duše se k sobě přitáhnou, mají-li se setkat, aniž by tušili, jak se přitáhnou. Žena si přitáhne partnera s kterým zplodí dítě, a když vztah nevydrží, muži se bouchají do hlavy: "kdybych nešel na to rande, nemusel bych všechno nyní zažívat..." Osud je k sobě přitáhl, aby vyrovnali své karmické účty. Na vině je Stín, karmické břemeno s kterým jsme se narodili.

Láska oslepuje, realita navrací zrak

Při zamilování nevědomí "vypojí" rozum a pudové instinkty přebírají řízení, duše je uchvácena těžko uchopitelnou silou temna, která vládne živočišným pudům a rozkoši. Ti není láska, je to sexuální pud. Profesor RNDr. James Pfaus, PhD. z jednoho Národního ústavu duševního zdraví, uvádí: "Místo, které v mozku přísluší lásce, je totožné s tím, jež souvisí s drogovou závislostí". Zklamaná žena, které jde o duševní lásku neupřednostňuje sex, muže si testuje, zda mu jde o vztah, anebo ukojení sexuálního chtíče. Protože v touze po trvalé lásce je ukryta také touha po spolehlivosti a věrnosti, po bezpečí a perspektivní budoucnosti. Ale tam, kde převládá sexualita nad rozumem, jedna láska tuto vášeň v mozku neukojí. Osoba stále dokola vyhledává další sexuální zážitky, není schopna vytvořit dlouhodobou vazbu k jednomu člověku.

Mnozí mluví o lásce, a myslí tím sexualitu. Stálé kroužení kolem sexuality v podstatě vyjadřují neutišitelnou touhu po lásce; s láskou to nemá nic společného. Tělesná láska je pominutelná, vytratí se něžnost a zbude jen sexualita. U muže právě jako u ženy smyslné uchvácení nezasluhuje názvu lásky, podobá se to říji zvířat, kdy se samec vrhá na všechny samice, které se poddávají všem samcům.

Stabilní téma: Láska a rozchody

Stálá mediální "písnička" o tom, jak se komu nevydařil vztah, rozvádí se, rozešli se atd. Život je o dobru a zlu, a spojuje člověka s bytostmi, které umí udělat ze života peklo. Karma je jedním z hlavních důvodů, proč "zlo" existuje a způsobuje utrpení. Pocity lásky, nenávisti a křivdy, které k člověku chovají druzí lidé, odpovídají přesně tomu, co je uloženo v jeho karmě. Dobře to znázorňuje příklad veřejně známé VIP dvojice: Známý a "mocný muž" se ve 2022 v létě zamiloval, na jaře 2023 se z toho narodilo dítě, partnerku obdaroval (za víc než milion Kč) novým autem, a čtyři měsíce poté se rozešli." Auto koupil partnerce, přestože měl vysoké dluhy, které ho po rozchodu připravily o ředitelskou funkci, práci a majetek... Z lásky se stala nenávist v podobě soudních žalob kvůli ex... a dítěti, placení advokátů, výživného, přišlo na rvačku a rozbitý obličej kvůli dítěti, vyšetřování policií a dalšímu placení advokátů i ve 2025". Potvrzuje se přísloví: "Zamilovanost oslepuje, realita navrací zrak. Až každodenní společné bydlení ukáže, jak se oba budou snášet. Kdo se rád vrhá po hlavě do neznámého, pak trpí... Každá rozkoš obsahuje semeno bolesti, nicméně i destruktivní síly jsou součástí životní energie.

Další kapitolu o vztazích najdete => LÁSKA A PARTNERSKÉ VZTAHY 02

Bible - Jung - karma - nevědomí

Život není sled náhod, ale souhra vnitřních a vnějších zákonů, které působí často skrytě. To, co Bible popisuje jako "zákon setby a žně", se v duchovních tradicích nazývá karmou a v psychologii C. G. Junga se objevuje jako Stín – nevědomá část osobnosti, která se k nám vrací skrze vztahy, opakující se situace i životní zkoušky. Věštecká numerologie, čtení z ruky a tváře neslouží k pouhému předpovídání budoucnosti, ale k porozumění hlubším příčinám toho, co se v životě odehrává. Smyslem výkladu je uvědomění, přijetí vlastního stínu a nalezení cesty k vnitřní rovnováze a vztahové harmonii...

Mnoho lidí říká, že v Boha nevěří. Přesto ve chvíli ohrožení, bolesti nebo ztráty instinktivně volají o pomoc. Ne proto, že by najednou změnili názor, ale proto, že se dotkli hranice, kde rozum ztrácí kontrolu a ozývá se hlubší vrstva lidské existence.
Bible stejně jako Jungovo psychologie nehovoří o trestu shůry, ale o zákonu následku. Bible ho popisuje slovy: "Co člověk zaseje, to také sklidí." Jung tentýž princip nazývá nevědomím a stínem – částí psychiky, která se nehlásí o slovo, dokud není příliš silná na to, aby byla dál potlačovaná.

To čemu se v duchovních tradicích říká karma, není osud ani náhoda. Je to součet neviditelných rozhodnutí, potlačených emocí, neprožitých pravd a sobeckých motivů, které se postupně promítají do vztahů, životních situací, nemocí i nehod. Člověk si často nevědomě vyhledává okolnosti, které odpovídají jeho vnitřnímu nastavení – a právě zde Jung varuje, že nevědomí může člověka přivést k problémům či neštěstí, aniž by si byl vědom, že se na nich sám podílí.

Denně umírají lidé ne proto, že by byli "potrestáni", ale proto, že dlouhodobě žijí v rozporu se sebou, s druhými i se zákonem života. Zlo nezačíná velkými činy, ale zištností, nepravdou, potlačenou vinou a absencí odpovědnosti. Bible i Jung se v tomto shodují, to "co není přijato vědomím, se vrací jako osud".

Smyslem duchovního a psychologického výkladu není strašit, ale zviditelnit souvislosti, dříve než se projeví destruktivně. Věštecká numerologie, čtení z ruky a tváře jsou nástroje, které pomáhají odhalit, kde člověk stojí vůči svému stínu, svědomí a životní odpovědnosti. Cílem není víra ze strachu, ale pochopení, které vede k menšímu páchání zla vůči sobě i druhým. Uvedené nemluví proti nevěřícím, nemoralizuje, propůjčuje realitu života, Jungovo psychologii a Bibli. Bůh není dogma, ale princip řádu a následků Jung není proti Bibli, ale je to jeho psychologický překlad. Cílem toho je pomoci pochopit zákony života dříve, než se projeví bolestí, ztrátou či neštěstím.

ŽIVOTNÍ NEHODY, ZTRÁTY A SKRYTÉ PŮSOBENÍ NEVĚDOMÍ:

Životní nehody, náhlé ztráty či předčasná úmrtí bývají často označovány za náhodu. Přesto se lidé po takových událostech ptají: "Proč právě teď? Proč právě mně?" Tato otázka se neobjevuje z pověrčivosti, ale z hlubokého pocitu, že něco v životě bylo přehlédnuto, potlačeno nebo dlouhodobě ignorováno.

Bible hovoří o zákonu života, který člověk nemůže obejít – ne jako o trestu, ale jako o důsledku. Jung stejný princi popisuje psychologicky: "nevědomí vstupuje do hry tam, kde vědomí selhává". Člověk pak opakovaně vstupuje do rizikových situací, vztahů nebo životního stylu, který ho postupně vede k vyčerpání, konfliktům či ohrožení života, aniž by si uvědomoval vlastní podíl.

Neštěstí a nehody nevznikají vždy z jednoho okamžiku. Často jsou vyústěním dlouhodobého vnitřního napětí, popírání pravdy, potlačované viny, hněvu sobeckého směřování, kdy člověk ztrácí vztah k sobě, k druhým i k řádu života. Jung upozorňuje, že nevědomí nejedná zle – jedná vyrovnávajícím způsobem, když je rovnováha dlouhodobě narušena. Duchovní výklad těchto událostí nemá cíl obviňovat ani hledat viníka. Smyslem je porozumění souvislostem dříve, než se projeví fatálně. Bible, Jung i karmický princip se shodují: člověk není obětí osudu, ale bytostí, která může převzít odpovědnost, pokud se odváží podívat pravdě do očí. To, co není přijato vědomím, se v životě vrací jako událost.

Po nehodě nebo náhlé životní ztrátě zůstává často jediná otázka: "Proč se to stalo?" Nejde o hledání viníka, ale o snahu pochopit, zda událost měla smysl. Bible, stejně jako Jungovo psychologie upozorňují, že v lidském životě působí zákony, které si člověka ne vždy uvědomuje, spíše je nezná. Jung říká: "nevědomí může zasáhnout v okamžiku, kdy vědomí dlouhodobě přehlíží vnitřní varování. Bible tento princip popisuje jako "zákon setby a žně" – ne jako trest, ale jako důsledek života v rozporu se sebou samým.

Nehoda nemusí znamenat, že "člověk udělal něco špatně". Často však ukazuje, že tělo, mysl nebo životní směr, byly dlouhodobě přetížené, přehlížené nebo vnitřně rozdělené. To, co nebylo slyšeno v podobě pocitů či varovných signálů, se ozve skrze události, která člověka zastaví. Smyslem hledání odpovědí není strach, ale porozumění. Když člověk pochopí souvislosti mezi svým vnitřním nastavením a tím, co se mu stalo, získává možnosti změny.

Jung zdůrazňuje, že uvědomění stínu nevede k vině, ale k větší celistvosti a bezpečí. Duchovně a psychologicky výklad po nehodě může pomoci pochopit, co se život snažil sdělit, aby se podobná situace nemusela opakovat. Jde o nalezení pevnějšího bodu, ze kterého lze jít dál. Událost, která bolí, nemusí být koncem. Může být začátkem hlubšího porozumění sobě i životu. Taková zkušenost nemusí znamenat konec. Může být signálem ke změně směru, k větší pozornosti k sobě, svým vztahům a životnímu rytmu. Smyslem není pochopit všechno hned, ale najít pevný bod, od kterého se lze znovu nadechnout. Výklad po nehodě může pomoci pojmenovat souvislosti, které nejsou na první pohled vidět – vztah k sobě, opakující se vzorce, vnitřní napětí nebo nevědomé sklony, které člověka přivádějí do rizikových situací. Jde o porozumění tomu, co se už stalo, aby se podobná zkušenost nemusela opakovat. Někdy stačí porozumět jedné věci, aby se život mohl znovu pohnout správným směrem.

