Když ego přestane mít úplnou kontrolu, člověk je nucen se setkat s hlubší pravdou o sobě. Do hlubší psychické vrstvy člověk obvykle nevstupuje dobrovolně, často ho k tomu vedou krize... Autoři Bible promítali do biblických příběhů archetypální obrazy svého nevědomí, v němž se poznává pravda o sobě samém (neboť i nevědomí každého z nás je právě tak symbolické jako nevědomí biblických autorů). Archetypální biblické příběhy představují všechno podstatné, co lidé prožívají. Bible je zdrojem objektivně platných příběhových rámců, které se uplatňují v životech lidí v historii i současnosti. V osobním životě jedince se odvíjí určitý příběh, jehož významným režisérem je Bůh, který prostřednictvím Bible dává lidem možnost nahlédnout do zákonitostí, které v lidských životních příbězích platí.

VÝKLADY  OSUDU,  LÁSKA,  VZTAHY,  NUMEROLOGIE

A  SKRYTÉ  SOUVISLOSTI  ŽIVOTA

 

       Jan Bajura

www.vesteni-osudu.cz

Zpět na stránku

 

Barevně zvýrazněná slova vám pomohou rychle najít témata, která vás zajímají.

Na těchto stránkách se věnuji otázkám, které člověk provázejí po celý život. Proč se některé události opakují? Proč potkáváme právě určité lidi? Proč někdy přichází štěstí a jindy ztráty, rozchody, nehody nebo jiné životní zvraty? Věštění nemusí být pouze snahou nahlédnout do budoucnosti. Může také být způsobem, jak se zamyslet nad tím, co se v našem životě odehrává a jaké souvislosti za tím můžeme hledat.

Proto zde propojuji výklady osudu, numerologii, vztahy, psychologii C.G. Junga, otázky víry, Bible a představu karmy. Ne všechno lze jednoduše vysvětlit a některé otázky zůstávají otevřené. Právě proto stojí za to o nich přemýšlet. Každodenní události nejsou jen zprávami o světě kolem nás. Mohou být také podnětem k otázkám. Co ovlivňuje náš život? Jakou roli má naše vlastní rozhodování? Existuje náhoda, nebo mají některé události hlubší souvislosti?  Tam, kde končí zprávy, začínají otázky o smyslu života. Lidé v tom mohou najít nejen informace, ale také podněty k přemýšlení.
 

Na kterýkoliv podtržený odkaz kliknete, otevře se příslušná kapitola

Níže je přehled hlavních témat. Vyberte si oblast nebo konkrétní téma, které vás zajímá.

LÁSKA A PARTNERSKÉ VZTAHY – I.

Duši nejvíce zraňují vztahy

Proč se lidé přitahují
Osudová setkání

Proč si vybíráme právě určitého partnera?

Co do vztahu přinášíme
Zamilovanost, sexualita a skutečná láska
Láska a rozchody

Konkrétní příklad ze života

Když se vztah začne rozpadat

Vztah jako životní zkušenost

C.G.JUNG: PSYCHOLOGIE – DUŠE A NEVĚDOMÍ

Problém nemocných duší rapidně stoupá

Co mocně působí na duši člověka

Jungovo „Stín"

Bible - Jung - karma - nevědomí

Životní nehody, ztráty a skryté působení nevědomí

Životní nehody se vztahem ke karmě

Rudolf Steiner, zakladatel duchovní vědy o nevědomí a karmě

Uvedení příkladů z roku 2025

 

BIBLE, KARMA A DUCHOVNÍ ZÁKONY

Bůh existuje, lidé Boha viděli

Karma a Bible

Biblický zákon setby a žně

Karma představuje element času:

Boží zákon života

Štěstí a úspěch

Boj s temnotou v duši člověka

Shrnutí - Bible + Jung

Co tvoří základ, že člověk přijímá sklony k nechtěným událostem a neštěstí?

Magisterské a bakalářské práce na téma ďábel

Partnerské  vztahy  

Duši nejvíc zraňují vztahy. 

Výzkum životního stresu amerických vědců Thomase Holmese a Richarda Raheho ukázal, jak výrazně mohou partnerské události ovlivnit člověka. Mezi nejvíce zatěžující události patří například úmrtí partnera, rozvod, rozpad vztahu nebo vážné neshody mezi partnery. Na základě 20 letého výzkumu sestavili "Tabulku životních událostí a vliv na nemoc" –  tj. stresovou tabulku s bodovým ohodnocením, která ukazuje míru stresu při životních zatíženích. Tabulka obsahuje 24 položek různého stresu.  Nejvyšší počet bodů je 100.  Význam bodového ohodnocení spočívá v tom, že slouží ke zjištění, zda člověk neonemocní. Mělo by se sečíst počet (stresových) bodů těch událostí, které se v průběhu minulého roku člověka týkaly, a pokud je součet bodů vyšší než 150, znamená to 50% pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde ke změně zdravotního stavu...  

Proč se lidé přitahují?

Stejné přitahuje stejné a je posilováno stejným, tak zní zákon rezonance o přenosu energií. Vibrace energii jsou přenášeny na těla, která vibrují stejně a jsou naladěny na stejnou frekvenci. Díky tomu zažíváme podivné "náhody" a poznáváme lidi, kteří se stávají našim osudem. Těžko si budeme rozumět s těmi, kteří stojí na jiné frekvenci, protože mluví o tom, co nechceme slyšet, a oni zase nechápou nás. Autoritativní partnerka si myslí, že bude ve vztahu "domácnosti a rodině vládnout", a její partner nebude chápat, proč by on měl zrovna poslouchat manželku, když "hlavou rodiny byl odjakživa chlap". V takovém případě bude každý stát na jiné vlnové frekvenci, protože tento zákon přírody ovlivňuje touhu, aby silnější ovládnul slabšího a přizpůsobil si ho. V uvedeném případě půjde o to, zda jeden ustoupí, anebo ze vztahu uteče.

Osudová setkání

Myšlení jsou energie, a tyto vibrace k nám přitahují „shodné" energie. Lidé jsou k sobě přitahováni v ten správný čas a v době, kdy se mají od toho druhého něco naučit. Žádný vztah nevzniká bez důležité příčiny. Dvě duše se k sobě přitáhnou, mají-li se setkat, aniž by to tušili, osud k tomu nachází podivuhodné cesty. Žena si přitáhne partnera s kterým zplodí dítě, a když vztah nevydrží, muži se pak bouchají do hlavy a říkají: "kdybych nešel na to rande, nemusel bych všechno nyní zažívat..." Osud je k sobě přitáhl, aby si tím vzájemně vyrovnali karmické účty.  

Proč si vybíráme právě určitého partnera?

Člověk při výběru partnera často věří, že se rozhoduje svobodně. Přesto se někdy setkáme s člověkem, který nás přitahuje neobvykle silně a nedokážeme si vysvětlit proč. Může jít pouze o shodu okolností. Z pohledu psychologie však můžeme hledat i hlubší příčiny v našem vlastním nevědomí.  Právě zde se dostáváme k otázce, kterou se zabýval C. G. Jung: Co v sobě člověk nevidí a co se přesto může promítat do jeho vztahů?

Co do vztahu přinášíme

Každý člověk vstupuje do vztahu se svou minulostí, povahou, představami, očekáváním i obavami. Proto vztah nevytvářejí pouze dva lidé, kteří se potkali. Vytvářejí ho také jejich zkušenosti, jejich představy o lásce a jejich způsob reagování na konflikty. Někdy člověk očekává, že ho partner učiní šťastným. Jindy se snaží partnera změnit nebo ovládat. A právě zde může vznikat velká část partnerského utrpení.

Zamilovanost, sexualita a skutečná láska

Láska se nedá poznat podle množství, intenzity a hloubky polibků...  Člověka neurčuje jenom jeho chování, řeč a vzhled, ale také vnitřní hodnoty. Lidské ego je sociální maska a role, kterou hraje, protože potřebuje ke své existenci uznání druhých. Když se člověk zamiluje, nevědomí je silnější než rozum, vypojí logiku a kontrolu nad ní přebírá instinkt, řídící touhu po slasti a pocitu blaha.  Profesor RNDr. James Pfaus, PhD. z jednoho Národního ústavu duševního zdraví, uvedl: Místo, které v mozku přísluší lásce, je  totožné s tím, jež souvisí s drogovou závislostí. „Láska je ve skutečnosti zvykem, který vzniká ze sexuální touhy. Proto ukojení sexuální vášně v mozku funguje shodně jako ukojení touhy po droze. Zcela jiným případem jsou lidé, kterým se spíše jedná o duševní proces než o fyzickou závislost“.  