Bůh existuje, lidé Boha viděli:

Stvořitel na sebe vzal podobu člověka v Ježíši Kristu, ve kterém zanechal jedinečnost Bible s průkaznými stopami>Bible – Matouš 1, 18:25> Ježíš byl počat z Ducha svatého, tj. Duchem Stvořitele. Vzkříšení Ježíše Krista je výjimečným zjevením Boha Stvořitele. Realita nadpřirozených skutků, např. zmrtvýchvstání Ježíše Krista svědecky prokázána byla, a dokonce se jako existence Boha přijímá bez důkazů; oživit mrtvé tělo dokáže jen Bůh. Ježíš Kristus v Zjevení 1,8 sděluje: "Já jsem Alfa i Omega, váš Bůh a váš Pán, který je, který byl a který přichází jako Všemohoucí" Jan 14,6: ,,Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci nežli skrze mě"; další též uvádějí> "Argumenty o existenci Boha"

Písmo svaté v Knize Moudrosti, Hlava 9:> "Co na nebi jest" oproti tomu "co na zemi jest" se lidé jen dovtipují z domněnek nejistých, co jistě ví jen o věcech pozemských, tj. smyslům přístupných. To, co na nebi je, jsou zákony kosmické, ale spí tu také tajemství nebeská, zejména vnitřní život duchů nebeských, popředně pak vůle Boží. Co Bůh si přeje, aby člověk v tom či onom případě činil, je výsostí nebes." Kdo věří v Boha, věří v pokračující existenci individuality duše po smrti, také, co říká Bible o andělích. Bůh je také duch, Ježíš byl počat Duchem Stvořitele> Bible, Matouš 1,18:25.

KARMA A BIBLE:

Jsou různá náboženství, každé má svoje vysvětlování a každý Boha nazývá jinak. Nepřichází však v úvahu, aby bylo více Stvořitelů, Bůh je jediný. Kdyby existovalo několik Bohů, nebyla by jednotná vůle ani moc ve vesmírném pořádku. Bůh je všemohoucí. Protože je jediný. Kdyby nebyl nejvyšší silou, existovalo by něco silnějšího, nebo aspoň stejně silného jako On, nevytvořil by celý vesmír se všemi zákonitostmi. Bůh je stálý. Kdyby podléhal změnám, zákony, které ovládají vesmír, by ho hned zničily. Kdo Bohu přisoudí zlo nebo odepře spravedlivost a dobro, je to rouhání. Ze života lidí je však známo, že každá lidská skutečnost, která zneuctí Boha+Bibli, církev, svaté a posvátné věci... se stává okamžitým nepřítelem člověka. Ničí ho a zabíjí> lze to vidět z 13 příkladů, kdy i ti největší slavní ateisté v umírání křičeli a mluvili o Bohu...

Existuje jakési démonické pokušení pěstovat si vlastní neštěstí. Když například duchovně neznalá žena říká, že"v Boha nevěří, protože je nespravedlivý kvůli předčasnému úmrtí v rodině, a Bůh by měl spíš navštěvovat ty, co jsou nehodní". Svým káráním se postavila nad Všemohoucího. O to horší je, že rouhání nezůstává bez trestu a člověk neví, co, kdy u něj nastane nebo zasáhne někoho v rodině. Často osud bere člověku to, na čem mu nejvíc záleží. Bible v Leviticus 23:16: "Kdo se rouhá proti Hospodinu, musí zemřít!" JÓB 27:7,20: "Jakou naději má rouhač, vezme-li mu Bůh život? Hrůzy ho dostihnou jako přívaly vod." Marek 3:29:"Rouhání proti Duchu svatému nikdy nebude odpuštěno."

Biblický zákon "setby a žně"

O karmě nemluví jen náboženství Hinduismu a Buddhismu..., o karmě a znovuzrození píše i Starý a Nový zákon Bible, ale používá k tomu svůj slovník a často mluví skrytě. Bible již v Genesis hned na začátku vypráví o karmě. Říká totiž: „Na počátku stvořil Bůh svět.“ Aniž by si toho člověk všimnul, je to řečeno ve smyslu zákona karmy. (1) Mojžíš učil zákon karmické odplaty naprosto zjevně: jeho "Zub za zub; Krev za krev, Oko za oko a Život za život", je jasným vyjádřením karmy, co špatné skutky přinesou. (2) Také sám Ježíš opakovaně učí, co člověka za špatné skutky čeká. Výroky: "Člověk sklidí to, co zasel; Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo mečem zachází i mečem schází", jsou jasným vyjádřením zákona příčiny a následku. Co může být jasnějšího, než Ježíšovo varování: "Pravím ti: Nikdy neodejdeš odsud (z tohoto světa, z koloběhu znovuzrození), dokud nezaplatíš do posledního haléře!" Odpuštění hříchů, o nichž Ježíš a jeho apoštolové mluví, není nic jiného než odpuštění koloběhu znovuzrození, tedy karmy.

(3) Evangelium podle Jana 3/3: Ježíš: „Amen pravím vám, nenarodí−li se kdo znovu, nemůže spatřit království nebeské. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je Duch. Z Ježíšových slov vyplývá, že existuje opakované narození z těla a opakované narození z Ducha - tj. jde o převtělení, kdy Duch při reinkarnaci dostává jiné tělo i podobu, přestože jde o stejného Ducha, který je nesmrtelný.

(4) Jan 9/1–3: U slepého člověka, kterého Ježíš s učedníky potkali na dotaz, zda onen člověk hřešil, když se narodil slepý? Ježíš sděluje, že kdyby nebylo převtělování, nemohl by se onen člověk před svým narozením prohřešit. Tím opět Bible potvrzuje reinkarnaci.

(5) List apoštola Pavla Galatským 6/7: "„… co člověk zaseje, to bude také sklízet.“ Mnozí sklízí, co nezaseli, a naopak. Tento výrok může být pravdivý jen tehdy, existuje−li převtělování.

(6) Kniha Zjevení 13/10: „Kdo odvádí druhé do zajetí, půjde do zajetí. Kdo druhé zabíjí mečem, zahyne mečem.“ Zde je vystižen zákon karmy. Tento zákon ale existuje jen v souvislosti s převtělováním.

Dalo by se takto pokračovat dlouho, ale je dost pramenů, které to probírají podrobně. Všechna velká náboženství hovoří o převtělování, Bible však skrytě, a takovým slovníkem, aby mu rozuměl pouze ten, "kdo má uši ke slyšení".

Princip převtělení vyplývá kromě jiného z několika pasáží Písma svatého a jasným způsobem je formulován hlavně v Evangeliu, opírá se o nesmrtelnost duše, o budoucí tresty a odměny, o Boží spravedlnost, o svobodné rozhodování člověka. Znovuzrození je nezbytnost duchovního života, stejně jako je smrt života tělesného. Kristus se Novým zákonem přibližuje lidem novým způsobem a přináší s sebou vědomost o reinkarnaci a karmě. Ježíš je pánem karmy> 1. Korintským 5, 5: "Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen"; nebo 1. list Timoteovi 20: "Mezi nimi je i Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanovi, aby se odnaučili rouhat"; Tím je vyřešena věčná záhada, proč Bůh trpí satana, neboť je "čističem ulic od pozemské špíny a zla..." Bůh má v moci i zlo, ačkoli ho nekoná, užívá ho k potrestání zlých lidí a vyzkoušení těch dobrých. Zlý duch je užit jako služebník k vykonání Božího trestu > v 1. SAMUELOVA 16-20 jsou příklady "využití zlého ducha", nebo také v JÓB 1-42 (který existoval a řecká i latinská církev 6. + 10. května každého roku oslavují Jobovu památku), jsou příklady, kdy Bůh vydává Jóba v satanovo moc, který přichází o vše: o všechen majetek, své děti, o zdraví, ocitá se na skutečném dně, nezbývá mu nic, opouští ho také žena, která s ním odmítá sdílet jeho utrpení a vyzývá jej, aby Bohu požehnal a zemřel."

Autor knih "Diagnostika karmy": "Budete-li svědky nějaké události, přestaňte je hodnotit. Stejně tak není dobré se pokoušet situaci porozumět. Jakmile se něco stane, znamená to, že to byla vůle Boží. A dost, jakákoli další hodnocení jsou zbytečná". Uvedené věty autor knih uvedl poté, když na noze zjistil melanom s invazí 2.stupně a měl do 2 let zemřít. Duchovními metodami se očistil, rakovina zmizela bez léčby.

Nemoc začíná v duši, nezačíná na úrovni těla, kde ji ještě lékaři nemohou najít, ale začíná na úrovni bioenergetického pole, kterým je duše – psýché. Nevědomí je základnou centrální energetické síly, jež řídí všechny biologický procesy v těle, i chůzi, tlukot srdce, všechno. Nachází se v každé buňce fyzického těla. Ti, co na "karmu" nevěří, to mohou nazvat: Životními zátěžemi, překážkami, problémy; Nebo: „Proč to potkalo zrovna mně?“, „Proč já?“, „Co jsem komu udělal?“

BOŽÍ ZÁKON ŽIVOTA

Deuteronomium 28:15,27-30;58,59,61: "Nebudeš-li poslouchat Hospodina, nebudeš-li dodržovat jeho přikázání a slov jeho Zákona, a mít úctu ke svému Bohu, Hospodin tě raní nádory, šílenstvím a pomatením mysli; v poledne budeš tápat jako slepec v temnotách. Tvé snažení nebude mít úspěch, budeš jen utiskován a vykořisťován a nebude, kdo by tě zachránil. Zasnoubíš se s ženou a jiný muž ji zneuctí; postavíš si dům, a nebudeš v něm bydlet; vysázíš vinici, a neokusíš její ovoce. Hospodin rozmnoží tvé rány i rány tvého potomstva, rány velké a trvalé, nemoci hrozné a neustálé, o kterých není v knize Zákona nic psáno." A Ježíš (v Matouš 5:15): „Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ A to platí stále, pro každého. Nezáleží komu to Hospodin (Otec) a Ježíš (Syn) řekli; Bůh je věčný, tato slova z Bible, jakož modlitba "Otče náš..." jsou věčné, přestože žijeme v jiné době. Budou platit, dokud život na Zemi existuje. A to se také v životech lidí děje.