    Zklamaná žena, které jde o duševní lásku než fyzikou závislost, si svého nápadníka testuje, protože v touze po trvalé lásce je ukryta také touha po spolehlivosti a věrnosti, po bezpečí a perspektivní budoucnosti. Ale tam, kde převládá sexualita nad rozumem, jedna láska tuto vášeň v mozku neukojí. Osoba stále dokola vyhledává další vzrušující zážitky zamilování, a není schopna vytvořit dlouhodobou vazbu k jednomu člověku. Kolik je takových, kteří si myslí, že se šíleně milují, a když s těmito osobami žijí, zjistí, že to bylo pouze tělesné nadšení. Není dobré zapomínat, že miluje duch a ne tělo. Tělesná láska je pominutelná, vytratí se něžnost a zbude jen sexualita. Člověk, který po projevech lásky touží, to může považovat za hnus. U muže právě jako u ženy smyslné uchvácení si nezasluhuje název láska, protože se to podobá říji zvířat.  

Láska a rozchody

Nejvyšší vzlety, ale i nejhlubší pády lze prožít v partnerských vztazích. Člověk stále vytváří příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a je spoluodpovědný za štěstí i utrpení blízkých, kteří se mu otevřeli. Až příliš rád a ukvapeně se pouští do nejasných cílů a myšlení hází přes palubu. Touha je hnacím motorem, někteří myslí při hledání jen na sebe, ale většině je i to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení.  Někomu nevadí, že se 7x rozvedl, ale dát se dohromady s někým, s kým nikdo dlouho nevydržel...

Konkrétní příklad ze života

Teorie je jedna věc, mnohem zajímavější je podívat se na konkrétní životní příběh. Proto zde uvádím příklady známých lidí, na kterých lze sledovat, jak vztah začal, jak se vyvíjel a jaké následky přinesl.

Příklad: Bývalý ředitel TV Barrandov. V létě 2022 se tento známý muž seznámil s novou partnerkou,  zamiloval se a na jaře 2023 se z toho narodila dcera. Za narození dítěte následoval významný finanční dar (za víc než milion Kč) a čtyři měsíce poté rozchod."

Co bylo možné před tím zjistit:

Tento případ je zajímavý také z pohledu mého numerologického výkladu Podle mého výkladu se v jeho životě v daném období objevovala čísla, která jsem spojoval s prudkými a nečekanými změnami, zraněním, zdravotními komplikacemi, soudy, úřady, majetkovými problémy a dalšími životními zvraty. Bylo možné zjistit, že nevědomí onoho muže vede k psychické „katastrofě"; numerologická predikce ukazovala celou řadu těžkých situací s životním pádem. Řada čísel ukazovala tak silné psychické zátěže, že se dali nazvat „psychickou smrtí..."

Co ukázal následný vývoj:

Po rozpadu vztahu se situace postupně změnila v řadu sporů, soudních řízení, finančních problémů a dalších velmi závažných událostí. Uvedený muž (ačkoliv byl ve velkých dluzích) ještě koupil partnerce auto. Dluhy jej pak následně připravily o ředitelskou funkci, práci a majetek... Z lásky se stala nenávist v podobě soudních žalob kvůli ex... a dítěti, placení advokátů, výživného, přišlo také (kvůli dítěti) na rvačku, měl rozbitý obličej; další vyšetřování policií a placení advokátů i ve 2025. A píše se o jeho potížích stále -> deník Blesk 11.8.2026: „Zbyli bejsbolkou bývalého ředitele TV Barrandov – Nový boj o dceru." -> exředitel ve špitále, dvě operace ruky... Kdyby si rukama nekryl hlavu před údery bejsbolkou, už by nežil.  Věděl tehdy ředitel TV Barrandov, co ze seznámení s touto ženou vzejde? Nevěděl, jinak by to neudělal!

Co je na tomto příkladu důležité?
Nejde pouze o otázku, zda čísla skutečně dokážou předpovědět budoucí událost. Důležitější otázkou je, zda se v životě člověka opakují určité vzorce a zda lze některé události rozpoznat dříve, než člověka zcela zaskočí. Právě zde se podle mého názoru setkává numerologie s psychologií a otázkou osudu.  Jsou některá setkání osudová? To je jedna z otázek, na které se snažím na těchto stránkách hledal odpověď. Můžeme všechna setkání vysvětlit náhodou? Nebo existují životní situace, které mají hlubší souvislosti, než si v daném okamžiku uvědomujeme? Jednoznačnou odpověď nechávám na čtenáři. Mým cílem není člověku říkat, čemu musí věřit. Chci ukázat souvislosti, které mě pří dlouhodobém pozorování lidských životních příběhů zaujaly.

Zamilovanost oslepuje, realita navrací zrak.
A právě proto může být užitečné podívat se na vztah nejen očima okamžitého citu, ale také s odstupem a snahou pochopit, co nám konkrétní vztah přináší a co nás učí. Kdo se rád vrhá po hlavě do neznámého,  pak trpí... Každá rozkoš obsahuje semeno bolesti, nicméně i destruktivní síly jsou součástí života.

Zamilovanost může člověka přimět přehlížet vlastnosti druhého, které by za běžných okolností vnímal mnohem kritičtěji. V prvním období vztahu proto často nevidíme partnera takového, jaký skutečně je. Vidíme ho také prostřednictvím vlastních představ a přání. Teprve čas ukáže, zda po odeznění prvotního okouzlení zůstane také důvěra, odpovědnost, věrnost, vzájemný respekt a skutečný zájem o druhého člověka. xx

Když se vztah začne rozpadat

Člověk někdy hledá příčinu rozpadu vztahu pouze v partnerovi. Ve skutečnosti však může být užitečné položit si také otázku: Co jsem do tohoto vztahu přinesl já? Jaká byla moje očekávání? Co jsem přehlížel? Čeho jsem se bál? Co jsem chtěl změnit na druhém člověku? A proč mě právě tento člověk tolik přitahoval? Takové otázky mohou být důležitější než hledání jediného viníka.

Vztah jako životní zkušenost
Z mého pohledu nejsou některá setkání pouze náhodnou epizodou. Člověk může prostřednictvím vztahů poznávat sám sebe, své slabosti i stránky své osobnosti, které si předtím neuvědomoval. Právě zde se můžeme dostat k Jungovu pojmu Stín – k té části osobnosti, kterou člověk nechce nebo neumí vidět. To, co na sobě nepoznáváme, můžeme někdy velmi silně vnímat právě na druhém člověku.

Další kapitolu o vztazích najdete => LÁSKA  A  PARTNERSKÉ  VZTAHY – II.

Problém nemocných duší rapidně stoupá:

Jedním z problému, kterému čelí všichni lidé na světě, jsou nemoci. Rozpad duchovních jistot souvisí s omezením volného proudění psychické energie v nevědomí lidské psýchy (duše), za čímž např. stojí typické neurotické obtíže... ale i jiné choroby. Náboženství, ať je to cokoliv, je celkovou lidskou reakcí na život. Proč by tedy nebylo možné říci, že "jakákoli celková reakce na život je náboženstvím?“ Úzký vztah mezi duševními či jinými nemocemi a náboženstvím je patrný již od starověku, kdy byly tyto jevy spojovány s  nadpřirozenými silami. Spiritualita je často faktorem ovlivňujícím psychické a sociální fungování jedince, a stává se důležitým činitelem pro vznik zdravotních potíží>„Spiritualita a nemoc“

Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875–1961)  zakladatel analytické psychologie říkal: "Příčiny jsou duchovní, nemůže existovat žádná úspěšná léčba psychoneurózy a jiných depresivních stavů dospělého člověka, která nezahrnuje přeměnu v podobě dosažení náboženského postoje a opuštění předešlých ateistických postojů."  Podle Junga je Bůh psychický fakt a skutečné to, co působí, a v tomto smyslu Bůh působí mocně na duši člověka. Existenci Boha označoval za psychologický fakt, a náboženství považoval za ochranu před určitou nemocí. U zdravotních problémů lidí došel k závěru, že se jedná o problémy duchovní, tedy náboženské. Doporučoval pacientům chodit ke zpovědi nebo jim „předepisoval“ četbu náboženské literatury se slovy: "Co jsou náboženství? Náboženství jsou psychoterapeutické systémy. Co děláme my, psychoterapeuti? Pokoušíme se vyléčit utrpení lidské psýché, lidského ducha nebo lidské duše a náboženství se zabývají stejným problémem. Protože náš Bůh sám je léčitel, je lékař; léčí nemocné a zabývá se souženími duše; a to je přesně to, co nazýváme psychoterapií. Není to hra se slovy, nazývám-li náboženství psychoterapeutickým systémem. Je to nejpropracovanější systém a je za ním velká praktická pravda." 