Člověk je nevěřící do doby, než ho něco postihne. Pak se najednou z ateisty stává věřící a prosí Boha o záchranu a pomoc. Dokazují to různé příběhy, například český expremiér, kterého ze dne na den dostihla těžká choroba s názvem ALS. Když se u něj projevila nehybnost ruky, ihned veřejně sděloval, že přijal Krista a omlouval se v médiích za bývalou funkci... Umíral těžce v paralyzovaném stavu. Pravdy z Bible platí stále a projevují se jako skrytá síla v našich životech, přestože Bible uvádí jména osob z tehdejší doby. Tady nejde o jména, ale o to, co Bůh Stvořitel a Ježíš řekli, a platí napořád. Bůh je věčný, slova z Bible, jakož modlitba "Otče náš..." jsou věčné, přestože žijeme v jiné době. Budou platit, dokud bude život na Zemi existovat. Rouhání se vztahuje i proti Kristově církvi, proti svatým a posvátným věcem. Bible se týká církve, je Božím slovem a rouhání přináší smrt.

Sleduje-li se průběh nemoci, v jednom případě (u stejné choroby) nastane uzdravení a v druhém případě se možnost vyléčení nejeví. V karmě je skutečně odůvodněno, že jedna nemoc končí uzdravením a druhá smrtí, záchrana je mimo lidskou moc; Bůh má moc, aby z člověka odňal jakoukoliv nemoc, pokud to odpovídá jeho Vůli. Může člověku darovat vytoužené a vyprošené zdraví. Ve své všemocnosti je schopen uzdravit zázračným způsobem, a to okamžitě. Jsou známe příklady, kdy se tak skutečné stalo, například u jeptišky Marie-Simon-Pierre> do rána ji zmizel nevyléčitelný Parkinson. Zázrak nastává, když Bůh zasahuje přímo, například po přímluvě papeže.

Osudový pořad je řízen Bohem, nad všemi zákony stojí Bůh, je původce, udržovatel a svrchovaný Vládce celého Stvoření (vesmíru + života na Zemi). Vyplývá to ze všech biblických textů a knih; z antického zpracování starověkých knih, z mezopotamských spisů; ze starší literatury egyptské; z řeckých textů a dalších písemností. Bible je Zákon, kdo se mu nepodrobí, sklízí utrpení. Bůh je v nejhlubším smyslu slova a nejvyšším významu látkou a formou vesmíru, bez něj nemůže nic existovat. Všechno, co člověk vidí a vnímá (život, přírodu, nebe, vesmír...) vyplňuje tato Boží podstata (látka).

Více jak 90% světové populace věří v Boha, ke křesťanské víře se hlásí téměř 2,5 miliardy lidí, což je zhruba každý třetí obyvatel planety, a lidé dobře ví, proč jsou věřící. Je totiž mnoho záhadných věcí, které se dějí. Je mnoho otázek, na které by člověk rád slyšel odpověď. Proč má 2leté dítě leukémii či jinou zhoubnou nemoc? Proč děti onemocní těžkou chorobou, když v nízkém věku ještě nic zlého nenapáchaly? Proč rodičům umírají dospělé děti, často tragickou příčinou? Nemůže být nic horšího, než to, že rodič přežije své dítě. Proč se děti chovají k rodičům zle, způsobují jim utrpení, a pak je v životě stíhá jedno utrpení za druhým a neštěstí se jim nevyhýbá? Proč najednou (jako blesk z čistého nebe) postihne zdravého člověk hrůzostrašný ALS? U rakoviny je naděje, u této diagnózy nikoliv.

Životní nehody se vztahem ke karmě

Když člověk pochopí, že může prožívat hlubší vrstvy podvědomí, pak také pochopí, že může vyhledávat nejen vnější příčiny nemoci, ale též vnější rány osudu, jejichž smysl si běžně nedovede rozumem vysvětlit. Při obyčejném uvažování se člověk nepostaví právě tam, kde ho může zasáhnout blesk. Vědomě se vyhne tomu, aby stál na takovém místě. Ale mohou v něm být činné hlubší vrstvy vědomí a člověka zavede právě na takové místo, kde ho blesk zasáhne, protože nevědomí chce, aby ho blesk zasáhl> onen člověk se nevědomky při bouřce postaví na takové místo, kam blesk udeří. Lidé řeknou "náhoda", ale tato osoba byla z hloubi duše puzena, aby se na takové místo postavila. Skutečný případ: srpen 2024: Muž v Praze v Lazarské ulici se šel na tramvajové zastávce schovat do budky, z vedlejší budovy se uvolnila římsa, prorazila střechu budky a muže (lékaře) usmrtila. Byl puzen jít do budky. Že se prostřednictvím karmického působení vyhledávají nehody, nebo také zevní příčiny nemocí, možné je. Člověk nehodu (pokud přežije) pak nazve shodou náhody, ve skutečnosti ho k tomu přivedly hlubší vrstvy vědomí. Mohli bychom také říci: Jde-li člověk do krajiny, kde se nakazí těžkou infekci, lze z toho vyrozumět, že působí stav vědomí, který ho tam pudil.

Tyto karmické zákonitosti (o nehodách a nemocech) byly uvedeny v obrysech. Kdo se o karmu hlouběji zajímal, není mu již nápadné, že člověk je z podvědomí puzen hledat vyrovnávající účinky karmických příčin, které do sebe sám včlenil. Je puzen karmickou silou (která v něm vězí) k nějakému jednání, jež vytvoří vyrovnání (bolest...). Velice často si člověk namlouvá, že něco činí z toho či onoho důvodu, ale obyčejně to činí ze zcela jiného důvodu, který v podstatě tkví hlouběji. Nejhorší je, že většinou neví, že je k něčemu puzen z hloubi své duše; potom si namlouvá motiv, že něco činil z toho či onoho důvodu. Člověk si vysvětluje jednání ve svém vědomí docela jinak. Obzvláště se pokouší popírat to, co by mu bylo dáno za vinu, přestože to v duši je, ale on obvykle neví, že to tak je. Lze to charakterizovat, že tady skutečně spolupůsobí dvě věci: vědomí a to, co vládne jako hlubší zákony pod prahem vědomí. V podvědomém „já“ se odehrává pochod o kterém se nic neví, působí jako karmické naplnění, jako impuls k pudovému jednání, k žádostivému chtění, k způsobení zmatku v mysli, zastření myšlení k ostražitosti, zapletení rozumu k nespočetným myšlenkám a opomenutí něčeho..., aby se důsledkem toho stalo neštěstí . Podvědomé pochody se nechovají tak, aby člověk chápal, odkud přichází mylné vjemy a představy, klam, které se prolínají, do sebe zabíhají a stávají se příčinou čehokoliv. Z toho se stávají osudové případy. Člověk může být přímo puzen právě tam, kde např. dostane nákazu, aby v ní našel vyrovnávající účinky karmické příčiny, a dokonce může být puzen k tomu, čemu říkáme „neštěstí ohrožující život“, aby jím dosáhl takového vyrovnání.

*TN.cz 22.03.2025 "Obrovské neštěstí": "Muž chtěl vystrašit pejskaře, omylem ho zastřelil." A střelil ho přímo do hlavy! Jak najednou dostal takový nápad? Vždyť vlastnil zbrojní průkaz a pomatenci ho nedají! Lidé dostávají mnoho nápadu, a mají záliby, které blokují rozum, který je vede do záhuby nebo do kriminálu. Řekne se: "chorobný výplod mozku", ale najednou z ničeho nic? Možná ano, ale existuje také Bible a vyjmenovává důvody.

* TN.cz 29.6.2025 - Tragédie na startu prázdnin: Dva mladíci (28.6.2025) na Litoměřicku dostali ve dvě hodiny ráno nápad vylézt na železniční vagon. Když jeden vylezl, elektrický proud ho na místě zabil, druhý, který mu chtěl pomoci, skončil v nemocnici". Hloupý nápad, a ještě v noci! Není to puzení?

* TN.cz 30.6.2025 - Tragédie v Handlové: 13letý Filip dostal výborné vysvědčení, cestou domů ho usmrtil vlak. Dostal nápad jít přes kolejiště se sluchátky na uších a poslouchat hudbu... Sluchátka s hudbou zastřela ostražitost a duše vstoupila na koleje ve chvíli, kdy projíždí vlak. I takovým způsobem temnota zabíjí.

* TN.cz 30.6.2025 - Tragédie v Českém ráji: V autokempu Sedmihorky na Semilsku spadlo dítě předškolního věku z loďky a utonulo. Kdo dostal nápad vzít na loďku malé dítě a nedávat na něj pozor, aby neutonulo? Dospělý člověk. Co ho odvedlo od ostražitosti, aby dítě nespadlo do vody? Anebo, aby nebral dítě na loďku! Temnota zastře myšlení, zaplete rozum do nespočetných myšlenek k opomenutí něčeho, objeví se neštěstí.

Analytický psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung co níže uvádí Bible o "Boji s temnotou v duši člověka". potvrzoval přeložením do jazyka psychologie: slovo Bůh = Archetyp; Ďábel = Stín > "temná stránka charakteru, zlo, bezcitnost, zavrženíhodná morální tendence, která ničí vztahy, zabraňuje splnění snů, zabíjí ducha a je klíčem, který drží tajemství změn, jež mohou ovlivnit tělo na buněčné úrovni ke změnám, mohou ovlivnit přímo i DNA k zhoubným chorobám. Gustav Jung podporoval náboženství a říkal: "Náboženská víra dává lidské duši ochranu před bezprostředními vlivy nevědomí, člověk nikdy neví, ve které fázi života a při jaké příležitosti se obsahy nevědomí vyjeví a zasáhnou život." Pokud člověka postihne, co nechtěl, lze říci, že "nevědomí chtělo, aby se to stalo".

Boj s temnotou v duši člověka

Bible, Zjevení 13:7-8: "V nebi nastal boj, ďábel a satan, který svádí celý svět byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním." Tyto démonické sily označuje Bible za podněcovatele a regulátory lidské karmy. Lidská duše podléhá pokušením, svodům, a karma se dává do pohybu teprve tím, že člověk zakouší vlivy těchto neviditelných sil z nitra ducha-duše, jež řídí projevy citů, pudů a vášní (chtíčů). v Efeským 2,1-3 říká: "Mocný vládce ovzduší působí v lidské duši neposlušnosti, v žádostech svého těla, a dělá to, co tělo a mysl v neposlušných duších chce. Satan, otec lži a podvodů má se zlými duchy neustálý přístup do lidského myšlení. Efeským 6,10-12:"Svou sílu (na obranu) hledejte u Pána, v jeho moci, protože jde o boj proti mocnostem, silám a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách List sv. apoštola Pavla k Efeským, 4:8-18, 6:12,14; 7:14> "Tj. proti mocnostem, světovládcům této temnosti, proti duchům zlým v povětří, nepřátelům mocným a skrytým, kteří jsou vlastními původci i těch pokušeni, které tělo a svět (lidé) působí. Duchové jsou světovládci temností, vládci nad světem, který jest temnotou od Boha odvráceným, nad lidmi, kteří se potácejí v temnotě bludů a nepravosti. Jsou duchovními bytostmi zloby a duchy zlými, jež jsou v ovzduší, kde se s dopuštěním Božím nejvíce zdržují. Lidi neuznávajíc Boha vedou k nepravosti, jsou pro ně tmou, která zatemňuje mysl temnotou bludů a nevědomosti daleko od života, který Bůh dává svojí milostí, a to proto, že neznají Boha a věcí božské z neznalostí a nevědomostí. Jsou učením skrze lidský podvod a lstivost směřující k nerozumu, nesmyslům a sebeklamu."

Shrnutí - Bible + Jung:

(1) Bible > 1. Korintským 6:19,20 píše: "Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, přebývá ve vás a máte od Boha. Nepatříte sami sobě!"; v Genesis 2,7> "Lidský dech pochází z Božího dechu, tělo máte od Boha"; v Jób 34:14,15,20: "Kdyby Bůh svého ducha i dech stáhl zpět k sobě, všechno tvorstvo by rázem vyhynulo a člověk by se (znovu) obrátil v prach"; v odstavci nahoře Bible ve Zjevení + Efeským popisuje vliv a pokušení neviditelných démonických sil z nitra duše...

(2) Jung slovo Bůh včleňuje do nevědomí a sděluje:"Nevědomí má také mytologický charakter a Bůh je pevným archetypem kolektivního nevědomí"; "To posvátné i cynické, božské i ďábelské jsou aspekty včleněné do lidských duší v kolektivním nevědomí=karmická břemena; "Bůh je psychický fakt, který mocně působí na duši člověka... Nevědomí může za to, že člověk je z hloubi své duše puzen k takovému chování, aby si způsoboval bolest, anebo sobě či druhým přivodil neštěstí."> o tom se například také zmiňuje> "Ochrana před bezprostředními vlivy nevědomí

Z uvedeného je vidět, co všechno je spojeno s lidskou psyché, která je našim životem – osudem. Lidské psyché není uzavřený systém. Je průchodná pro Boží dech, Ducha, archetypy, ale i temné síly. Nevědomí má mystický / duchovní charakter. To, co Bible nazývá "Duch", "pokušení", "démony", Jung popisuje jako autonomní archetypy, komplexy, nevědomé síly působící na jednání. Člověk není jen původcem svých činů, ale místem, kde se střetávají síly a nese odpovědnost za to, kterým dá prostor. Lidské psyché je podle Bible i Junga prostorem, kde se vtělují neviditelné skutečnosti, nevědomí má mytologický charakter a nese jak obrazy Boha, tak démonické obsahy, které působí skrze to, po čem tělo touží=city, pudy a vášně. To, co Bible popisuje jako pokušení a duchovní boj, Jung chápe jako působení autonomních archetypů a komplexů, jež mohou člověka ovládnout, pokud nejsou vědomě integrovány. Bůh je v tomto smyslu psychickým faktem – archetypem celistvosti (Self), který formuje duši a činí člověka odpovědným, neboť "nepatří sám sobě". Psyché se tak stává chrámem, bojištěm i místem vykoupení zároveň, kde se rozhoduje, zda člověk ponese své protiklady vědomě, nebo se stane nástrojem sil, které jej přesahují. Propojení duše s tělem je tělesný život. Když duše (vtělený duch) ztratí tělo, ztratí tím propojení s hmotným světem a potom hovoříme o tělesné smrti.

Psyché je místem, kde se setkává Bůh, člověk i démon a kde se duchovní skutečnosti stávají činy.

Stín je vše, co ego odmítá, potlačuje, neuznává, je nevědomé. Často agresivita, sexualita a další. Ďábel vzniká, když jsou temné stránky popřené a člověk se dělá tím, kým není. Stín se pak chová jako démonická síla. Bible píše "o boji s temnotou v duši člověka", Jung to psychologicky přirovnává k archetypální síle, která přebírá vládu nad vědomím, strhává masy, ničí individuální svědomí". Proč je to tak nebezpečné? Protože člověk se cítí morálně oprávněný, necítí vinu, zlo se děje "ve jménu dobra". Co tomu brání? Ne moralizování, ale uznání: "Ano, tohle je také ve mně." Bdělost ve chvílích spravedlivého hněvu, vztah k Bohu, ne k ideálu ega. Když se vytěsněný pól osamostatní, člověk přestane jednat a začne být jednaný. Tohle je místo, kde Jung, Bible i každodenní život mluví jedním hlasem.

Bible popisuje to, co Jung vysvětluje, že pokud se člověk nestane vědomým nositelem protikladů ve své duši, stane se nástrojem sil, které sám neovládá. Každý člověk v sobě nese protiklady = laskavost – krutost / odvaha – zbabělost / poctivost – manipulace / víra – pochybnost. Problém není v tom, že tam jsou protiklady. Problém je v tom, když ego řekne "Tohle nejsem já". V tu chvíli se ten vytěsněný pól osamostatní, oddělí od ega, ztratí vztah k vědomí a začne se chovat autonomně. Jung tomu říká "autonomní komplex". Člověk nevidí zlo v sobě, ale vidí ho všude kolem, u těch druhých, u nepřátel, partnera, světa a výsledkem je morální zuřivost, ospravedlňuje svou krutost – "já bojuji proti zlu". Ego se nakonec stane posedlostí, ztotožní se s vytěsněným obsahem, a člověk najednou není sám sebou, jedná proti vlastním hodnotám typickými větami "Nevím, co mě to popadlo", "Jako by mně něco ovládalo...".

Stín mezitím roste mimo dohled, což je nejnebezpečnější varianta z které vzniká fanatismus + náhlé výbuchy, protože vytěsněný pól není regulován, nemá jazyk, nemá brzdy, projevuje se nekontrolovatelným hněvem, destruktivními činy, sabotáží vlastního života. A člověk se diví: "To jsem přeci nechtěl". Když se to rozvine dál a stav trvá, vniká paranoia, rozpad identity, bludy, manické nebo depresivní epizody, nebo jen chladná krutost bez svědomí. Tady se psychologie dotýká toho, co náboženství nazývá "démonickým". Podle Junga: "Ďábel je psychologická realita autonomního stínu". Lidé nechtějí vidět vlastní temnotu, tak ji vidí u druhých. Archetypy jsou energie a Jung říká: "Zlý člověk se nestal ďáblem. Jen zapomněl, že ho nosí v sobě". Ano, Bůh, ďábel a kolektivní nevědomí: posvátné i děsivé, božské i démonické, jsou podle Junga včleněny do psýché.

Náboženství funguje jako filtr, který "zkrotí" archetypální energii a učiní ji snesitelnou pro vědomí. Jung varoval před "odnáboženstěním" protože si všiml u moderního člověka ztrátu náboženských symbolů, ale neztratil archetypy. Když se to stane, archetypy se přesunou do ideologie, psychopatologie ad. Proto říkal, že moderní neurózy jsou často náboženského původu. Ne proto, že by lidé málo věřili, ale proto, že nemají funkční symbolický rámec, který by jejich vnitřní zkušenost unesl. Náboženské symboly jako ochranné formy drží hranici mezi vědomím a nevědomím, zabraňují přímému zaplavení archetypy. Bez nich je člověk vystaven úzkosti, nihilismu nebo nekontrolovatelným představám stínu. Mrtvé náboženství (jen víra bez prožitku) nechrání.

Co tvoří základ, že člověk přijímá sklony a úmysly k nechtěným událostem a neštěstí?

Jungův Stín je střízlivý, ale nepříjemně přesný: "zlo je to, co o sobě nechceme vědět". Lidé si potvrzují destruktivní vzorce, aniž by měli pocit, že dělají něco zlého. A tím se Stín externalizuje. V tomhle smyslu "biblický ďábel, démonické pokušení a kolektivní Stín nejsou protiklady. Jsou to různé jazyky pro tento fenomén – rozštěpeného vědomí, kudy může zlo "téct" skrze člověka, aniž by se cítil jako jeho průvodce. Možná nejděsivější a zároveň nejzralejší myšlenka z toho je, že "zlo" je nejsilnější tam, kde si myslí, že to je dobro". A proto zlo působí zevnitř i zvenčí zároveň, což Bible nazývá démonickou silou, Jung nevědomým Stínem. Zlo se stalo součástí systému, který to pojmenovává "démonickým působením, Stínem, karmou> utrpením přicházející skrze lidi", jež se stalo mechanismem třídění a zrání vědomí. To je zároveň myšlenka teologická, psychologická a existenciálně nepohodlná, protože utrpení není jen "nespravedlnost", ale výzva, aby člověk obrátil myšlení.