Gustav Jung měl rozsáhlou klientelu sahající přes několik kontinentů. Náboženství mohl hodnotit nejen ze své praxe, ale i ze svého života, neboť si sám prošel hlubokou psychickou a tvůrčí krizí. Upadl do stavu na pokraji psychózy. Měl i řadu silných mystických zážitků, o kterých si vedl podrobné záznamy. Psychické problémy jsou s duchovností úzce propojeny. Úzký vztah mezi duševní nemocí a náboženstvím je patrný již od starověku, kdy byly tyto jevy spojovány s  nadpřirozenými silami.  Psychické procesy mají své zákonité příčiny i účinky.

Co mocně působí na duši člověka:

"...Bůh  mocně působí na duši člověka."  Jung se zabýval tím, "jak funguje obraz Boha v lidské psýché". Pro Junga je „Bůh" psychologická realita – tj. silný archetyp, který má v duši autonomní účinek. Duše (mysl, psychika) je informační pole nevědomí s kvantovou informací o jednotě s Bohem, bez níž nelze přežít. S tím se formuje tělo, psychické a fyzické zdraví. V úpadku náboženských struktur Jung viděl příčinu nárůstu počtu neurotických onemocnění. Považoval duši za přirozeně náboženskou, za místo zjevení Boha odděleného od ega a vědomí, které má velký vliv na psychické zdraví – pokud je archetyp Boha v mysli potlačen, projeví se duševní chorobou. Psychologie a teorie C. G. Junga jsou hojně prostoupeny zkoumáním náboženských jevů a mytologie. Gustav Jung zdůrazňoval:"Bez přeměny náboženského postoje (dospělého člověka) je léčba neúspěšná." Duše je chrámem Boha.

Duch svatý, je oním skrytým Bohem v nás, je chápán jako posvátné místo, kde se spojuje duchovní stav s fyzickým zdravím. Nepodléhá kolísání a je tichým pozorovatelem našeho života, našich skutků a myšlenek, svými paprsky nás vede, udržuje při životě, povzbuzuje a radí... Je neviditelný, nehmotný, ale mocný, a má skrze nás viditelné projevy (Micheáš 3:8; Lukáš 1:35; Jan 14:26; Marek 12:11; 1.Mojžíšova 1:2 a další);  Když Boží jiskra vyhasne, vyhasne i tělo. Jakmile člověk ztrácí Boží přítomnosti, ztrácí i radost a přichází depresivní stavy. Není-li v duši "světlo", nahrazuje ji temnota. Máme svobodu věřit i nevěřit, ale je-li tam rouhání... Jsou nevěřící lidé, kteří žili dlouho, protože program zříkání se Boha si neuložili jako vzorec, který spouští definitivní rozpad osudu.../ více> "Otec, Syn a Duch Svatý"

Rakouský neurolog a psychiatr Viktor Emil Frankl 1905-1997 potvrzoval Jungovo teorie.  Tvrdil, že mnohé neurózy pramení z existenciální vyprázdněnosti v důsledku potlačení duchovních hodnot.

Známý americký psycholog William James (1842–1910) „náboženský vědec“, zakladatel experimentální laboratoře  psychologie sám prodělal dva roky hluboké osobní krize a trpěl silnými depresemi. K prodělaným depresím se navíc přidávaly i osobní mystické zkušenosti různého druhu. Uvedl, že když není s „duši něco v pořádku, člověk je spojen s vyšší mocí". To potvrzuje, co nahoře uváděl Gustav Jung, a to také uvádí Bible.

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856–1939) se narozdíl vůči náboženství ostře vymezoval, ačkoliv měl k náboženství blízko a psychoanalýza má s  náboženstvím mnoho společného. Náboženství bylo podle Freuda zakořeněné ve fantaziích a iluzích..., říkal, že „je jakýmsi dětinským přilnutím k  iluzorní představě o ochranitelském Bohu, kdy v sobě člověk udržuje iluzi o  mocném Bohu, který ho chrání." Ze života je však známo, že každá lidská skutečnost, která zneuctí Boha, Bibli, církev, svaté a posvátné věci... se stává okamžitým nepřítelem člověka. Freud onemocněl rakovinou, a 23.9.1939 požádal ošetřujícího lékaře o smrtelnou dávku morfinu. Strašná smrt, byl tak zohavený, že měl velké a hnisem naplněné rány v ústech a děsivě zapáchal, rodina se bála k němu přiblížit. Jakou naději má rouhač?

Jungovo „Stín“

"Kořen duševních problémů je skryt v nevědomí, kde se nacházejí archetypy. Archetypické obrazy v nevědomí rozhodují o osudu člověka." Problém je, že v něm působí něco hlubšího, něž co dokáže řídit samotným rozumem. Do kolektivního nevědomí je včleněno "božské i ďábelské...", v duši působí dobré i zlé>Bůh i Ďábel. Karmické (nevyřešené) dluhy Gustav Jung nazývá Stínem; temnou stránkou povahy. Stín je vše, co ego odmítá, potlačuje, neuznává, je nevědomé. Často agresivitu, sexualitu a další. „Ďábel“ vzniká, když jsou temné stránky popřené a člověk se dělá tím, kým není. Stín se pak chová jako démonická síla. Bible píše "o boji s temnotou v duši člověka", Jung to psychologicky přirovnává k archetypální síle, která přebírá vládu nad vědomím, strhává masy, ničí individuální svědomí". Proč je to tak nebezpečné? Protože člověk se cítí morálně oprávněný, necítí vinu, zlo se děje "ve jménu dobra".  Co tomu brání? Ne moralizování, ale uznání: "Ano, tohle je také ve mně." Bdělost ve chvílích spravedlivého hněvu, vztah k Bohu, ne k ideálu ega. Když se vytěsněný pól osamostatní, člověk přestane jednat a začne být jednaný. Tohle je místo, kde Jung, Bible i každodenní život mluví jedním hlasem.

Bible - Jung - karma - nevědomí

Život není sled náhod, ale souhra vnitřních a vnějších zákonů, které působí často skrytě. To, co Bible popisuje jako "zákon setby a žně", se v duchovních tradicích nazývá karmou a v psychologii C. G. Junga se objevuje jako Stín – nevědomá část osobnosti, která se k nám vrací skrze vztahy, opakující se situace i životní zkoušky. Věštecká numerologie, čtení z ruky a tváře neslouží k pouhému předpovídání budoucnosti, ale k porozumění hlubším příčinám toho, co se v životě odehrává.

Mnoho lidí říká, že v Boha nevěří. Přesto ve chvíli ohrožení, bolesti nebo ztráty instinktivně volají o pomoc. Ne proto, že by najednou změnili názor, ale proto, že se dotkli hranice, kde rozum ztrácí kontrolu a ozývá se hlubší vrstva lidské existence.
Bible stejně jako Jungovo psychologie nehovoří o trestu shůry, ale o zákonu následku. Bible ho popisuje slovy: "Co člověk zaseje, to také sklidí." Jung tentýž princip nazývá nevědomím a stínem – částí psychiky, která se nehlásí o slovo, dokud není příliš silná na to, aby byla dál potlačovaná.

To čemu se v duchovních tradicích říká karma, není osud ani náhoda. Je to součet neviditelných rozhodnutí, potlačených emocí, neprožitých pravd a sobeckých motivů, které se postupně promítají do vztahů, životních situací, nemocí i nehod. Člověk si často nevědomě vyhledává okolnosti, které odpovídají jeho vnitřnímu nastavení – a právě zde Jung varuje, že nevědomí  může člověka přivést k problémům či neštěstí, aniž by si byl vědom, že se na nich sám podílí.

Denně umírají lidé ne proto, že by byli "potrestáni", ale proto, že dlouhodobě žijí v rozporu se sebou, s druhými i se zákonem života. Zlo nezačíná velkými činy, ale zištností, nepravdou, potlačenou vinou a absencí odpovědnosti. Bible i Jung se v tomto shodují, to "co není přijato vědomím, se vrací jako osud".

Smyslem duchovního a psychologického výkladu není strašit, ale zviditelnit souvislosti, dříve než se projeví destruktivně. Věštecká numerologie, čtení z ruky a tváře jsou nástroje, které pomáhají odhalit, kde člověk stojí vůči svému stínu, svědomí a životní odpovědnosti. Cílem není víra ze strachu, ale pochopení, které vede k menšímu páchání zla vůči sobě i druhým. Uvedené nemluví proti nevěřícím, nemoralizuje, propůjčuje realitu života, Jungovo psychologii a Bibli. Bůh není dogma, ale princip řádu a následků Jung není proti Bibli, ale je to jeho psychologický překlad. Cílem toho je pomoci pochopit zákony života dříve, než se projeví bolestí, ztrátou či neštěstím.

ŽIVOTNÍ  NEHODY,  ZTRÁTY  A  SKRYTÉ  PŮSOBENÍ  NEVĚDOMÍ:

Neštěstí a nehody nevznikají vždy z jednoho okamžiku. Po nehodě nebo náhlé životní ztrátě zůstává často jediná otázka: "Proč se to stalo?" Nejde o hledání viníka, ale o snahu pochopit, zda událost měla smysl. Bible, stejně jako Jungovo psychologie upozorňují, že v lidském životě působí zákony, které si člověka ne vždy uvědomuje, spíše je nezná. Jung říká: "nevědomí může zasáhnout v okamžiku, kdy vědomí dlouhodobě přehlíží vnitřní varování. Bible tento princip popisuje jako "zákon setby a žně" – ne jako trest, ale jako důsledek života v rozporu se sebou samým.