Emanuel Swedenborg: "To lidé přinášejí zlo na zemi, vlastním rozhodnutím "zaprodávají duši peklu", je to jejich životní zkouška. Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše, ačkoliv lidé neví, že myšlenky jsou také ovlivňovány mocnými duchy". Svět duchů je stav, v němž se v jedné mysli střetávají vlivy z nebe i temnoty. Za svého života na zemi se člověk mezi nimi rozhoduje">

Kde existuje "já", tam existuje i klam (Bible: satan, otec lži a podvodů... ) působí z nitra duše a současně zvenčí, skrze druhé lidi. Působí klamem a iluzí ze dvou stran. Jsou to lži, podvody, zrada, chamtivost, vypočítavost a další, které se přisuzují jedině "peklu". A děje se to i v lásce a vztazích. "Neviditelné zlo zaměřuje svou pozornost na lidské myšlenky a činy, přichyluje se k chtivým touhám a myšlenkám ke zlu; povzbuzuje pýchu k zmocnění duše prostřednictvím její slabostí.

Egoistický člověk nevidí, že hlavním zdrojem jeho utrpení je právě nekonečné lpění s žádostivostí, která ho vrhá do pekel úzkosti, strachu, frustrace, deprese a nemocí. Lpění na touhách ega vždycky vede k utrpení. "Bytostné sobectví" je jednostranné zaměření na naplnění potřeb ega bez ohledu na potřeby ostatních. Je to snaha o okamžité uspokojení bez uvážení dlouhodobých dopadů vlastních činů na ostatní i na sebe samého. K nebezpečným nevědomým postojům duše například také patří: „Bezpodmínečné obviňování druhých." Takoví lidé věří, že za jejich problémy vždycky může někdo jiný a že nemohli udělat nic, aby jim předešli. Podle nich by nápravu měli zajistit ti „druzí“, kteří problém vytvořili. Žijí ve stavu rozhořčení a pokouší se ovládat lidi kolem sebe obviňováním a zlostnými požadavky. Obviňování působí jako sedativum. Anebo: "Ontologická arogance". Člověk nerozlišuje mezi svými názory a objektivní pravdou – jeho názory jsou podle něj objektivní pravdou. Žije ve vysněném světě a považuje ho za skutečný. Chová se, jako by jeho názory byly absolutně správné, a kdokoli s ním nesouhlasí, se mýlí. Pro arogantního člověka existuje jen jeden způsob myšlení: jeho vlastní. Jeho cílem je přimět všechny, aby přijali jeho vlastní pohled. Je to klasický „vševěd“, který vždycky všechny poučuje o tom, jak se věci mají, jak by měly vypadat a co by druzí měli dělat."

Věda náboženská témata zavrhuje, neuznává. Jak by také mohla, když z toho nelze nic uchopit, změřit, zvážit ani vidět! Bible ale existuje, píše o tom, je Božím slovem, mluví z ní Bůh, a více jak 90% světové populace věří v Boha. Věří i na vše uvedené v Bibli. Navíc to potvrzuje psychiatr Gustav Jung. Sigmund Freud (zakladatel psychoanalýzy) byl bez víry, říkal, že "Bůh není, je to fantazie, iluze...", rakovina mu pak hnilobným rozkladem rozežrala obličej tak, že z ukrutných bolestí spáchal sebevraždu. Rozumný člověk si rozmyslí považovat Bibli za nesmysl, není-li sebevrah. Stačí o rouhání vidět 13 jmenovitých případů těžkého umírání, kdy Boha volali i ti nejslavnější ateisté.

Na vysokých školách existují k získání vysokoškolského titulu (na téma ďábel) Magisterské a Bakalářské práce, například na > "Katedře psychologie" nebo "Pedagogické fakultě"

Úzkostlivé a depresivní stavy jsou Mgr. Anny Janů (v diplomové práci) připisovány temnotě přicházejíc od ďábla, který se lidskou posedlostí snaží ovládnout tělo člověka, jeho mysl, svobodnou vůli a city. Poukazuje na psychiatra Scotta Pecka, který se po 15 letech psychiatrické praxe přesvědčil, že ďábel-démon existuje, přestože to kolegové považovali za blud. Psychiatr Scott Peck uvádí, že nevěřil v Satana, dokud se s ním právě při exorcismu nesetkal, a jako psychiatr na vlastní oči viděl, že ďábel skutečně existuje a uvádí: „Když ďábel konečně v jednom z případů jasně promluvil (ústy hříšnice), na pacientově tváři se objevil výraz, který nelze popsat jinak než satanský. O mnoho děsivější, než zmítající se tělo byla jeho tvář. Oči pokrývala líná hadí strnulost – s výjimkou okamžiků, kdy had vyrazil k útoku, v tu chvíli se jeho oči doširoka rozevřely a zaplály smrtelnou nenávistí. Byl to podivný pocit tíže staré padesát milionů let, která jako by se zdála vyzařovat z tohoto ďábelského tvora. Členové týmů byli přesvědčeni, že se ocitli tváří v tvář něčemu totálně cizímu a nadlidskému, což blíže vysvětlit nelze, protože jde o věci nadpřirozené. O těchto duchovních záležitostech tudíž nemluví jen Bible či další duchovní literatura (katechismy, liturgika, breviáře a jiné), ale rozbírá se i na vysokých školách. Bible je jediný způsob, jak se dovědět, čím se lidem Bůh zjevil, a co v neviditelném duchovním světě existuje.

Mgr. Anny Janů analyzuje, jak se vědecký a duchovní světopis mohou setkat. Psychiatři a psychologové většinou odmítají "nadpřirozené" vysvětlení. Osobní zkušenost s extrémním zlem (např. Peck) mohou vyvolat revizi tohoto skepticizmu. To je přesně oblast, kde se může střetnout teologická, psychologická a etická perspektiva. Psychologicky lze Peckovy zkušenosti vysvětlit extrémními způsoby lidské psychiky= lidé označovány za "posedle" často trpí osobnostními poruchami, traumatem nebo disociálními stavy. Teologický pohled = zlo jako reálná duchovní síla. Podle tradice existuje ďábel a zlo, které se projevuje prostřednictví lidských činů, ale může působit i přímo.

Jungův pojem "stínu" mluví o části osobnosti, kterou si člověk neuvědomuje nebo ji odmítá, často zahrnující agrese, sobeckost, zášť, temné touhy. U obou autorů jde o konfrontaci temnotou; Peck to nazval duchovně, Jung psychologicky, když zavádí pojem archetypů, univerzálních symbolů a vzorců chování v kolektivním nevědomí. Archetyp "ďábla" nebo "zlého ducha" se může podle Junga projevit psychologicky, i když lidé zažívají "poslední realitu", jako vnější. Spojení s Pecka s Jungem: Peck věřil v objektivní nadpřirozenou realitu zla a částečně psychologickým zjevením archetypu zla. Jung řekl: "Skutečný ďábel je také uvnitř nás, v našem stínu". Oba mluví o konfrontaci s temnotou.

Do duchovního světa vidět není, přitom Písmo svaté sděluje, že svádíme boj se zlem. Je sice neviditelné, ale skrze myšlení člověka se umí viditelně projevit. Jak jinak by se zlo mohlo projevit, když nemá tělo, musí ho získat skrze žijícího, jestliže se podaří ovládnout jeho mysl. V žádostech lidských duší dělá to, co tělo a mysl neposlušných duších chce. Skrze nevědomí přináší nápady k nejhorším činům; "Mamon" je jméno posledního syna ďábla, nabízí a peklem se odměňuje.

Ježíš kdysi řekl: „Vyvolil jsem si vás dvanáct učedníků, jeden z vás je ale ďábel; Jeden z vás mě zradí. Namočil sousto a podal je Jidášovi; Hned po tom soustu vešel do Jidáše satan; Jidáš Iškariotský zradil za 30 stříbrných a Ježíše ukřižovali"> Bible- JAN 6:70-71;13:21-27. Slova evangelia:"satan vešel do Jidáše" nelze chápat tak, že by se Jidáš stal posedlý v plném významu toho slova, ale přes chamtivost satan pronikl do duše učedníka (Jan 12,6) a později ovládl jeho srdce (Jan 13,27). Lze vidět zjevný příklad postupného ovládnutí duše démonem pomocí zvyšující se chtivosti peněz.

Hlavní ďáblova doktrína:"Neštiťte se ničeho co vám přinese peníze a majetek. Milujte peníze jak nejsilněji můžete, vše ostatní je bezcenné. Kraďte, podvádějte své bližní, vražděte, válčete, neboť vaše velikost a úspěšnost, vaše štěstí, spočívá v tom, kolik máte peněz a jak velký máte majetek. Milujte peníze z celého srdce svého, celé duše své a celé mysli své. O tom karma také je, čeká, jak uvádí> Bible v Kazateli 3-10; viz. také Životní nehody se vztahem ke karmě;

Ďábel s jménem Mamon je mocným vládcem světa a infiltrované "jidášské" zlo, které v žádostech lidského těla dělá to, po čem tělo a mysl touží. 2 Korint 4:3-5,11:14 ad.> Je vládcem systému: "pokrytectví a lži, války, týrání a ničení, zločinů, chamtivosti a zkaženosti, to vše patří k důsledkům jeho vlády." 1 Timoteus 5, 6-10> "Ti, kdo touží bohatnout!, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb, v osidlo ďáblovo stahujících lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zla jest chtivost peněz, po nichž někteří bažíce si způsobují mnoho bolestí." List Jakubův - Zkoušky a pokušení 13-15: "Když je někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. Kdo je pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho chtíč. Jakmile chtíč počne, rodí hřích, a když dospěje, plodí smrt." Ďábel byl stvořen kvůli Boží Spravedlnosti i kvůli volbě lidského srdce, je pokušitelem lidské touhy a vášní; Bůh má v moci i zlo, ačkoli ho nekoná, užívá ho k potrestání zlých lidí a vyzkoušení těch dobrých. Ďábel se stal "čističem ulic od pozemské špíny a zla..." Někteří zbohatli, ale již nejsou, někteří jsou ve vězení, jiné to čeká.