Nehoda nemusí znamenat, že "člověk udělal něco špatně". Často však ukazuje, že tělo, mysl nebo životní směr, byly dlouhodobě přetížené, přehlížené nebo vnitřně rozdělené. To, co nebylo slyšeno v podobě pocitů či varovných signálů, se ozve skrze události, která člověka zastaví. Smyslem hledání odpovědí není strach, ale porozumění. Když člověk pochopí souvislosti mezi svým vnitřním nastavením a tím, co se mu stalo, získává možnosti změny.

Jung zdůrazňuje, že uvědomění stínu nevede k vině, ale k větší celistvosti a bezpečí. Duchovně a psychologicky výklad po nehodě může pomoci pochopit, co se život snažil sdělit, aby se podobná situace nemusela opakovat. Jde o nalezení pevnějšího bodu, ze kterého lze jít dál. Událost, která bolí, nemusí být koncem. Může být začátkem hlubšího porozumění sobě i životu. Taková zkušenost nemusí znamenat konec. Může být signálem ke změně směru, k větší pozornosti k sobě, svým vztahům a životnímu rytmu. Smyslem není pochopit všechno hned, ale najít pevný bod, od kterého se lze znovu nadechnout. Výklad po nehodě může pomoci pojmenovat souvislosti, které nejsou na první pohled vidět – vztah k sobě, opakující se vzorce, vnitřní napětí nebo nevědomé sklony, které člověka přivádějí do rizikových situací. Jde o porozumění tomu, co se už stalo, aby se podobná zkušenost nemusela opakovat. Někdy stačí porozumět jedné věci, aby se život mohl znovu pohnout správným směrem.

Životní nehody se vztahem ke karmě

Rudolf Steiner, 27.2.1861 – 30.3.1925 > rakouský filozof, pedagog; zakladatel antroposofie jako duchovní vědy o skrytých životních souvislostech. Zabýval se: křesťanstvím, alternativní medicínou, přírodní vědou, metafyzikou, okultismem. Steinerovo duchovní podstata člověka přesahuje běžné psychické procesy a jeho metafyzický pohled na život říká, že zdánlivé náhodné události mohou mít v životě člověka určitý karmický význam. Mluví o hlubší úrovni lidského bytí, která směřuje k rozhodnutí o kterém osobní vědomí zatím neví.

Steiner tvrdí, že vědomí neví o všech motivech, které nás vedou k určitým lidem, místům nebo událostem. Člověk si myslí, že jedná ze své vůle, ale ve skutečnosti na něj působí hlubší vrstvy jeho bytosti. Snaha zabránit nehodě nebo nemoci může být součástí karmického dění. Svoboda člověka není karmou zrušena, ale je jedním z prostředků, jímž se karma uskutečňuje. Hlubší vrstvy individuality organizují určité životní události jako projev karmy. Karma vytváří podmínky, ale způsob, jak na ně člověk odpoví, je oblastí svobody. Svobodné činy vytvářejí novou karmu, místo toho aby ji pouze pasivně naplňovaly. Karma není jen zpětné působení minulosti, ale také působení budoucnosti. Minulost způsobuje přítomnost, ale budoucí potenciál spoluvytváří cestu, kterou člověk prochází.

Jung zůstává převážně na půdě psychologie. Popisuje, jak se hlubší skutečnosti projevují v lidské psychice. Steiner jde o krok dál. Tvrdí, že tyto skutečnosti nejsou pouze psychologické, ale že mají objektivní duchovní existenci. Jeden mluví jazykem psychologie, druhý jazykem duchovní vědy. Hlubší část člověka má aktivní podíl na přivedení události. Člověk je přitahován k okolnostem, které odpovídají určitému karmickému vývoji. Člověk může mít vědomý záměr a zároveň v něm působí hlubší směřování, kterému nerozumí.

Steiner a psychoanalytik Gustav Jung pracují s představou, že v člověku působí nevědomé vrstvy, které přesahují běžné "já". Jung je popisuje psychologicky, zatímco Steiner duchovně a karmicky. Jung říká: "Člověk je veden k opakování toho, co v sobě nenese vědomě", a Steiner: "člověk může být veden k určitým událostem, aniž o tom jeho běžné vědomí ví. Není veden jen svými psychickými vzorci, ale také hlubším karmickým vývojem, který přesahuje běžné vědomí." Oba odmítají představu, že člověk je pouze biologický organismus řízený chemickými procesy mozku. Oba tvrdí, že vědomé ego není celým člověkem. Skutečné příčiny mnoha životních rozhodnutí, krizí i setkání se odehrávají v hlubších vrstvách lidské bytosti. Životní události nejsou pouze náhodné, ale mohou být součástí širšího duchovního vývoje.

Několik výňatků Rudolfa Steinera o karmě:

Když člověk pochopí, že může prožívat hlubší vrstvy podvědomí, pak také pochopí, že nejen vnější příčiny nemoci, ale též vnější rány osudu, jejichž smysl si běžně nedovede rozumem vysvětlit, tkví v hlubších vrstvách vědomí. Při obyčejném uvažování se člověk nepostaví právě tam, kde ho může zasáhnout blesk. Vědomě se vyhne tomu, aby stál na takovém místě. Ale mohou v něm být činné hlubší vrstvy vědomí a člověka zavede právě na takové místo, kde ho blesk zasáhne, protože nevědomí chce, aby ho blesk zasáhl> onen člověk se nevědomky při bouřce postaví na takové místo, kam blesk udeří. Lidé řeknou "náhoda", ale tato osoba byla z hloubi duše puzena, aby se na takové místo postavila. Že se prostřednictvím karmického působení lidé vyhledávají nehody – nebo také zevní příčiny nemocí, to se děje. V člověku působí síly, jež jsou silami hlubších vrstev vědomí - tj. nevědomí. Mohli bychom také říci: Jde-li člověk do krajiny, kde se nakazí těžkou infekci, lze z toho vyrozumět, že působí stav vědomí, který ho tam pudil.

Skutečný případ: srpen 2024: Muž v Praze v Lazarské ulici se šel na tramvajové zastávce schovat do budky, z vedlejší budovy se uvolnila římsa, prorazila střechu budky a muže (lékaře) usmrtila.

Tyto karmické zákonitosti (o nehodách a nemocech) byly uvedeny v obrysech. Kdo se o karmu hlouběji zajímal, není mu již nápadné, že člověk je z podvědomí puzen hledat vyrovnávající účinky karmických příčin, které do sebe sám včlenil. Je puzen karmickou silou (která v něm vězí) k nějakému jednání, jež vytvoří vyrovnání (bolest...). Velice často si člověk namlouvá, že něco činí z toho či onoho důvodu, ale obyčejně to činí ze zcela jiného důvodu, který v podstatě tkví hlouběji. Nejhorší je, že většinou neví, že je k něčemu puzen z hloubi své duše; potom si namlouvá motiv, že něco činil z toho či onoho důvodu. Člověk si vysvětluje jednání ve svém vědomí docela jinak. Obzvláště se pokouší popírat to, co by mu bylo dáno za vinu, přestože to v duši je, ale on obvykle neví, že to tak je. Lze to charakterizovat, že tady skutečně spolupůsobí dvě věci: vědomí a to, co vládne jako hlubší zákony pod prahem vědomí. V podvědomém „já“ se odehrává pochod o kterém se nic neví, působí jako karmické naplnění, jako impuls k pudovému jednání, k žádostivému chtění, k způsobení zmatku v mysli, zastření myšlení k ostražitosti, zapletení rozumu k nespočetným myšlenkám a opomenutí něčeho..., aby se důsledkem toho stalo neštěstí. Podvědomé pochody se nechovají tak, aby člověk chápal, odkud přichází mylné vjemy a představy. Člověk může být přímo puzen tam, čemu říkáme „neštěstí ohrožující život“.

*TN.cz 22.03.2025 "Obrovské neštěstí": "Muž chtěl vystrašit pejskaře, omylem ho zastřelil."  A střelil ho přímo do hlavy!  Jak najednou dostal takový nápad? Vždyť  vlastnil zbrojní průkaz a pomatenci ho nedají! Lidé dostávají mnoho nápadu, a mají záliby, které blokují rozum, který je vede do záhuby nebo do kriminálu. Řekne se: "chorobný výplod mozku", ale najednou z ničeho nic? Možná ano, ale existuje také Bible a vyjmenovává důvody.

* TN.cz 29.6.2025 - Tragédie na startu prázdnin: Dva mladíci (28.6.2025) na Litoměřicku dostali ve dvě hodiny ráno nápad vylézt na železniční vagon. Když jeden vylezl, elektrický proud ho na místě zabil, druhý, který mu chtěl pomoci, skončil v nemocnici". Hloupý nápad, a ještě v noci! Není to puzení?

* TN.cz 30.6.2025 - Tragédie v Handlové: 13letý Filip dostal výborné vysvědčení, cestou domů ho usmrtil vlak. Dostal nápad jít přes kolejiště se sluchátky na uších a poslouchat hudbu... Sluchátka s hudbou zastřela ostražitost a duše vstoupila na koleje ve chvíli, kdy projíždí vlak. I takovým způsobem temnota zabíjí.

* TN.cz 30.6.2025 - Tragédie v Českém ráji:  V autokempu Sedmihorky na Semilsku spadlo dítě předškolního věku z loďky a utonulo. Kdo dostal nápad vzít na loďku malé dítě a nedávat na něj pozor, aby neutonulo? Dospělý člověk. Co ho odvedlo od ostražitosti, aby dítě nespadlo do vody? Anebo, aby nebral dítě na loďku! Temnota zastře myšlení, zaplete rozum do nespočetných myšlenek k opomenutí něčeho, objeví se neštěstí.

BIBLE, KARMA A DUCHOVNÍ ZÁKONY

Bůh existuje, lidé Boha viděli

Stvořitel na sebe vzal podobu člověka v Ježíši Kristu, ve kterém zanechal jedinečnost Bible s průkaznými stopami>Bible – Matouš 1, 18:25> Ježíš byl počat z Ducha svatého, tj. Duchem Stvořitele. Vzkříšení Ježíše Krista je výjimečným zjevením Boha Stvořitele. Realita nadpřirozených skutků, např. zmrtvýchvstání Ježíše Krista svědecky prokázána byla, a dokonce se jako existence Boha přijímá bez důkazů; oživit mrtvé tělo dokáže jen Bůh. Ježíš Kristus v Zjevení 1,8 sděluje: "Já jsem Alfa i Omega, váš Bůh a váš Pán, který je, který byl a který přichází jako Všemohoucí" Jan 14,6: ,,Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci nežli skrze mě"; další též uvádějí> "Argumenty o existenci Boha"

Písmo svaté v Knize Moudrosti, Hlava 9:> "Co na nebi jest" oproti tomu "co na zemi jest" se lidé jen dovtipují z domněnek nejistých, co jistě ví jen o věcech pozemských, tj. smyslům přístupných. To, co na nebi je, jsou zákony kosmické, ale spí tu také tajemství nebeská, zejména vnitřní život duchů nebeských, popředně pak vůle Boží. Co Bůh si přeje, aby člověk v tom či onom případě činil, je výsostí nebes." Kdo věří v Boha, věří  v pokračující existenci individuality duše po smrti, také, co říká Bible o andělích. Bůh je také duch, Ježíš byl počat Duchem Stvořitele> Bible, Matouš 1,18:25. 

KARMA A BIBLE:

Jsou různá náboženství, každé má svoje vysvětlování a každý Boha nazývá jinak. Nepřichází však v úvahu, aby bylo více Stvořitelů, Bůh je jediný. Kdyby existovalo několik Bohů, nebyla by jednotná vůle ani moc ve vesmírném pořádku. Bůh je všemohoucí. Protože je jediný. Kdyby nebyl nejvyšší silou, existovalo by něco silnějšího, nebo aspoň stejně silného jako On, nevytvořil by celý vesmír se všemi zákonitostmi. Bůh je stálý. Kdyby podléhal změnám, zákony, které ovládají vesmír, by ho hned zničily. Kdo Bohu přisoudí zlo nebo odepře spravedlivost a dobro, je to rouhání. Ze života lidí je však známo, že každá lidská skutečnost, která zneuctí Boha+Bibli, církev, svaté a posvátné věci... se stává okamžitým nepřítelem člověka. Ničí ho a zabíjí> lze to vidět z 13 příkladů, kdy i ti největší slavní ateisté v umírání křičeli a mluvili o Bohu...

Existuje jakési démonické pokušení pěstovat si vlastní neštěstí. Když duchovně neznalá žena říká, že"v Boha nevěří, protože je nespravedlivý kvůli předčasnému úmrtí v rodině, a Bůh by měl spíš navštěvovat ty, co jsou nehodní". Káráním se postavila nad Všemohoucího. O to horší je, že rouhání nezůstává bez trestu a člověk neví, co, kdy u něj nastane nebo zasáhne někoho v rodině. Často osud bere člověku to, na čem mu nejvíc záleží. Bible v Leviticus 23:16: "Kdo se rouhá proti Hospodinu, musí zemřít!" JÓB 27:7,20: "Jakou naději má rouhač, vezme-li mu Bůh  život? Hrůzy ho dostihnou jako přívaly vod." Marek 3:29:"Rouhání proti Duchu svatému nikdy nebude odpuštěno."  

Biblický zákon "setby a žně"

O karmě nemluví jen náboženství Hinduismu a Buddhismu...,  o karmě a znovuzrození píše i Starý a Nový zákon Bible, ale používá k tomu svůj slovník a často mluví skrytě. Bible již v Genesis hned na začátku vypráví o karmě. Říká totiž: „Na počátku stvořil Bůh svět.“ Aniž by si toho člověk všimnul, je to řečeno ve smyslu zákona karmy. (1) Mojžíš učil zákon karmické odplaty naprosto zjevně: jeho "Zub za zub; Krev za krev, Oko za oko a Život za život", je jasným vyjádřením karmy, co špatné skutky přinesou. (2) Také sám Ježíš opakovaně učí, co člověka za špatné skutky čeká. Výroky: "Člověk sklidí to, co zasel; Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo mečem zachází i mečem schází", jsou jasným vyjádřením zákona příčiny a následku. Co může být jasnějšího, než Ježíšovo varování: "Pravím ti: Nikdy neodejdeš odsud (z tohoto světa, z koloběhu znovuzrození), dokud nezaplatíš do posledního haléře!" Odpuštění hříchů, o nichž Ježíš a jeho apoštolové mluví, není nic jiného než odpuštění koloběhu znovuzrození, tedy karmy.

(3) Evangelium podle Jana 3/3: Ježíš: „Amen pravím vám, nenarodí−li se kdo znovu, nemůže spatřit království nebeské. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je Duch. Z Ježíšových slov vyplývá, že existuje opakované narození z těla a opakované narození z Ducha - tj. jde o převtělení, kdy Duch při reinkarnaci dostává jiné tělo i podobu, přestože jde o stejného Ducha, který je nesmrtelný. 

(4) Jan 9/1–3: U slepého člověka, kterého Ježíš s učedníky potkali na dotaz, zda onen člověk hřešil, když se narodil slepý? Ježíš sděluje, že kdyby nebylo převtělování, nemohl by se onen člověk před svým narozením prohřešit. Tím opět Bible potvrzuje reinkarnaci.

(5) List apoštola Pavla Galatským 6/7: "„… co člověk zaseje, to bude také sklízet.“ Mnozí sklízí, co nezaseli, a naopak. Tento výrok může být pravdivý jen tehdy, existuje−li převtělování.

(6) Kniha Zjevení 13/10: „Kdo odvádí druhé do zajetí, půjde do zajetí. Kdo druhé zabíjí mečem, zahyne mečem.“ Zde je vystižen zákon karmy. Tento zákon ale existuje jen v souvislosti s převtělováním.

Dalo by se takto pokračovat dlouho, ale je dost pramenů, které to probírají podrobně. Všechna velká náboženství hovoří o převtělování, Bible však skrytě, a takovým slovníkem, aby mu rozuměl pouze ten, "kdo má uši ke slyšení".

Princip převtělení vyplývá kromě jiného z několika pasáží Písma svatého a jasným způsobem je formulován hlavně v Evangeliu, opírá se o nesmrtelnost duše, o budoucí tresty a odměny, o Boží spravedlnost, o svobodné rozhodování člověka. Znovuzrození je nezbytnost duchovního života, stejně jako je smrt života tělesného. Kristus se Novým zákonem přibližuje lidem novým způsobem a přináší s sebou vědomost o reinkarnaci a karmě. Ježíš je pánem karmy> 1. Korintským 5, 5: "Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen"; nebo 1. list Timoteovi 20: "Mezi nimi je i Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanovi, aby se odnaučili rouhat";  Tím je vyřešena věčná záhada, proč Bůh trpí satana, neboť je "čističem ulic od pozemské špíny a zla..." Bůh má v moci i zlo, ačkoli ho nekoná, užívá ho k potrestání zlých lidí a vyzkoušení těch dobrých. Zlý duch je užit jako služebník k vykonání Božího trestu > v 1. SAMUELOVA 16-20 jsou příklady "využití zlého ducha", nebo také v JÓB 1-42 (který existoval a řecká i latinská církev 6. + 10. května každého roku oslavují Jobovu památku), jsou příklady, kdy Bůh vydává Jóba v satanovo moc, který přichází o vše: o všechen majetek, své děti, o zdraví, ocitá se na skutečném dně, nezbývá mu nic, opouští ho také žena, která s ním odmítá sdílet jeho utrpení a vyzývá jej, aby Bohu požehnal a zemřel."