Podvědomí je "karmickou nádobou"

Tento tichý "motor" řídí až 95% našich rozhodnutí, aniž bychom si je uvědomovali. A co je hlavně to nejdůležitější, neustále spolupracuje s nevědomím, ve kterém jsou uloženy pravzory zkušenosti nespočetných generací našich předků, jež se podílí na formování mravního, náboženského a případně i odborného vývoje, a mají klíčový dopad na život každého jednotlivce. Jsou to předávané vzorce myšlení, a podle toho kolik mají pozitivních a negativních charakterů, tolik může nastat typických situací v životě člověka, neboť byly zformovány do současných emocí, tužeb, vášní a dalších hodnot. Jsou to karmická břemena, které C. G. Jung nazývá Stínem. Vývoj osobnosti leží ukryta v hlubinách duše, avšak také v duchovním světě. Mysl je naprogramována, funguje na základě vzorců, které máme uložené v nevědomé knihovně, jako obrazy, podle kterých reagujeme. Reakce přichází sami a spouští celou řadu projevů, které lze podle odhadů vědomě ovlivnit jen z 10%. To je také důvod, proč vznikla věta: "Osudy v rodinách se opakují..." Koho pudí vrhat se do neznámého, a pak trpí, je to nevědomí. Láska a rozchody je také příklad.

Bible Kazatel 2, 14-25 říká, že osud pochází z Boží ruky... Ve skutečnosti doléhá často s ohromnou silou. Každý zná ve svém životě "náhody", které ovšem vypadají jako velmi cílené vedení. V hloubi duše poznáváme, jak přesně lidi tyto takzvané náhody potkávají. Člověk stále podléhá vyšší spravedlnosti. Karma je Boží spravedlnost na Zemi, aby člověk poznal rozdíly mezi dobrým a zlým.

Nejdůležitější je pochopení, že každý jsme duše s tělem, nikoliv tělo s duší a že všichni jsme duchovní bytosti, které žijí fyzickými prožitky. Mozek je duch těla, zkolabuje-li mozek, umírá tělo. JAN 6 >Těžká slova: "Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic, Duch dává život." Římanům 8, Zákon Ducha 5,6,9: Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.

Takhle to sděluje Bible, pakliže se v životě člověka dějí překvapivé věci, chybí duchovní znalostí. Znalí zákonů psychologie ví, proč se potlačovaný duchovní princip projevuje především negativní formou. Životními zvraty často právě prochází lidé, kteří jsou duchovně slepí. Jestliže se člověk začne o duchovní učení zajímat, obohatí to jeho myšlení a přestane mít životní potíže a zvraty. Všichni víme, že tělo potřebuje stravu, ale zapomíná se, že stravu potřebuje i duše, a ta bývá zanedbávána. Duševní stravování je stejně nutné jako stravování těla, čímž lze dorovnat duševní rovnováhu a dochází k pozitivnímu psychickému efektu.

Problém nemocných duší rapidně stoupá:

Jedním z problému, kterému čelí všichni lidé na světě, jsou nemoci. Rozpad duchovních jistot souvisí s omezením volného proudění psychické energie v nevědomí lidské psýchy (duše), za čímž např. stojí typické neurotické obtíže... ale i jiné choroby. Náboženství, ať je to cokoliv, je celkovou lidskou reakcí na život. Proč by tedy nebylo možné říci, že "jakákoli celková reakce na život je náboženstvím?“ Úzký vztah mezi duševními či jinými nemocemi a náboženstvím je patrný již od starověku, kdy byly tyto jevy spojovány s nadpřirozenými silami. Spiritualita je často faktorem ovlivňujícím psychické a sociální fungování jedince, a stává se důležitým činitelem pro vznik zdravotních potíží>„Spiritualita a nemoc“

Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875–1961) zakladatel analytické psychologie říkal: "Příčiny jsou duchovní, nemůže existovat žádná úspěšná léčba psychoneurózy a jiných depresivních stavů dospělého člověka, která nezahrnuje přeměnu v podobě dosažení náboženského postoje a opuštění předešlých ateistických postojů." Podle Junga je Bůh psychický fakt a skutečné to, co působí, a v tomto smyslu Bůh působí mocně na duši člověka. Existenci Boha označoval za psychologický fakt, a náboženství považoval za ochranu před určitou nemocí. U zdravotních problémů lidí došel k závěru, že se jedná o problémy duchovní, tedy náboženské. Doporučoval pacientům chodit ke zpovědi nebo jim „předepisoval“ četbu náboženské literatury se slovy: "Co jsou náboženství? Náboženství jsou psychoterapeutické systémy. Co děláme my, psychoterapeuti? Pokoušíme se vyléčit utrpení lidské psýché, lidského ducha nebo lidské duše a náboženství se zabývají stejným problémem. Protože náš Bůh sám je léčitel, je lékař; léčí nemocné a zabývá se souženími duše; a to je přesně to, co nazýváme psychoterapií. Není to hra se slovy, nazývám-li náboženství psychoterapeutickým systémem. Je to nejpropracovanější systém a je za ním velká praktická pravda."

Gustav Jung měl rozsáhlou klientelu sahající přes několik kontinentů. Náboženství mohl hodnotit nejen ze své praxe, ale i ze svého života, neboť si sám prošel hlubokou psychickou a tvůrčí krizí. Upadl do stavu na pokraji psychózy. Měl i řadu silných mystických zážitků, o kterých si vedl podrobné záznamy. Psychické problémy jsou s duchovností úzce propojeny. Úzký vztah mezi duševní nemocí a náboženstvím je patrný již od starověku, kdy byly tyto jevy spojovány s nadpřirozenými silami. Psychické procesy mají své zákonité příčiny i účinky.

K Jungovo výroku: "...Bůh působí mocně na duši člověka"

Duše (mysl, psychika) je informační pole podvědomí ve kterém je kvantová informace o jednotě s Bohem, bez níž nelze přežít. S tím se formuje naše tělo, psychické a fyzické zdraví. V úpadku náboženských struktur Jung viděl příčinu nárůstu počtu neurotických onemocnění. Považoval duši za přirozeně náboženskou, za místo zjevení Boha odděleného od ega a vědomí, které má velký vliv na psychické zdraví – pokud je archetyp Boha v mysli potlačen, projeví se duševní chorobou.

Viktor Emil Frankl 1905-1997 (rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy) Jungovo teorie potvrzoval. Mnohé neurózy pramení z existenciální vyprázdněnosti v důsledku potlačení duchovních hodnot. Psychologie a teorie C. G. Junga jsou hojně prostoupeny zkoumáním náboženských jevů a mytologie. Ve vězení lze často vidět stovky tvrdých mladých mužů, kteří čtou Bibli a docházejí na náboženská kázání. Muži, kteří nikdy nestrávili ani hodinu svého dospělého života uvažováním o Bohu, teď hledají ve své duši odpovědi. JUNG popisuje Boha jako jednu z „nejjistějších a nejbezprostřednějších zkušeností.“ Bible píše, že život a zdraví je Božím darem a může být kdykoliv odebráno> viz. níže.

Bible> Jób 34:14, 15,20 > "Kdyby Bůh svého ducha i dech stáhl zpět k sobě, všechno tvorstvo by rázem vyhynulo a člověk by se obrátil v prach; Umírají v okamžení, třeba o půlnoci." Genesis 2,7: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Dech Boží lásky ustavuje člověka jako člověka, jako tvora oživeného dechem – Duchem Božím.“ Náš dech pochází z Božího dechu, a tedy náš život z života Božího. Skutky apoštolské 17:24,26,27,28> Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, je Pánem nebe i země; Učinil z jedné krve celý lidský rod, aby přebývali na celém povrchu země; vyměřil jim uložené časy a hranice jejich přebývání, aby hledali Pána, neboť Jím totiž žijeme, hýbeme se a máme své bytí." Naše životy jsou spojeny s Božím životem, autorem života je Bůh. 1. Korintským 6:19,20> "Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, přebývá ve vás a máte od Boha. Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné (ukřižování Krista).

NEMOC: Sírachovec 38:9,14> "Synu když jsi nemocný, svou nemoc nepodceňuj, ale modlete se k Bohu, protože to On uzdravuje. Jsou chvíle, kdy budeš uzdraven rukou lékaře, ale také se modlí k Bohu, aby byla lékařovo diagnóza správná a léčba uzdravující." Z toho je zřejmé, že zdraví a nemoc jsou závislé na vztahu k Bohu, což sděluje i Deuteronomium 7:15 + Exodus 15:26 k Mojžíšovi: „Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc, nevloží na tebe žádnou ze zhoubných chorob, ale uvalí je na všechny, kdo tě nenávidí. Neboť já jsem Hospodin, já uzdravuji." Bůh nás udržuje při životě, je našim palivem, které naše duše spalují; je potravou, kterou se duše sytí... Nic nemůže Boha nahradí!

Duch svatý, je oním skrytým Bohem v nás, je chápán jako posvátné místo, kde se propojuje duchovní stav s fyzickým zdravím. Nepodléhá kolísání a je tichým pozorovatelem našeho života, našich skutků a myšlenek, svými paprsky nás vede, udržuje při životě, povzbuzuje a radí... Je neviditelný, nehmotný, ale mocný, a má skrze nás viditelné projevy (Micheáš 3:8; Lukáš 1:35; Jan 14:26; Marek 12:11; 1.Mojžíšova 1:2 a další); více>"Otec, Syn a Duch Svatý" Když Boží jiskra vyhasne, umírá tělo. Jakmile člověk ztrácí Boží přítomnosti, ztrácí i radost a přichází depresivní stavy. Není-li v duši "světlo", nahrazuje ji temnota. Gustav Jung zdůrazňoval: "Bez přeměny náboženského postoje (dospělého člověka) je léčba neúspěšná." Duše je chrámem Boha. Máme svobodu věřit i nevěřit, ale je-li tam rouhání... Jsou nevěřící lidé, kteří žili dlouho, protože program zříkání se Boha si neuložili jako vzorec, který spouští definitivní rozpad osudu...