Autor knih "Diagnostika karmy": "Budete-li svědky nějaké události, přestaňte je hodnotit. Stejně tak není dobré se pokoušet situaci porozumět. Jakmile se něco stane, znamená to, že to byla vůle Boží. A dost, jakákoli další hodnocení jsou zbytečná". Uvedené věty autor knih uvedl poté, když na noze zjistil melanom s invazí 2.stupně a měl do 2 let zemřít. Duchovními metodami se očistil, rakovina zmizela bez léčby.  

Karma představuje element času: Čas není spouštěč, ale nádoba, ve které dozrávají rozhodnutí, je to směr, kterým se věci ubírají a přichází vyvrcholení něčeho, co už dávno běží. Budoucnost byla vědomě či nevědomě dlouho připravována, i když to nebylo vidět. Všechny činy se tudíž odehrávají v čase. Bible – Kazatel 3-10: "Všecko má svůj čas, a svým vyměřeným během jdou všecky věci pod sluncem: Jest čas sazby a čas vytrhování zasazeného. Jest čas milování a čas nenávisti; Čas pláče a čas smíchu; Čas objímání a čas vzdálenu být objímání. Čas boje a čas pokoje. Čas nabývání a čas pozbývání, Čas umírání a další. "Vše má svůj čas. Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas; Člověk má ale tu velikou potíž, že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co budoucnost chystá? Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi. Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lidé zatahováni v "zlý čas" do nezdaru a neštěstí. Člověk netuší, co se bude dít – kdo jen mu prozradí, co bude dál?" Kniha Sirachovova – Kazatel> Hlava 3: "Všecko se ve světě mění, mnohé věci protivné se střídají, ale to vše se děje nutně, Boží vůle to tak chce, člověk nepředvídá ty změny, podléhá jim, je bezmocný proti nim, maří často jeho mnohé lidské snahy." Element času je mapou našeho podvědomí odehrávající se na nevědomé úrovni. Nevědomost člověka zbavuje moci, život je labyrint, který má za cíl dokončit bludiště. Čas definuje náš život a je osou událostí, které přichází ve svůj čas. Spirála životních událostí tedy nemůže existovat bez zdroje, a tím jsme my samotní, nikoliv náhodné události. 

Nemoc začíná v duši,  nezačíná na úrovni těla, kde ji ještě lékaři nemohou najít, ale začíná na úrovni bioenergetického pole, kterým je duše – psýché. Nevědomí je základnou centrální energetické síly, jež  řídí všechny biologický procesy v těle, i chůzi, tlukot srdce, všechno. Nachází se v každé buňce fyzického těla. Ti, co na "karmu"  nevěří, to mohou nazvat: Životními zátěžemi, překážkami, problémy; Nebo: „Proč to potkalo zrovna mně?“, „Proč já?“, „Co jsem komu udělal?“

BOŽÍ ZÁKON ŽIVOTA

Deuteronomium 28:15,27-30;58,59,61: "Nebudeš-li poslouchat Hospodina, nebudeš-li dodržovat jeho přikázání a slov jeho Zákona, a mít úctu ke svému Bohu, Hospodin tě raní nádory, šílenstvím a pomatením mysli; v poledne budeš tápat jako slepec v temnotách. Tvé snažení nebude mít úspěch, budeš jen utiskován a vykořisťován a nebude, kdo by tě zachránil. Zasnoubíš se s ženou a jiný muž ji zneuctí; postavíš si dům, a nebudeš v něm bydlet; vysázíš vinici, a neokusíš její ovoce. Hospodin rozmnoží tvé rány i rány tvého potomstva, rány velké a trvalé, nemoci hrozné a neustálé, o kterých není v knize Zákona nic psáno."  A Ježíš (v Matouš 5:15): „Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ A to platí stále, pro každého. Nezáleží komu to Hospodin (Otec) a Ježíš (Syn) řekli; Bůh je věčný, tato slova z Bible, jakož modlitba "Otče náš..." jsou věčné, přestože žijeme v jiné době. Budou platit, dokud život na Zemi existuje.  A to se také v životech lidí děje.

Člověk je nevěřící do doby, než ho něco postihne. Pak se najednou z ateisty stává věřící a prosí Boha o záchranu a pomoc. Dokazují to různé příběhy, například český expremiér, kterého ze dne na den dostihla těžká choroba s názvem ALS. Když se u něj projevila nehybnost ruky, ihned veřejně sděloval, že přijal Krista a omlouval se v médiích za bývalou funkci... Umíral těžce v paralyzovaném stavu. Pravdy z Bible platí stále a projevují se jako skrytá síla v našich životech, přestože Bible uvádí jména osob z tehdejší doby. Tady nejde o jména, ale o to, co Bůh Stvořitel a Ježíš řekli, a platí napořád. Bůh je věčný, slova z Bible, jakož modlitba "Otče náš..." jsou věčné, přestože žijeme v jiné době. Budou platit, dokud bude život na Zemi existovat. Rouhání se vztahuje i proti Kristově církvi, proti svatým a posvátným věcem. Bible se týká církve, je Božím slovem a rouhání přináší smrt.

Sleduje-li se průběh nemoci, v jednom případě (u stejné choroby) nastane uzdravení a v druhém případě se možnost vyléčení nejeví. V karmě je skutečně odůvodněno, že jedna nemoc končí uzdravením a druhá smrtí, záchrana je mimo lidskou moc;  Bůh má moc, aby z člověka odňal jakoukoliv nemoc, pokud to odpovídá jeho Vůli. Může člověku darovat vytoužené a vyprošené zdraví. Ve své všemocnosti je schopen uzdravit zázračným způsobem, a to okamžitě. Jsou známe příklady, kdy se tak skutečné stalo, například u jeptišky Marie-Simon-Pierre> do rána ji zmizel nevyléčitelný Parkinson.  Zázrak nastává, když Bůh zasahuje přímo, například po přímluvě papeže.

Osudový pořad je řízen Bohem, nad všemi zákony stojí Bůh, je původce, udržovatel a svrchovaný Vládce celého Stvoření (vesmíru + života na Zemi).  Vyplývá to ze všech biblických textů a knih; z antického zpracování starověkých knih, z mezopotamských spisů; ze starší literatury egyptské; z řeckých textů a dalších písemností. Bible je Zákon, kdo se mu nepodrobí, sklízí utrpení. Bůh je v nejhlubším smyslu slova a nejvyšším významu látkou a formou vesmíru, bez něj nemůže nic existovat. Všechno, co člověk vidí a vnímá (život, přírodu, nebe, vesmír...) vyplňuje tato Boží podstata (látka).

Více jak 90% světové populace věří v Boha, ke křesťanské víře se hlásí téměř 2,5 miliardy lidí, což je zhruba každý třetí obyvatel planety, a lidé dobře ví, proč jsou věřící. Je totiž mnoho záhadných věcí, které se dějí. Je mnoho otázek, na které by člověk rád slyšel odpověď. Proč má 2leté dítě leukémii či jinou zhoubnou nemoc? Proč děti onemocní těžkou chorobou, když v nízkém věku ještě nic zlého nenapáchaly? Proč rodičům umírají dospělé děti, často tragickou příčinou? Nemůže být nic horšího, než to, že rodič přežije své dítě. Proč se děti chovají k rodičům zle, způsobují jim utrpení, a pak je v životě stíhá jedno utrpení za druhým a neštěstí se jim nevyhýbá? Proč najednou (jako blesk z čistého nebe) postihne zdravého člověk hrůzostrašný ALS? U rakoviny je naděje, u této diagnózy nikoliv. 

ŠTĚSTÍ A ÚSPĚCH

Bible>Sírachovec 11:14,18: "Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina."