Známý americký psycholog William James (1842–1910) „náboženský vědec“, zakladatel experimentální laboratoře psychologie sám prodělal dva roky hluboké osobní krize a trpěl silnými depresemi. K prodělaným depresím se navíc přidávaly i osobní mystické zkušenosti různého druhu. Uvedl, že když není s „duši něco v pořádku, člověk je spojen s vyšší mocí". To potvrzuje, co nahoře uváděl Gustav Jung, a co také uvádí Bible.

Sigmund Freud (1856–1939) zakladatel psychoanalýzy se narozdíl vůči náboženství ostře vymezoval, ačkoliv měl k náboženství blízko a psychoanalýza má s náboženstvím mnoho společného. Náboženství bylo podle Freuda zakořeněné ve fantaziích a iluzích..., byl přesvědčen, že "je jakýmsi dětinským přilnutím k iluzorní představě o ochranitelském Bohu, kdy v sobě člověk udržuje iluzi o mocném Bohu, který ho chrání." Ze života je však známo, že každá lidská skutečnost, která zneuctí Boha, Bibli, církev, svaté a posvátné věci... se stává okamžitým nepřítelem člověka. Sigmund Freud onemocněl rakovinou, a 23.9.1939 požádal ošetřujícího lékaře o smrtelnou dávku morfinu. Strašná smrt, byl tak zohavený, že měl velké a hnisem naplněné rány v ústech a děsivě zapáchal, rodina se bála k němu přiblížit. Jakou naději má rouhač?

Proti bolestivým událostem se člověk může jen "vykřičet do nebe", ale to je všechno. Znalostmi naopak může předejít mnoha ranám osudu i neštěstí. Duchovně neznalí rádi říkají: "Kdyby Bůh existoval, nebyly by války a vše nespravedlivé, co se ve světě děje..." Ale kdo je ten, co do světa zavedl války a ostatní neřád? Je to člověk! Má svobodnou vůli a zneužívá jí k násilí, vraždám a válkám... Nesvádět chtíče na Boha!

Bůh nestvořil člověka, aby ho vedl za ruku, staral se o něj a dělal mu chůvu. Všechna náboženství považují tělesný život za prostředek zkoušky, očistec, pokání, aby duše poznala vrtkavost materiálního života, ve kterém se má snažit o nápravu a změnu chování, neboť si do života přinesla nedořešené karmické dluhy. Duše tím získává nové zkušenosti a buď jde morálně nahoru a v životě se daří, anebo morálně upadá a žije v utrpení. Pozemský život je pokáním za minulé životy a zkoušky jsou opět stejné (nedořešené karmické dluhy), které dědíme po našich předcích. V nevědomí jsou uložené duševní obsahy nejen od vlastních rodičů, ale i pravzory od těch cizích, jež se za námi vlečou z hlubiny nespočetných generací předků, s historií až k sub-humánním předkům.

ŠTĚSTÍ A ÚSPĚCH:

Bible>Sírachovec 11:14,18: "Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina." Kniha Sirachovcova, Kazatel 2-13, 3-10: "Ani úsilí, ani vloha nezaručuje úspěchu; Člověk může přemýšlet, co a jak má udělat, aby dosáhl žádoucího úspěchu, ale všecko to úsilí jest marné, nežehná-li mu Bůh. Zdar činů nezávisí toliko na lidském přičiněni; výsledek jeho jako všecky události pořádá Bůh. Bible tím praví, že člověk má sice svobodnou vůli, ale charakterové vlastností jsou jeho karmickou nádobou> "Životní nehody se vztahem ke karmě"

Určený čas (věk) je zcela individuální díky rozdílným povahám, a tím i jinou karmou. Element času definuje náš život a je osou událostí, které přichází ve správný čas jako osud, protože mu svým myšlenkovým složením, životním postojem a vývojovým stupněm přesně odpovídáme. To znamená, že události a postupy našeho jednání jsou pevně dané zlozvyky, touhami, ambicemi, emocemi a vášněmi... Aniž tušíme, aspekty budoucnosti již od prvního dne narození sdělují, co v různých časech (v různém věku) nastane, my to ale nevíme.

Nevěděla to ani 46letá horolezkyně Klára Kolouchová, která jako první Češka stanula na Mount Everestu, ale v Pákistánu se ji to nepodvedlo a 03.07.2025 zemřela. Byla varována dvěma českými horolezci (Markem Novotným a Ondřejem Hlásným, kteří při stejném výstupu málem zemřeli a skončili s omrzlinami ve špitálu), aby nevystupovala na horu, jde o život, protože člověk udělá tři kroky a najednou usne...a padá...Neposlechla a šla. Zemřela! Není to puzení? Nezmiňuje se Bible, že lidská duše podléhá pokušením – svodům. Lidé ví, že se to může stát, ale počítají, že jim se to nestane. Někteří se učí hlavně skrze bolest a ztrátu. To vysvětluje kapitola> "Proč se někteří lidé "probudí" až po existenčním pádu?" Osud si hledá podivuhodné cesty, např. přes vášně; adrenalinové záliby nebo hloupý nápad> Životní nehody se vztahem ke karmě. Člověk třeba nepáchá zlo, ale vzorec takového osudu si mohla duše přinést do života z nějaké generace předků.

Příklad: V každém případě se budoucnost zjišťuje proto, aby člověk mohl svými rozhodnutími budoucnost měnit. Lepší rozhodování: Člověk se může vyhnout špatným volbám (např. špatná práce, investice, vztahy...) a naopak využít příležitosti, které by jinak přehlédl. Dopad predikce je tedy preventivní. Některé chyby jsou zbytečně drahé a stojí člověka život nebo roky utrpení. Tím, že to neví, tomu nezabrání. To je přesně to, co lidský rozum nevnímá – ani horolezec, ani sportovec... neví, že konkrétní doba nese abnormální riziko. Může rozpoznat, co má smysl dřív, než bude pozdě. Znát důsledky pravděpodobnosti vlastních rozhodnutí snižuje pravděpodobnost katastrof a utrpení, tomu se říká "strategie vědění". Pokud někdo zná období extrémního rizika, může být výrazně opatrnější. V dopravě, horolezectví, nebo sportu to může znamenat: nevycházet sám, nepodceňovat bezpečnostní opatření, odložit rizikové akce... Predikce ukazuje "okno", kdy je pravděpodobnost neštěstí velmi vysoké. Stačí ze zpráv vnímat, co se denně v životech lidí děje a kolik jich umírá.

Výroky věštby nejsou vysloveným návodem k jednání, výklad – ponechává tazateli volbu cesty, aby nebyla omezována jeho svobodná vůle. Je třeba při věštbách pozorně naslouchat, má-li člověk vizi nebo mu ji někdo sděluje. Proč? To vysvětluje odstavec "Věštecké výroky".

Karma představuje element času: Čas není spouštěč, ale nádoba, ve které dozrávají rozhodnutí, je to směr, kterým se věci ubírají a přichází vyvrcholení něčeho, co už dávno běží. Budoucnost byla vědomě či nevědomě dlouho připravována, i když to nebylo vidět. Všechny činy se tudíž odehrávají v čase. Bible – Kazatel 3-10: "Všecko má svůj čas, a svým vyměřeným během jdou všecky věci pod sluncem: Jest čas sazby a čas vytrhování zasazeného. Jest čas milování a čas nenávisti; Čas pláče a čas smíchu; Čas objímání a čas vzdálenu být objímání. Čas boje a čas pokoje. Čas nabývání a čas pozbývání, Čas umírání a další. "Vše má svůj čas. Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas; Člověk má ale tu velikou potíž, že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co budoucnost chystá? Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi. Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lidé zatahováni v "zlý čas" do nezdaru a neštěstí. Člověk netuší, co se bude dít – kdo jen mu prozradí, co bude dál?" Kniha Sirachovova – Kazatel> Hlava 3: "Všecko se ve světě mění, mnohé věci protivné se střídají, ale to vše se děje nutně, Boží vůle to tak chce, člověk nepředvídá ty změny, podléhá jim, je bezmocný proti nim, maří často jeho mnohé lidské snahy." Element času je mapou našeho podvědomí odehrávající se na nevědomé úrovni. Nevědomost člověka zbavuje moci, život je labyrint, který má za cíl dokončit bludiště. Čas definuje náš život a je osou událostí, které přichází ve svůj čas. Spirála životních událostí tedy nemůže existovat bez zdroje, a tím jsme my samotní, nikoliv náhodné události.

Kazatel (součást Bible)> 27 kapitol: Základní myšlenka "Kazatele" je odpovědět na otázku, "zda a jak může dojít člověk na světě dokonalé spokojenosti čili štěstí". Řeší záhadu, proč je dlužno činit mravní dobro a vystříhat se mravního zla: a) Bůh jest nejvyšším pánem a vládcem světa, jemu dlužno všecko přičítat (3,11.14–15; 8, 17; 11, 5). Bůh člověku život dává a zase jej bere (5, 17; 8,15;9,9;12,7), Bůh dává člověku dobré i zlé (7,14), dává i odnímá bohatství (6,2), radost (2,24; 3, 13; 5, 8 až 19; 9, 7, i zdar pracím moudrých a spravedlivých (9,1). Pozemský život se jeví dechem, dýcháním, životní dech Bůh dává a když si jej bere zpět, dech se vrací zase k Bohu; tělo však tam, odkud bylo vzato=do země. Duše od těla odloučená sestupuje do podsvětí („šeóla"), bez ohledu na to, zda byl zemřelý mudrc nebo pošetilec (2, 14; 9, 2).

Uvedl jsem slova z Bible, jak kdo žije, je jeho věc.