Kniha Sirachovcova, Kazatel 2-13, 3-10: "Ani úsilí, ani vloha nezaručuje úspěchu; Člověk může přemýšlet, co a jak má udělat, aby dosáhl žádoucího úspěchu, ale všecko to úsilí jest marné, nežehná-li mu Bůh. Zdar činů nezávisí toliko na lidském přičiněni; výsledek jeho jako všecky události pořádá Bůh. Bible tím praví, že člověk  má sice svobodnou vůli, ale charakterové vlastností jsou jeho karmickou nádobou> "Životní nehody se vztahem ke karmě"

Boj s temnotou v duši člověka

Bible, Zjevení 13:7-8: "V nebi nastal boj, ďábel a satan, který svádí celý svět byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním." Tyto démonické sily označuje Bible za podněcovatele a regulátory lidské karmy. Lidská duše podléhá pokušením, svodům, a karma se dává do pohybu teprve tím, že člověk zakouší vlivy těchto neviditelných sil z nitra ducha-duše, jež řídí projevy citů, pudů a vášní (chtíčů). v Efeským 2,1-3 říká: "Mocný vládce ovzduší působí v lidské duši neposlušnosti, v žádostech svého těla, a dělá to, co tělo a mysl v neposlušných duších chce. Satan, otec lži a podvodů má  se zlými duchy neustálý přístup do lidského myšlení. Efeským 6,10-12:"Svou sílu (na obranu) hledejte u Pána, v jeho moci, protože jde o boj  proti mocnostem, silám a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách List sv. apoštola Pavla k Efeským, 4:8-18, 6:12,14; 7:14> "Tj. proti mocnostem, světovládcům této temnosti, proti duchům zlým v povětří, nepřátelům mocným a skrytým, kteří jsou vlastními původci i těch pokušeni, které tělo a svět (lidé) působí. Duchové jsou světovládci temností, vládci nad světem, který jest temnotou od Boha odvráceným, nad lidmi, kteří se potácejí v temnotě bludů a nepravosti. Jsou duchovními bytostmi zloby a duchy zlými, jež jsou v ovzduší, kde se s dopuštěním Božím nejvíce zdržují. Lidi neuznávajíc Boha vedou k nepravosti, jsou pro ně tmou, která zatemňuje mysl temnotou bludů a nevědomosti daleko od života, který Bůh dává svojí milostí, a to proto, že neznají Boha a věcí božské z neznalostí a nevědomostí. Jsou učením skrze lidský podvod a lstivost směřující k nerozumu, nesmyslům a sebeklamu." 

Analytický psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung co níže uvádí Bible o "Boji s temnotou v duši člověka". potvrzoval přeložením do jazyka psychologie: slovo Bůh = Archetyp; Ďábel = Stín > "temná stránka charakteru, zlo, bezcitnost, zavrženíhodná morální tendence, která ničí vztahy, zabraňuje splnění snů, zabíjí  ducha a je klíčem, který drží tajemství změn, jež mohou ovlivnit tělo na buněčné úrovni ke změnám, mohou ovlivnit přímo i DNA k zhoubným chorobám. Gustav Jung podporoval náboženství a říkal: "Náboženská víra dává lidské duši ochranu před bezprostředními vlivy nevědomí, člověk nikdy neví, ve které fázi života a při jaké příležitosti se obsahy nevědomí vyjeví a zasáhnou život." Pokud člověka postihne, co nechtěl, lze říci, že "nevědomí chtělo, aby se to stalo". 

Shrnutí - Bible + Jung:

(1) Bible > 1. Korintským 6:19,20 píše: "Vaše tělo je chrámem Ducha  svatého,  přebývá ve vás a máte od  Boha. Nepatříte sami sobě!"; v Genesis 2,7> "Lidský dech pochází z Božího dechu, tělo máte od Boha"; v Jób 34:14,15,20: "Kdyby Bůh svého ducha i dech stáhl zpět k sobě, všechno tvorstvo by rázem vyhynulo a člověk by se (znovu) obrátil v prach"; v odstavci nahoře Bible ve Zjevení + Efeským  popisuje vliv a pokušení neviditelných démonických sil z nitra duše... 

(2) Jung slovo Bůh včleňuje do nevědomí a sděluje:"Nevědomí má také mytologický charakter a Bůh je pevným archetypem kolektivního nevědomí"; "To posvátné i  cynické, božské i ďábelské jsou aspekty včleněné do lidských duší v kolektivním nevědomí=karmická břemena; "Bůh je psychický fakt, který mocně působí na duši člověka... Nevědomí může za to, že člověk je z hloubi své duše puzen k takovému chování, aby si způsoboval bolest, anebo sobě či druhým přivodil neštěstí."> o tom se například také zmiňuje> "Ochrana před bezprostředními vlivy nevědomí

Z uvedeného je vidět, co všechno je spojeno s lidskou psyché, která je našim životem – osudem. Lidské psyché není uzavřený systém. Je průchodná pro Boží dech, Ducha, archetypy, ale i temné síly. Nevědomí má mystický / duchovní charakter. To, co Bible nazývá "Duch", "pokušení", "démony", Jung popisuje jako autonomní archetypy, komplexy, nevědomé síly působící na jednání. Člověk není jen původcem svých činů, ale místem, kde se střetávají síly a nese odpovědnost za to, kterým dá prostor. Lidské psyché je podle Bible i Junga prostorem, kde se vtělují neviditelné skutečnosti, nevědomí má mytologický charakter a nese jak obrazy Boha, tak démonické obsahy, které působí skrze to, po čem tělo touží=city, pudy a vášně. To, co Bible popisuje jako pokušení a duchovní boj, Jung chápe jako působení autonomních archetypů a komplexů, jež mohou člověka ovládnout, pokud nejsou vědomě integrovány. Bůh je v tomto smyslu psychickým faktem – archetypem celistvosti (Self), který formuje duši a činí člověka odpovědným, neboť "nepatří sám sobě". Psyché se tak stává chrámem, bojištěm i místem vykoupení zároveň, kde se rozhoduje, zda člověk ponese své protiklady vědomě, nebo se stane nástrojem sil, které jej přesahují. Propojení duše s tělem je tělesný život. Když duše (vtělený duch) ztratí tělo, ztratí tím propojení s hmotným světem a potom hovoříme o tělesné smrti. 

Psyché je místem, kde se setkává Bůh, člověk i démon a kde se duchovní skutečnosti stávají činy.

Bible popisuje to, co Jung vysvětluje, že pokud se člověk nestane vědomým nositelem protikladů ve své duši, stane se nástrojem sil, které sám neovládá. Každý člověk v sobě nese protiklady = laskavost – krutost / odvaha – zbabělost / poctivost – manipulace / víra – pochybnost. Problém není v tom, že tam jsou protiklady. Problém je v tom, když ego řekne "Tohle nejsem já". V tu chvíli se ten vytěsněný pól osamostatní, oddělí od ega, ztratí vztah k vědomí a začne se chovat autonomně. Jung tomu říká "autonomní komplex". Člověk nevidí zlo v sobě, ale vidí ho všude kolem, u těch druhých, u nepřátel, partnera, světa a výsledkem je morální zuřivost, ospravedlňuje svou krutost – "já bojuji proti zlu". Ego se nakonec stane posedlostí, ztotožní se s vytěsněným obsahem, a člověk najednou není sám sebou, jedná proti vlastním hodnotám typickými větami "Nevím, co mě to popadlo", "Jako by mně něco ovládalo...".

Stín mezitím roste mimo dohled, což je nejnebezpečnější varianta z které vzniká fanatismus + náhlé výbuchy, protože vytěsněný pól není regulován, nemá jazyk, nemá brzdy, projevuje se nekontrolovatelným hněvem, destruktivními činy, sabotáží vlastního života. A člověk se diví: "To jsem přeci nechtěl". Když se to rozvine dál a stav trvá, vniká paranoia, rozpad identity, bludy, manické nebo depresivní epizody, nebo jen chladná krutost bez svědomí. Tady se psychologie dotýká toho, co náboženství nazývá "démonickým". Podle Junga: "Ďábel je psychologická realita autonomního stínu". Lidé nechtějí vidět vlastní temnotu, tak ji vidí u druhých. Archetypy jsou energie a Jung říká: "Zlý člověk se nestal ďáblem. Jen zapomněl, že ho nosí v sobě". Ano, Bůh, ďábel a kolektivní nevědomí: posvátné i děsivé, božské i démonické, jsou podle Junga včleněny do psýché.

Náboženství funguje jako filtr, který "zkrotí" archetypální energii a učiní ji snesitelnou pro vědomí. Jung varoval před "odnáboženstěním" protože si všiml u moderního člověka ztrátu náboženských symbolů, ale neztratil archetypy. Když se to stane, archetypy se přesunou do ideologie, psychopatologie ad. Proto říkal, že moderní neurózy jsou často náboženského původu. Ne proto, že by lidé málo věřili, ale proto, že nemají funkční symbolický rámec, který by jejich vnitřní zkušenost unesl. Náboženské symboly jako ochranné formy drží hranici mezi vědomím a nevědomím, zabraňují přímému zaplavení archetypy. Bez nich je člověk vystaven úzkosti, nihilismu nebo nekontrolovatelným představám stínu. Mrtvé náboženství (jen víra bez prožitku) nechrání. 

Co tvoří základ, že člověk přijímá sklony a úmysly k nechtěným událostem a neštěstí?

Jungův Stín je střízlivý, ale nepříjemně přesný: "zlo je to, co o sobě nechceme vědět". Lidé si potvrzují destruktivní vzorce, aniž by měli pocit, že dělají něco zlého. A tím se Stín externalizuje. V tomhle smyslu "biblický ďábel, démonické pokušení a kolektivní Stín nejsou protiklady. Jsou to různé jazyky pro tento fenomén – rozštěpeného vědomí, kudy může zlo "téct" skrze člověka, aniž by se cítil jako jeho průvodce. Možná nejděsivější a zároveň nejzralejší myšlenka z toho je, že "zlo" je nejsilnější tam, kde si myslí, že to je dobro". A proto zlo působí zevnitř i zvenčí zároveň, což Bible nazývá démonickou silou, Jung nevědomým Stínem. Zlo se stalo součástí systému, který to pojmenovává "démonickým působením, Stínem, karmou> utrpením přicházející skrze lidi", jež se stalo mechanismem třídění a zrání vědomí. To je zároveň myšlenka teologická, psychologická a existenciálně nepohodlná, protože utrpení není jen "nespravedlnost", ale výzva, aby člověk obrátil myšlení.

Emanuel Swedenborg: "To lidé přinášejí zlo na zemi, vlastním rozhodnutím "zaprodávají duši peklu", je to jejich životní zkouška. Andělé světla a andělé temnoty zápasí o lidské duše, ačkoliv lidé neví, že myšlenky jsou také ovlivňovány mocnými duchy". Svět duchů je stav, v němž se v jedné mysli střetávají vlivy z nebe i temnoty. Za svého života na zemi se člověk mezi nimi rozhoduje">   

Kde existuje "já", tam existuje i klam (Bible: satan, otec lži a podvodů... ) působí z nitra duše a současně zvenčí, skrze druhé lidi. Působí klamem a iluzí ze dvou stran. Jsou to lži, podvody, zrada, chamtivost, vypočítavost a další, které se přisuzují jedině "peklu". A děje se to i v lásce a vztazích. "Neviditelné zlo zaměřuje svou pozornost na lidské myšlenky a činy, přichyluje se k chtivým touhám a myšlenkám ke zlu; povzbuzuje pýchu k zmocnění duše prostřednictvím její slabostí. 

Egoistický člověk nevidí, že hlavním zdrojem jeho utrpení je právě nekonečné lpění s žádostivostí, která ho vrhá do pekel úzkosti, strachu, frustrace, deprese a nemocí.  Lpění na touhách ega vždycky vede k utrpení. "Bytostné sobectví" je jednostranné zaměření na naplnění potřeb ega bez ohledu na potřeby ostatních. Je to snaha o okamžité uspokojení bez uvážení dlouhodobých dopadů vlastních činů na ostatní i na sebe samého. K nebezpečným nevědomým postojům duše například také patří: „Bezpodmínečné obviňování druhých." Takoví lidé věří, že za jejich problémy vždycky může někdo jiný a že nemohli udělat nic, aby jim předešli. Podle nich by nápravu měli zajistit ti „druzí“, kteří problém vytvořili. Žijí ve stavu rozhořčení a pokouší se ovládat lidi kolem sebe obviňováním a zlostnými požadavky. Obviňování působí jako sedativum. Anebo: "Ontologická arogance". Člověk nerozlišuje mezi svými názory a objektivní pravdou – jeho názory jsou podle něj objektivní pravdou. Žije ve vysněném světě a považuje ho za skutečný. Chová se, jako by jeho názory byly absolutně správné, a kdokoli s ním nesouhlasí, se mýlí. Pro arogantního člověka existuje jen jeden způsob myšlení: jeho vlastní. Jeho cílem je přimět všechny, aby přijali jeho vlastní pohled. Je to klasický „vševěd“, který vždycky všechny poučuje o tom, jak se věci mají, jak by měly vypadat a co by druzí měli dělat."

Věda náboženská témata zavrhuje,  neuznává. Jak by také mohla, když z toho nelze nic uchopit, změřit, zvážit ani vidět! Bible ale existuje, píše o tom, je Božím slovem, mluví z ní Bůh, a více jak 90% světové populace věří v Boha. Věří i na vše uvedené v Bibli. Navíc to potvrzuje psychiatr Gustav Jung. Sigmund Freud (zakladatel psychoanalýzy) byl bez víry, říkal, že "Bůh není, je to fantazie, iluze...", rakovina mu pak hnilobným rozkladem rozežrala obličej tak, že z ukrutných bolestí spáchal sebevraždu. Rozumný člověk si rozmyslí považovat Bibli za nesmysl, není-li sebevrah. Stačí o rouhání vidět 13 jmenovitých případů těžkého umírání, kdy Boha volali i ti nejslavnější ateisté.

Magisterské a bakalářské práce na téma ďábel

Na vysokých školách existují k získání vysokoškolského titulu (na téma ďábel) Magisterské a bakalářské práce, například na > "Katedře psychologie" nebo "Pedagogické fakultě"

Úzkostlivé a depresivní stavy jsou Mgr. Anny Janů (v diplomové práci) připisovány temnotě přicházejíc od ďábla, který se lidskou posedlostí snaží ovládnout tělo člověka, jeho mysl, svobodnou vůli a city. Poukazuje na psychiatra Scotta Pecka, který se po 15 letech psychiatrické praxe přesvědčil, že ďábel-démon existuje, přestože to kolegové považovali za blud. Psychiatr Scott Peck uvádí, že nevěřil v Satana, dokud se s ním právě při exorcismu nesetkal, a jako psychiatr na vlastní oči viděl, že ďábel skutečně existuje a uvádí: „Když ďábel konečně v jednom z případů jasně promluvil (ústy hříšnice), na pacientově tváři se objevil výraz, který nelze popsat jinak než satanský. O mnoho děsivější, než zmítající se tělo byla jeho tvář. Oči pokrývala líná hadí strnulost – s výjimkou okamžiků, kdy had vyrazil k útoku, v tu chvíli se jeho oči doširoka rozevřely a zaplály smrtelnou nenávistí. Byl to podivný pocit tíže staré padesát milionů let, která jako by se zdála vyzařovat z tohoto ďábelského tvora. Členové týmů byli přesvědčeni, že se ocitli tváří v tvář něčemu totálně cizímu a nadlidskému, což blíže vysvětlit nelze, protože jde o věci nadpřirozené. O těchto duchovních záležitostech tudíž nemluví jen Bible či další duchovní literatura (katechismy, liturgika, breviáře a jiné), ale rozbírá se i na vysokých školách. Bible je jediný způsob, jak se dovědět, čím se lidem Bůh zjevil, a co v neviditelném duchovním světě existuje.

Mgr. Anny Janů analyzuje, jak se vědecký a duchovní světopis mohou setkat. Psychiatři a psychologové většinou odmítají "nadpřirozené" vysvětlení. Osobní zkušenost s extrémním zlem (např. Peck) mohou vyvolat revizi tohoto skepticizmu. To je přesně oblast, kde se může střetnout teologická, psychologická a etická perspektiva. Psychologicky lze Peckovy zkušenosti vysvětlit extrémními způsoby lidské psychiky= lidé označovány za "posedle" často trpí osobnostními poruchami, traumatem nebo disociálními stavy. Teologický pohled = zlo jako reálná duchovní síla. Podle tradice existuje ďábel a zlo, které se projevuje prostřednictví lidských činů, ale může působit i přímo. 

Jungův pojem "stínu" mluví o části osobnosti, kterou si člověk neuvědomuje nebo ji odmítá, často zahrnující agrese, sobeckost, zášť, temné touhy. U obou autorů jde o konfrontaci temnotou; Peck to nazval duchovně, Jung psychologicky, když zavádí pojem archetypů, univerzálních symbolů a vzorců chování v kolektivním nevědomí. Archetyp "ďábla" nebo "zlého ducha" se může podle Junga projevit psychologicky, i když lidé zažívají "poslední realitu", jako vnější.  Spojení s Pecka s Jungem: Peck věřil v objektivní nadpřirozenou realitu zla a částečně psychologickým zjevením archetypu zla. Jung řekl: "Skutečný ďábel je také uvnitř nás, v našem stínu". Oba mluví o konfrontaci s temnotou.

Do duchovního světa vidět není, přitom Písmo svaté sděluje, že svádíme boj se zlem.  Je sice  neviditelné, ale skrze myšlení člověka se umí viditelně projevit. Jak jinak by se zlo mohlo projevit, když nemá tělo, musí ho získat skrze žijícího, jestliže se podaří ovládnout jeho mysl. V žádostech lidských duší dělá to, co tělo a mysl neposlušných duších chce. Skrze nevědomí přináší nápady k nejhorším činům; "Mamon" je jméno posledního syna ďábla, nabízí a peklem se odměňuje.  

Na níže uvedeném odkazu naleznete další témata

                  Výklady osudu, vztahy, biblické archetypy, Jungův "Stín" a lidská psychika