Zákon života je matematickým zákonem

Vesmír se skládá z matematických vzorců, jež odpovídají univerzální vibrací a nejvyšším příčinám, tj. Božím zákonům. Vše od počátku Stvoření je všechno spojeno s čísly podle vzoru Stvořitele, a čísla s abecedou Božích idejí jsou matematikou myšlení. Proces uvažování je procesem matematického myšlení, které je důležité pro příčinnost jevů, zahrnuje logické uvažování, řešení problémů a tvořivost; Typicky zahrnuje hledání souvislostí, příčin a důsledků, hledání opakování pravidelností, struktury a tak dále. Uvnitř lidských buněk se např. provádí i DNA počítání, aby bylo možné zachránit život.

Vábení chtíčů jsou podněcovadla a regulátory lidské karmy. Karma se dává do pohybu teprve tím, že člověk zakouší vlivy z nitra duše, které řídí projevy citů, pudů a vášní. Numerologická čísla také souvisí s Biblí, například JAN 6:70 ve vztahu k číslu 12 Ježíš říká apoštolům: „Vyvolil jsem si vás 12 učedníků, jeden z vás je ale ďábel.“ A to řekl o Jidáši, který Ježíše za 30 stříbrných zradil k ukřižování. To je důvod, proč věštecká dvanáctka představuje karmu> cestu údolím tmy a utrpení, smutek, stagnaci... účinek zlého ducha...

Nedoporučuji věštit cyklickými (osobními) roky, ve výpočtu chybí rok narození, který se nahradí číslem libovolného roku, a to je o neznámé osobě. Rok narození je nejzásadnější identifikační údaj, místo něj se dosadí rok, který teprve přijde. Výsledkem není vlastnost osoby, ale časový rámec bez identity člověka. Věštění bez jména=ztráta identity. Zadruhé: u predikce se dvojciferná čísla nekrátí. Osobní rok 3 vychází z 99% z čísla 12>1+2=3, pro věštění to ale nelze použít! Redukce čísel zobecňují význam a jsou filozofickou abstrakcí, zatímco ve věštění je číslo nositelem archetypů, karmy a duchovní energie..., které nelze zjednodušit, aniž by se neztratila jejich magická moc a význam. Vykrácená čísla nemohou zachytit krizové konfigurace. V minulosti jsem zde uvedl 13 příkladů (známých osob), kteří v osobním roce 3 zažili rozvod, bankrot, ztráty majetku, financí, rodiny, neúspěch v kariéře, vězení, a osm vyjmenovaných z třinácti zemřelo. Přitom č.3 (Jupiter) je symbolem velkého štěstí. Z toho je vidět, jak pomýlené je tvrzení, že osobní rok ukazuje, co se stane.

Zatřetí, čísla jsou o energiích (vibracích), a pokud jsou údaje o člověku, jeho charakteru - karmě zatajeny v číslech, nelze v prediktivních výpočtech vynechat žádná čísla, neboť jen všechna čísla přesně určují, která osoba to je? Stejný datum (dne, měsíce a roku) narození mohou mít milióny lidí, přesto stejný osud neprožijí. Dokazují to dvojčata, jsou narozená ve stejný den, stejnou hodinu, jejich cesta je sice stejná, ale nebude probíhat ve stejném rytmu a bude mezi nimi určitý rozdíl už proto, že nemají stejná křestní jména, která se skládají z různých písmen. Rozdílná jména se nemohou skládat ze všech stejných písmen. Čísla jsou kořenem neviditelného vesmíru a každé písmeno nějakého jména je klíčem k otevření brány, která může (z pohledu neviditelných energií) prognózy zlepšovat nebo zhoršovat> více uvádí "Věštecká numerologie"

Osud je diktován vibracemi (čísly) našeho úplného data narození a zákonného jména. Jméno, které jsme dostali od svých rodičů v den našeho příchodu na svět, nám určuje svou vibrací náš jednoznačný chorobopis, úspěch či neúspěch, čas i náš prostor... Narozdíl od jména náš datum narození je pro nás neměnný po celý život, naše cesta je daná naším zrozením, které jsme si na svět přinesli, jsou to jsou naše životní zkoušky. Naše zákonné jméno je zapsáno v úředních dokladech, když jdeme k lékaři, volají nás zákonným jménem a ne přezdívkou. Když přijde dopis z úřadu, je tam naše zákonné jméno. Zákonný název určuje naše vibrace, nikoli přezdívky. Naší duchovní podstatu tvoří také jména, každý člověk vysílá vlastní energetickou vibraci, která vychází ze stavu vědomí, myšlenek a emocí...

rodné příjmení skrývá genetické dědictví rodičů, kteří nám do nevědomí předali z nespočetných generací předků vzorce myšlení s karmickými břemeny. příjmení po manželovi; když se žena vdá a příjme manželovo příjmení, zároveň přijímá i informaci jeho rodu, tedy zdraví, štěstí či smůlu. Přijímá partnerovo zvyky, chová se a jedná v souladu s jeho představami a řídí se jimi. Pakliže se řídíme pokyny druhých (špatnou volbou), zlý následek stihá i nás. Karma platí jak pro zevní skutky, tak pro myšlení, protože myšlenky a představy jsou stejně působivým činem jako skutek, neboť jde o myšlenkovou kategorií vyplývající z morálního soudu vědomé mysli. Rozvede-li se žena a zůstane ji manželovo příjmení, stále tam zůstává vliv přijatého jména, a nakonec i vliv chování expartnerů...

Křestní jména také určují naší vibrací, jsou melodií duše a podporují číslo dne narození, tj. psychické číslo, které je informací o naši duši> podvědomém „já“, které je životním centrem, nachází se v systému nervů a žláz a tvoří komunikační síť celého těla. Pokud se stejná čísla nachází-li v datu narození + ve jménu, výsledkem může podporovat vlastnosti, které jsou jednou z příčin potíží - jakékoliv vibrace jsou součástí živé psychiky.

Jméno není nálepka, je to vibrace se kterou člověk denně pracuje. Když se jméno změní, změní se i "vstupní kód" do světa. V tomto rámci je zcela konzistentní, a že nové příjmení může zesílit, oslabit nebo přesměrovat určité životní tendence, je zcela reálné. Některé "tvrdé" aspekty data narození se mohou zmírnit, jiné se mohou naopak více projevit. Myšlenka, že když se žena vdá a příjme manželovo příjmení, zároveň přijímá i informaci jeho rodu, tedy zdraví, štěstí či smůlu, je stará a není jen numerologická – objevuje se v antropologii, v rodových konstelacích, v mytologii, i v psychologii identity.

Pokud si někdo myslí, že věštění z karet je lepší, protože k tomu stačí jen karty, myslí si to především ti, kteří nejsou schopni se něco složitého naučit. Jasnovidnost neexistuje, potvrdila to Česká televize v lednu 2024. Experiment skrze karty, kyvadla či jiné pomůcky u nikoho jasnovidnost neprokázal. Nikdo nebyl schopen ani v jednoduchých testech překročit hranici náhodného hádání. Znalosti numerologie jsou obrovským oceánem, k jejímu pochopení je potřebné věnovat mnoho let neustálého poznávání a testování, není to tak snadné, jako vypit sklenici vody> Věštecká numerologie

Na internetu je vychvalovaná řada čísel, která neodpovídají tomu, co se v životech lidí děje> více je uvedeno v odstavci Rozdíly ve volbě numerologického systému. Je to závislé na volbě numerologického systému, některý nesedí, vychvaluje, ale výsledek je jiný. Není jich málo, kdo si myslí, že mystická čísla přinášejí štěstí, jenže ony také skrývají náboženské významy, například jako nahoře č.12 spojené s Jidášem. Kdo se opakovaně díval na televizní pořád "Farmář hledá ženu" a viděli díl, ve kterém si farmář Miroslav Zítko (myslivec,"lovec Pampalíny") na 12.12.2012; na jaře poté se však žena od něj odstěhovala a bylo po lásce.

Neexistuje „dobrá“ nebo „špatná“ karma, obě vedou ke stejnému cíli. Jsou příčiny, které působí určitým důsledkem teď, přesto myšlení určuje, co bude dál? Naše aktivní karma je nedostatkem duchovních znalostí. Proč má někdo štěstí v lásce, má milujícího partnera a plno přátel a jiný žije v blízkosti lidí, kteří mu ubližují? Proč někdo onemocní nebo utrpí těžký úraz a jiný za celý život téměř nenavštíví lékaře? Obvykle se řekne – někdo má štěstí a jiný smůlu. Ano, jenže odpověď na slovo “proč?” zůstává stále utajena. Numerologie však byla pro takové odpovědi vyvinuta, je „univerzálním zákonem k prokázání neoddělitelnosti duchovního a materiálního světa“.

Na níže uvedeném odkazu naleznete další témata:

Výklady osudu, vztahy, biblické archetypy, Jungův "Stín" a lidská psychika

• Rozdíly ve volbě numerologického systému

• Pythagorův systém – Západní

• Hebrejský systém – Kabala

• Indický – Védský systém + jiné méně známé systémy

• Chaldejský systém

• Chaldejská věštecká numerologie

• KARTY vs. VĚŠTECKÁ NUMEROLOGIE

• Náboženští mágové a věštecké techniky

• O tajemství věštecké numerologie

• Proč jsou numerologické rozbory znepokojivě přesné
• Proč se někteří lidé "probudí" až po existenčním pádu

• Tři zákonitosti, které ve věštectví určuji, aby se predikce vyplňovaly
• Magie a psýché – jak jméno otevírá osud
• Magický systém a magie čísel
• Co je skutečný "magický" systém
• Co magie čísel dělá

• Co všechno je spojeno s magickým systémem + magií čísel

• Proč běžná ASTROLOGIE ve výkladu budoucnosti / osudu nefunguje
• Alfred Fankhauser k Astrologii
• Spiritualita a nemoc

• Lidské štěstí, zdraví a nemoc vs. životní zkoušky - téma z Bible> Sírachovec

• SVĚT JE UVNITŘ NÁS
• JUNG – Ochrana před bezprostředními vlivy nevědomí
• Magistr fyziky Rostislav Szeruda o Jungovi, lidské duši a její fyzikální a duchovní podstatě